ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.1400.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 1400/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce A. – d., , zastoupeného JUDr. I.L., advokátkou, proti žalované Z. a.s. O.-K., , zastoupené JUDr. P. P., advokátem, o zaplacení 86 598 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 57/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. října 2007, č.j. 8 Cmo 388/2006-63, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. října 2007, č.j. 8 Cmo 388/2006-63, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. října 2007, č.j. 8 Cmo 388/2006-63, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. května 2006, č.j. 21 Cm 57/2005-37, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení smluvní pokuty ve výši 86 598 Kč; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zatímco soud prvního stupně při posouzení žalobního návrhu na zaplacení smluvní pokuty vyšel ze závěru, že nebyla prokázána platnost kupní smlouvy o prodeji jatečních zvířat, která měla být uzavřena mezi žalobcem, jako kupujícím a žalovanou, jako prodávající, dne 26. 11. 2003, neboť žalobcem nebyl prokázán její obsah, a nepodařilo se mu prokázat, že si strany pro případ porušení smluvní povinnosti sjednaly smluvní pokutu, odvolací soud v zájmu hospodárnosti řízení se platností kupní smlouvy nezabýval s odůvodněním, že pro posouzení nedůvodnosti požadavku na zaplacení smluvní pokuty takový postup nebyl potřebný. Odvolací soud konstatoval, že pokud má být žalobce úspěšný v uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty, je nutno, aby tvrdil a prokázal, že si strany smluvní pokutu ve smyslu §544 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) sjednaly a že došlo k porušení povinnosti, pro níž byla smluvní pokuta sjednána. V dané věci si účastníci v kupní smlouvě, pokud by byla i platně uzavřena, sjednali v čl. VIII., bodu 5., že nedílnou součástí smlouvy jsou „Obchodní pravidla mezi družstvem a členem“ (dále jen „OP“). V čl. 2, bodu 2. OP je zakotveno: „V případě, že člen v průběhu roku nedodá sjednané množství produkce s tolerancí + - 5%, družstvo může uplatnit a člen se zavazuje zaplatit smluvní pokutu ve výši stanovené za množství nad 105% 1 Kč/kg, za množství pod 95% 2 Kč/kg.“. Odvolací soud dospěl k závěru, že toto ujednání v OP o smluvní pokutě je neurčité, nespecifikuje „sjednané množství tržní produkce“, jako sankcionovanou povinnost, a neurčuje přesný okamžik, v němž by k porušení povinnosti mělo dojít. Obsahuje-li příslušná kupní smlouva v čl. I., bodu 3. ujednání v němž se praví: „Pro hodnocení celkového plnění smlouvy je rozhodné sjednané roční plnění, pro sankční ujednání dále v textu upravené je rozhodné čtvrtletní plnění.“, ale smlouva pak v textu dále žádné sankční ujednání neupravuje, odvolací soud uzavřel, že předmětná kupní smlouva existenci konkrétní možnosti čtvrtletního sankcionování neobsahuje. Z uvedeného dovodil, že žalobce neprokázal své žalobní tvrzení o existenci nároku na smluvní pokutu za nedodržení dodávek sjednaného množství jatečních zvířat v 1. čtvrtletí roku 2004. Odvolací soud uzavřel, že nebylo třeba se zabývat posouzením platnosti kupní smlouvy, neboť případný závěr o platnosti kupní smlouvy by neměl vliv na závěr soudu o nedůvodnosti žaloby.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolává dovolacího důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. – nesprávného právního posouzení. Za otázku zásadního významu považuje, zda mezi smluvními stranami byla či nebyla platně sjednána splatnost smluvní pokuty a pro případ že nebyla, zda byl postup žalobce – uplatnění smluvní pokuty za jednotlivá čtvrtletí v souladu s §340 obchodního zákoníku, upravující stanovení doby plnění. Dovolatel se domnívá, že i když kupní smlouva ujednání o smluvní pokutě neobsahuje, ale odkazuje na OP, které jsou nedílnou součástí smlouvy a ty ujednání o smluvní pokutě obsahují, byla smluvní pokuta sjednána v souladu s §544 obč. zák. Dovolatel připouští, že z OP nevyplývá, že by žalobce mohl uplatnit smluvní pokutu za každé čtvrtletí, ale nesouhlasí s odvolacím soudem, že takovou podmínku si strany nesjednaly v samotné kupní smlouvě. Poukazuje přitom na čl. I., bod 3. kupní smlouvy, podle něhož je pro sankční ujednání dále v textu upravené rozhodné čtvrtletní plnění. Závěru, že smluvní pokuta byla platně sjednána včetně způsobu jejího určení a možnosti uplatnění nebrání podle dovolatele skutečnost, když kupní smlouva sankční ujednání neobsahuje, když je obsahují OP, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalobcem) řádně zastoupeným advokátkou (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Pro úsudek dovolacího soudu, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud řeší jako otázku předběžnou (nevydává ohledně ní žádné rozhodnutí) a jeho kladně vyjádřeným závěrem se podané dovolání stává přípustným.
Při posouzení právní otázky položené dovolatelem je třeba vyjít z ustanovení §544 obč. zák.
Smluvní pokuta je podle §544 odst. 1 obč. zák. peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, i když porušením povinnosti věřiteli nevznikne škoda. Není rozhodující, jak smluvní strany označí svou dohodu, zda použijí přímo termín „smluvní pokuta“, či jiný termín, jako je to v daném případě, kdy účastníci použili termín „sankce“. Rozhodující je obsah jejich ujednání. Smluvní pokutou lze zajišťovat jakoukoliv právní (smluvní nebo zákonnou) povinnost, ať již se týká např. peněžitého či jiného plnění. Pro smluvní ujednání o smluvní pokutě předepisuje zákon obligatorně písemnou formu (§544 odst. 2 obč. zák.). Dohoda o smluvní pokutě může být obsažena buď v hlavní smlouvě, jejíž smluvní plnění zajišťuje, nebo i samostatně, a to i poté, co závazek z hlavní smlouvy vznikl, avšak jen do doby, dokud nezanikl (srov. např. Občanský zákoník, komentář Jehlička, Švestka, Škárová a kol., C.H.BECK, 8. vydání, r. 2003, str. 687 a násl. a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2002, č.j. 33 Odo 47/2002). Výše smluvní pokuty není v občanském zákoníku upravena a nestanoví se zde ani způsob jejího určení. Sjednání její výše či způsobu určení je tedy věcí dohody účastníků, vždy však musí být stanovena tak, aby její výše byla zjistitelná ke dni porušení smluvní povinnosti, na níž se váže (srov. např. Právní rozhledy č. 5/1997, str. 268).
Jestliže v daném případě OP, které jsou součástí kupní smlouvy, stanoví způsob výpočtu smluvní pokuty v Kč za kilogram s ohledem na nedodané sjednané množství jatečných zvířat (čl. 2, bod 2.) a v čl. I., bodu 3. kupní smlouvy je pro sankční ujednání, konkretizované v OP, dohodnuto rozhodné čtvrtletní plnění, není možno dovodit, jak nesprávně učinil odvolací soud, že by nebyl určen okamžik možnosti, resp. počátku doby, kdy je možno sankci uplatnit. Dovolateli je třeba dát za pravdu, že pokud kupní smlouva sankční ujednání, resp. dohodu o smluvní pokutě a způsobu určení její výše neobsahuje, ale toto ujednání je v OP, které jsou nedílnou součástí smlouvy, nemůže tato skutečnost vést k závěru, že nebyla prokázána dohoda o smluvní pokutě a její výši a že by takové ujednání o smluvní pokutě nesplňovalo předpoklady platně sjednané smluvní pokuty podle §544 obč. zák. a určitosti právního úkonu ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák.
Nejvyšší soud poroto uzavřel, že dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, jestliže právní otázka nároku žalobce na smluvní pokutu byla v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu řešena v rozporu s hmotným právem (§544 obč. zák.). Byl tak naplněn uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit.
Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž bylo vydáno v rozporu s hmotným právem, a proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem o. s. ř.); v novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 1. září 2008
JUDr. Kateřina Hornochová.
předsedkyně senátu