ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.156.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 156/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně E. s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované P. & T. h. spol. s r.o.,zastoupené advokátem, o 1,000.000,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované o zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 65/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2006, č.j. 11 Cmo 150/2006-125, takto:
I. Dovolání v rozsahu směřujícím do druhého a do třetího výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2006, č.j. 11 Cmo 150/2006-125, se odmítá.
II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2006, č.j. 11 Cmo 150/2006-125, se v prvním a ve čtvrtém výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně (a předtím její právní předchůdkyně G. M., a.s. v likvidaci) domáhala podanou žalobou po žalované zaplacení smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě ve výši 1,000.000,- Kč za nedodržení povinnosti uzavřít kupní smlouvu.
Krajský soud v Praze vzal za prokázané, že žalovaná porušila smluvní povinnost uzavřít do 30 dnů od doručení výzvy žalobkyně kupní smlouvu, a proto rozsudkem ze dne 1. prosince 2004, č.j. 48 Cm 65/2004-71, uložil žalované zaplatit žalobkyni 1,000.000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení (bod I. výroku). Dále zamítl vzájemný návrh žalované na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1,000.000,- Kč s příslušenstvím (bod II. výroku), neboť podle jeho názoru ze strany žalobkyně k žádnému porušení smluvní povinnosti, jež by takový nárok žalované zakládala, nedošlo, a uložil žalované uhradit soudní poplatek (bod III. výroku).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu o zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.), potvrdil ho ve výroku o soudním poplatku (výrok II.), zastavil odvolací řízení o vzájemném návrhu žalované na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1,000.000,- Kč s příslušenstvím (výrok III.) a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.).
Podle posouzení odvolacího soudu porušili svou oboustrannou závazkovou povinnost uzavřít kupní smlouvu vyplývající ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě oba její účastníci (tedy nejen žalovaná, jak dovodil soud prvního stupně), a to především vzájemným dohadováním o termínu jejího uzavření a osobě notáře. Změnou v osobě dohodnutého notáře tato povinnost podle odvolacího soudu nezanikla, přičemž má za nepochybné, že ani jeden z obou účastníků se nahrazení prohlášení vůle rozhodnutím soudu podle §50a odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) nedomáhal. Žalobkyně, která výzvu podala, nesplnila převzatou povinnost ohledně osoby notářky, u níž měla zajistit termín, čímž současně porušila svůj závazek kupní smlouvu uzavřít; proto je povinna zaplatit žalované smluvní pokutu v dohodnuté výši. Tutéž závazkovou povinnost pak podle odvolacího soudu porušila i žalovaná, jíž odvolací soud vytkl i nedostatek vyvinutí přiměřené iniciativy za účelem stanovení nového termínu u dohodnuté notářky, trvala-li na její osobě. Pakliže tak (stejně jako žalobkyně) neučinila, má podle jeho názoru žalobkyně rovněž nárok na zaplacení dohodnuté smluvní pokuty ve výši 1,000.000,- Kč.
Za situace, kdy má žalovaná proti žalobkyni pohledávku ve stejné výši, kterou v průběhu odvolacího řízení uplatnila jako obranu podle ustanovení §98, věty druhé, občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odvolací soud uzavřel, že žaloba není opodstatněná. Proto změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu zamítl a odvolací řízení o vzájemném návrhu žalované na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1,000.000,- Kč pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.
Rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích napadla žalobkyně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že svou povinnost vyplývající ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě splnila předložením návrhu kupní smlouvy žalované a tvrdí, že pokud nedošlo k jejímu uzavření, stalo se tak zaviněním žalované, která se vyhýbala jejímu podpisu. Dovolatelka oponuje odvolacímu soudu, spatřoval-li v nepodání žaloby žalobkyní podle §50a obč. zák. zaviněné porušení smlouvy. Ohledně této otázky setrvává na argumentaci, že okolnosti, z nichž účastníci při vzniku závazku vycházeli, se změnily natolik, že na právním předchůdci žalobkyně nelze spravedlivě požadovat, aby trval na uzavření kupní smlouvy. Prodala-li proto žalobkyně po roce marného snažení o uzavření kupní smlouvy se žalovanou předmětné nemovitosti třetí osobě, o porušení žádné z jejich smluvních povinností nešlo. Kromě toho zastává dovolatelka názor, že žalovaná nárok na smluvní pokutu neuplatnila řádně, nezaplatila-li v průběhu odvolacího řízení soudní poplatek z odvolání směřujícího proti rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu výroku o zamítnutí vzájemného návrhu.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle bodu 3. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 2. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Rozsudečným druhým výrokem, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o soudním poplatku, jakož i rozsudečným třetím výrokem, jímž bylo odvolací řízení o vzájemném návrhu žalované na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1,000.000,- Kč s příslušenstvím zastaveno, nemohla být žalobkyni způsobena žádná újma na jejich právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení.
Dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o soudním poplatku, a dále proti třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo odvolací řízení o vzájemném návrhu žalované na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1,000.000,- Kč s příslušenstvím zastaveno, tedy bylo podáno někým, kdo k dovolání nebyl oprávněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně v tomto rozsahu odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. b) o. s. ř.].
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žaloba o zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím byla zamítnuta, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a je i důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.).
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.). Tzv. zmatečnostní vady dovolací soud neshledal, zjistil však, že odvolací soud zatížil řízení jinou vadou řízení.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že odvolací soud založil závěr o neopodstatněnosti žaloby na aplikaci §98, věty druhé, o. s. ř.
Podle §98 o. s. ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.
Podle §216 odst. 1 o. s. ř. ustanovení §92, 97 a 98 pro odvolací řízení neplatí. To však patrně odvolací soud přehlédl, založil-li měnící rozhodnutí na aplikaci §98, věty druhé, o. s. ř. na základě závěru, že žalovaná má proti žalobkyni pohledávku ve shodné výši, kterou v průběhu odvolacího řízení uplatnila jako obranu proti návrhu. Posuzoval-li proto odvolací soud nárok žalované vůči žalobkyni na zaplacení smluvní pokuty jako obranu proti návrhu, postupoval v rozporu s §216 odst. 1 o. s. ř., čímž zatížil odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dovolací soud k ní vzhledem k přípustnosti dovolání přihlédl.
Nejvyšší soud proto, aniž se zabýval uplatněným dovolacím důvodem a aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku a dále ve čtvrtém (závislém) výroku o nákladech za řízení před soudy obou stupňů zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.). V něm odvolací soud neopomene přihlédnout k rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněnému pod číslem 27/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého se smlouva o budoucí kupní smlouvě v obchodních vztazích řídí ustanovením §289 a násl. obchodního zákoníku, i když se týká nemovitosti.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. srpna 2008
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu