ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.1156.2008.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně T. v.o.s., , zastoupené JUDr. M. K., advokátkou, , proti žalované A. P., , zastoupené Mgr. K. G., advokátkou, o zaplacení částky 55 685,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 281/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2007 č. j. 18 Co 310/2007-78 , takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 26. března 2007, č. j. 10 C 281/2006-59, zastavil řízení co do částky 7 851,06 Kč (výrok pod bodem I), uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 47 834,01 Kč s úrokem z prodlení 2 % z částky 55 685,07 Kč od 7. 8. 2003 do 7. 3. 2007 a s 2% úrokem z částky 47 834,01 Kč od 8. 3. 2007 do zaplacení (výrok pod bodem II), zamítl žalobu co do částky 0,03 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem IV). Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně na základě objednávky žalované dodala a namontovala pro zákazníka žalované kuchyňskou desku ze žuly, po převzetí díla odstranila vady vytýkané žalovanou, žalovaná však cenu díla po jejím vyfakturování neuhradila. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o dílo podle §536 a násl. obchodního zákoníku, dílo mělo požadované vlastnosti a mezi účastnicemi nebylo sjednáno nic o tom, kdy vznikne žalobkyni nárok na úhradu ceny díla. Soud prvního stupně proto vyšel z §548 odst. 1 Obch. zák. ve spojení s §554 odst. 1 ObchZ, podle nichž vzniká zhotoviteli nárok na úhradu ceny díla jeho provedením, tedy řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli. Cena byla v dané věci sjednána konkludentně v souladu s dlouholetými obchodními zvyklostmi účastnic předáním daňového dokladu žalobkyní žalované a splatná se stala ve lhůtě tam stanovené, tj. dne 6. 8. 2003.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. října 2007, č. j. 18 Co 310/2007-78, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok pod bodem II) a ve výroku o nákladech řízení (výrok pod bodem IV) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně objasnil řádně skutkový stav a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že dílo bylo provedeno, předáno a žalovanou převzato a vytčené vady byly žalobkyní odstraněny; pokud v odvolacím řízení žalovaná tvrdila, že dílo mělo vady jiné, tak k nim nelze přihlížet, neboť je způsobem uvedeným v obchodním zákoníku včas a řádně neuplatnila. Žalobkyně má proto právo na úhradu ceny, na níž se účastnice dohodly.
Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti výroku, kterým jí bylo uloženo zaplatit žalobkyni 2% úrok p.a. z částky 47 834,01 Kč od 8. března 2007, včasné dovolání. Žalovaná vznesla námitky i proti výroku o náhradě nákladů řízení. Přípustnost dovolání dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že v daném případě, kdy bylo žalované uloženo uhradit žalobkyni 2% úrok p.a. z částky 47 834,01 Kč od 8. března 2007 do zaplacení, nelze hranici pro přípustnost dovolání v obchodních věcech stanovenou na částku 50 000 Kč, určit. Žalovaná namítla, že dílo nebylo dosud řádně dokončeno, a pokud se jedná o případ, kdy nárok na úhradu ceny díla vzniká až jeho řádným dokončením a předáním, potom byla žaloba podána předčasně, neboť žalobkyně nemá vůči žalované splatnou pohledávku z titulu nároku na úhradu ceny díla. S výrokem o úrocích z prodlení souvisí podle žalované i výrok týkající se povinnosti uhradit jistinu ve výši 47 834,01 Kč, jakož i výrok ukládající povinnost uhradit úrok z prodlení ve výši 2 % p.a. z částky 55 685 Kč od 7. 8. 2003 do 7. 3. 2007 a výrok týkající se náhrady nákladů řízení. Žalovaná navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a IV a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodně o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam skutečně má.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Dovolatelka považuje za otázku zásadního právního významu to, zda se předmětná částka již stala splatnou, neboť podle jejího názoru tomu tak není, když dílo nebylo dosud řádně dokončeno.
Tuto otázku však dovolací soud přezkoumávat nemůže, neboť byla vyřešena již rozhodnutím o úhradě jistiny ve výši 47 834,01 Kč. V tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrzený rozsudkem odvolacího soudu již nabyl právní moci a nemůže být přezkoumáván ani v dovolacím řízení. Dovolací soud je tímto rozsudkem ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř. vázán.
Dovolací soud je, jak výše uvedeno, vázán dovoláním a smí přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu pouze v rozsahu v dovolání vymezeném. Dovolatelka však jiné právní otázky nevytýčila a v posuzované věci nejde o právní otázku, která by byla odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, a protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dána přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle právní úpravy dovolání v občanském soudním řádu není dovolání přípustné ani proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení, neboť podmínkou přípustnosti dovolání vyplývající z §237 o. s. ř. je, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž rozhodnutí o nákladech řízení není.
Dovolací soud ještě podotýká, že výrok o zaplacení částky 47 834,01 Kč s 2% úrokem z prodlení z částky 55 685,07 Kč od 7. 8. 2003 do 7. 3. 2007 není samozřejmě výrokem závislým na výroku o zaplacení 2% úroku z prodlení p.a. z částky 47 834,01 Kč od 8. 3. 2007 do zaplacení, a dále podotýká, že proti tomuto výroku není dovolání podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení dovolání bylo odmítnuto žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. června 2008
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu