ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.5488.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 5488/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců a) M. G., a b) M. G., proti žalovanému M. z., Z. a. a p. ú. K., o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 154/2006, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2006, č. j. 31 Ca 154/2006-106, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením v záhlaví označeným odmítl žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s.ř.s.
pro nesplnění základních podmínek řízení o jimi podané žalobě.
Proti označenému usnesení krajského soudu podali žalobci dne 23. 8. 2007 (chybně datované dne 23. 8. 2006) dovolání, jímž se domáhají zrušení uvedeného usnesení a vrácení věci k novému projednání, popř. aby Nejvyšší soud sám rozhodl v dané věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že podanému dovolání nelze vyhovět.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V této věci ovšem nerozhodoval Krajský soud v Brně jako odvolací soud, nýbrž jako funkčně příslušný soud k rozhodnutí o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle §79 a násl. s.ř.s. Opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví je kasační stížnost (§102 a násl. s.ř.s.), o níž rozhoduje Nejvyšší správní soud (§109 odst. 1 věta první s.ř.s.), resp. obnova řízení (§111 a násl. s.ř.s.), přičemž k řízení je příslušný soud, který vydal rozhodnutí, proti němuž návrh na obnovu řízení směřuje (§113 s.ř.s.). Tím, že žalobci přesto podali dovolání, zcela pominuli podmínku funkční příslušnosti Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, která ve správním soudnictví podle citovaného zákona ani jiného zákona není upravena. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Řízení o takovém dovolání, které označenou vadou trpí, proto nelze než podle §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit (§243c o.s.ř.). Z tohoto důvodu nebylo třeba odstranit nedostatek podmínky zastoupení žalobců ve smyslu §241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř. Povolán k takovému rozhodnutí je Nejvyšší soud, jenž je tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o dovolání příslušným (srov. též rozhodnutí č. 75, ročník 2001, časopisu Soudní judikatura, č. 7, str. 320 a následující).
Z obsahu spisu spolehlivě plyne, že žalobci ostatně využili možnosti podat proti usnesení krajského soudu opravný prostředek ve shora vyloženém smyslu. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 29. června 2007, č. j. 8 Ans 4/2007-158, byla jejich kasační stížnost proti označenému usnesení Krajského soudu v Brně odmítnuta.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že žalobci, kteří
z procesního hlediska zavinili, že dovolací řízení muselo být zastaveno,
na náhradu svých nákladů nemají právo a žalovanému v daném stádiu řízení náklady nevznikly (§243b odst. 5, §146 odst. 2 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. ledna 2008
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu