ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.1614.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 1614/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce I. E., zastoupeného JUDr. V. P., advokátem proti žalované B. B. a. s., zastoupené JUDr. L. R., advokátem o zaplacení 684 453,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 23 Cm 92/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2006, č.j. 4 Cmo 107/2006-349, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 527 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. V. P., advokáta.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. listopadu 2006, č.j. 4 Cmo 107/2006-349, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. března 2006, č.j. 23 Cm 92/99-318, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci celkem 684 453,20 Kč s příslušenstvím; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze závěru soudu prvního stupně, že žalobce, jako zhotovitel, a žalovaná, jako objednatelka, uzavřeli dne 6. 8. 1997 podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) platně smlouvu o dílo č. 024/1997, podle níž měl žalobce pro žalovanou provést tesařské práce na střeše a tesařské konstrukce - úpravna, vrata a žalovaná za provedené práce zaplatit dohodnutou cenu. Podle smlouvy činila dohodnutá cena 1 300 022 Kč bez DPH za tesařské práce na střeše a 1 213 022 Kč bez DPH za tesařské konstrukce - úpravna, vrata. Soud vyšel ze zjištění, že za zhotovení střechy zaplatila žalovaná pouze část ceny a zůstala žalobci dlužna 220 103,30 Kč včetně DPH. Dále žalovaná nezaplatila žalobci 718 491,90 Kč včetně DPH, což představovalo částku, o níž se zvýšila cena oproti původnímu rozpočtu v důsledku potřebné změny provádění stavby oproti projektu, což žalobce žalované oznámil, ta k tomu nic nenamítala, protože jinak střechu nebylo možno zhotovit, dílo převzala, avšak rozdíl v ceně žalobci nezaplatila. V průběhu řízení vzal žalobce se souhlasem žalované žalobu zpět v rozsahu částek 40 792, 50 Kč s příslušenstvím a 213 349,50 Kč s příslušenstvím; předmětem řízení tak zůstala částka 684 450,20 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalované vznikla povinnost zaplatit žalobci ve smyslu §548 odst. 1 obch. zák. cenu za provedenou práci ve výši 684 450,20 Kč včetně úroků z prodlení za nezaplacení včas v souladu s §369 a §502 obch. zák. Odmítl námitky žalované, že žalobce neprovedl dílo řádně a ani je nepředal, když toto tvrzení bylo vyvráceno ze zápisů ve stavebním deníku, ze svědeckých výpovědí, z předloženého soupisu provedených prací a předávacích protokolů. Namítala-li žalovaná, že na zaplacení požadované ceny díla započetla svoji pohledávku ve výši 21 117,90 Kč z titulu smluvní pokuty vůči žalobci za prodlení žalobce s provedením díla a zvýšené náklady spojené s nedokončením díla ve výši 1 433 463,70 Kč s úrokem z prodlení, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že za situace, kdy k pozdnímu nástupu na tesařské práce a k pozdnímu zhotovení střechy nedošlo vinou žalobce, ale v důsledku prodlení žalované (nepřipravenost konstrukce a změna projektu), došlo ve smyslu §370 obch. zák. naopak k prodlení žalované, proto dovodil, že žalobce se nemohl dostat do prodlení podle §537 odst. 1 obch. zák. a žalované nemohl vzniknout vůči žalobci žádný nárok za nesplnění jeho povinností, pokud z dokazování vyplynulo, že v prodlení s plněním povinností byla naopak žalovaná. Namítala-li žalovaná, že vynaložila zvýšené náklady na dokončení prací na druhé části díla, odvolací soud učinil stejný závěr jako nalézací soud, že tyto náklady žalobce hodnověrně neprokázal a rovněž neprokázal, že by za práci jiných firem vydal více finančních prostředků, nežli by vydal v případě, že by práci provedl žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu a je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za otázku zásadního významu považuje, zda je možné uložit objednateli díla povinnost uhradit cenu díla zhotoviteli v případě, že se tomuto nepodařilo prokázat rozsah díla a za situace, kdy objednatel na provedení díla vinou nečinnosti zhotovitele vynaložil částku převyšující požadovanou cenu díla, a zda je možné přiznat zhotoviteli díla částku podle vystavených faktur, které neodpovídají smlouvě o dílo, bez toho, aby byl vypracován znalecký posudek určující obecnou cenu díla. Nesprávné právní posouzení spatřuje v závěru odvolacího soudu, že žalobci vznikl nárok na zaplacení ceny díla, odvíjející se od nesprávného závěru, že dílo bylo žalobcem provedeno. Poukazuje na čl. 5 smlouvy, které nelze vykládat tak, že by žalobci vznikl nárok na zaplacení ceny díla bez řádného provedení díla, tedy odchylně od §548 odst. 1 obch. zák., neboť uvedený čl. 5 smlouvy se váže jen ke způsobu úhrady. Žalovaná se domnívá, že žalobci se nepodařilo prokázat provedení celého díla a namítá, že po žalované bylo požadováno, aby vyspecifikovala, jakou část díla žalobce neprovedl a k těmto tvrzení navrhla důkazy, čímž došlo k nepřípustnému přesunutí důkazního břemene na žalovanou. Dovolatelka má za to, že žalobci se rovněž nepodařilo prokázat, že by k prodlení s provedením díla došlo vinou žalované, např. důsledkem změny projektu, v důsledku nedokončené konstrukce, a domnívá se, že má nárok na zaplacení smluvní pokuty, kterou použila jako procesní obranu proti žalovanému nároku. Namítá i nesprávné hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem, a to nejen v otázce řádného provedení díla, ale i v posouzení otázky výše nákladů, které žalovaná vynaložila na dokončení díla při nečinnosti žalobce. Dovolatelka navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované navrhl odmítnutí dovolání, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Má za to, že právní závěr byl jen výsledkem zjištěného skutkového stavu a hodnocení provedených důkazů, které však dovolatelka zpochybňuje, čímž nelze odůvodnit přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Navíc poukazuje na to, že dvě ze tří otázek zásadního významu, formulovaných žalovanou v dovolání, se netýkají práva hmotného, a otázka týkající se problematiky smlouvy o dílo je v judikatuře řešena jednotně.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu [jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, či vad řízení (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují].
V daném případě odvolací soud založil právní závěr o tom, že žalované vznikla povinnost zaplatit žalobci ve smyslu §548 odst. 1 obch. zák. cenu za provedenou práci včetně úroků z prodlení za nezaplacení včas v souladu s §369 a §502 obch. zák. na základě skutkového zjištění o předání díla.
Dovolatelka uvedené skutkové zjištění a hodnocení důkazů o skutečnostech ohledně předání díla zpochybňuje a vytváří vlastní skutkové závěry, na jejichž základě dovozuje vlastní právní závěr o nedůvodnosti žaloby. Poukazuje-li dovolatelka, že žalobci se nepodařilo prokázat, že by byl v prodlení s provedením díla vinou žalované, např. v důsledku změny projektu, v důsledku nedokončené konstrukce, je třeba v této souvislosti konstatovat, že dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Nutno zároveň připomenout, že skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a námitka směřující do nesprávného skutkového zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Pokud by případně skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování, jak dovolatelka namítá v souvislosti s neprovedením důkazu znaleckým posudkem, kterým měla být podle jejího názoru určena obecná cena díla, a poukazuje-li na nesprávný procesní postup soudu v otázce důkazního břemene, pak by řízení mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může ale dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se však v dané věci nejedná.
Rovněž je namístě připomenout, že dovolací soud nemůže přihlížet ani k novým tvrzením. Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci, tak jak byl vytvořen v důkazním řízení, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován, nemohou být uplatňovány nové skutečnosti nebo důkazy. Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny v nalézacím řízení (viz §241a odst. 4 o. s. ř.).
Ze skutkových zjištění soudu, kterými je dovolací soud vázán, vyplývá, že dílo bylo předáno, když odvolací soud uvedený závěr odůvodnil odkazem na zápisy ve stavebním deníku, na svědecké výpovědi, soupis provedených prací a předávací protokoly. Ze skutkových zjištění rovněž vyplývá, že k pozdnímu nástupu na tesařské práce a k pozdnímu zhotovení střechy došlo proto, že žalovaná požadovala změnu projektu a nezajistila připravenost k provádění díla.
Odvolací soud vyšel rovněž ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že vícepráce byly žalovanou odsouhlaseny. Namítá-li žalovaná v tomto směru nesprávné hodnocení provedených důkazů, a to především v posouzení otázky výše nákladů, které žalovaná vynaložila na dokončení díla při nečinnosti žalobce, je nutno připomenout, že nesprávné hodnocení důkazů nemůže být předmětem dovolacího přezkumu podle §237 odst. 1 písm. c) a §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Pokud odvolací soud na základě uvedených skutkových zjištění učinil závěr, že žalovaná pro žalobce nezajistila připravenost ke splnění díla, pak správně aplikoval ustanovení věty druhé §365 obch. zák., podle které není dlužník v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele, není jeho závěr v rozporu s hmotným právem.
Namítá-li dovolatelka nesprávné právní posouzení splatnosti ceny díla, je tato námitka neoprávněná. Podle čl. 5 předmětné smlouvy o dílo si účastníci sjednali odlišnou úpravu splatnosti ceny díla, než jakou stanoví dispozitivní ustanovení §548 odst. 1 obch. zák., a to tak, že fakturace měla probíhat měsíčně na základě soupisu provedených prací až do výše 90% ceny díla, na 5% ceny díla byla pozastávka do odstranění případných vad a nedodělků a 5% si mohla žalovaná ponechat po dobu záruční doby, přičemž splatnost faktur činila 21 dnů a zaplacení ceny díla nebylo vázáno na předání díla. Soudy tedy rozhodly v souladu s hmotným právem, pokud dovodily, že žalobce, jako zhotovitel, má právo požadovat zaplacení ceny díla, i když dílo nebylo plně předáno, vycházeje ze znění §548 odst. 1 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě a jedině v případě, že ze smlouvy nebo ze zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., jestliže odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není přípustné, proto - aniž by mohl věc dále posuzovat – je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 12 747,50 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 2 479,50 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 15 527 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. ledna 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu