ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.1778.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 1778/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně R. O. a.s., proti žalované B. spol. s r.o., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 452 178 Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 37 Cm 171/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2008 č. j. 4 Cmo 198/2007-124, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. března 2007 č. j. 37 Cm 171/2004-91 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 452 178 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci v postavení podnikatelů při své podnikatelské činnosti uzavřeli šest smluv o dílo v písemné formě, jimiž se žalobkyně jako zhotovitelka zavázala dodat žalované jako objednatelce plastové stavební prvky včetně montáže za cenu dohodnutou ve smlouvě, jejichž režim se řídí §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“). Dílo bylo provedeno a ve všech šesti případech sepsán předávací protokol, v případě smlouvy o dílo č. 22/10051 jej však žalovaná odmítla podepsat. Z formulace splatnosti ceny díla ve smlouvách nevyplývalo, že se splatnost ceny díla počítá od sepisu protokolu o převzetí, který měl pouze postavit najisto, že došlo k dokončení a předání díla. Podle závěru soudu prvního stupně se žalobkyně proto může domáhat zaplacení ceny díla i bez vyhotoveného protokolu, pokud bude v řízení prokázáno, že dílo bylo zhotoveno bez vad a nedodělků. Podle §439 odst. 4 ObchZ není objednatel do doby odstranění vad povinen platit část ceny cíla, jež by odpovídala jeho nároku na slevu z ceny, podle §562 odst. 2 ObchZ soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí, nebo je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce díla při jeho převzetí. Soud proto žalovanou opakovaně vyzýval k označení důkazů o existenci vad díla a jejich oznámení žalobkyni, a také toho, že z její strany došlo k tvrzenému zápočtu pohledávek ve výši 108 787,20 Kč a 10 000 Kč. Žalovaná však důkazy pro svá tvrzení neoznačila, a proto je nelze mít za prokázaná. Je proto povinna zaplatit žalobkyni nedoplatky cen díla ve lhůtách určených fakturami v souladu s podmínkami dohodnutými ve smlouvách o dílo. Žalobkyně má podle závěru soudu prvního stupně také nárok na smluvní pokutu sjednanou ve všech smlouvách ve výši 0,05 % z ceny dlužné částky za každý den prodlení s placením faktur, neboť odpovídá ustanovení §544 odst. 1 a odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“). Žalobkyně se nedostavila k jednání nařízenému na 14. 3. 2007 a soudu zaslala fotokopii předvolání s dokladem o pracovní neschopnosti svého jednatele. Soud prvního stupně tento úkon žalované považoval za omluvu účastníka řízení bez žádosti o odročení jednání a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a ve smyslu §101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyšel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. ledna 2008 č. j. 4 Cmo 198/2007-124 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil jak se skutkovými zjištěními, tak s právními závěry soudu prvního stupně. Z provedeného dokazování je nesporné, že na základě šesti smluv provedla žalobkyně pro žalovanou dílo, jež žalovaná převzala a dosud nezaplatila, a že žalovaná neprokázala existenci jakékoliv pohledávky vůči žalobkyni, jizby bylo možno kompenzovat žalobkyní požadované plnění. Odvolací soud zjistil, že žalovaná byla soudem vyzývána k doložení důkazů k tvrzeným vadám díla a k tvrzenému zápočtu pohledávek poté, co podala pouze formální odpor, dále na jednání dne 14. 6. 2006, kde jí k tomu byla za tímto účelem poskytnuta lhůta 15 dnů a poté dalším přípisem ze dne 11. 1. 2007. Žalovaná výzvy nesplnila a na jednání konané dne 14. 3. 2007 se nedostavila. Podle odvolacího soudu byla žalovaná poučena o nezbytnosti doplnění svých tvrzení s označením důkazů, o následcích nesplnění výzev však poučena nebyla. Odvolací soud však ze skutečnosti, že se žalovaná nedostavila na jednání nařízené na den 14. 3. 2007 bez žádosti o odročení řízení z důležitého důvodu, dovodil, že žalovaná tím soudu prvního stupně sama znemožnila poskytnout jí jakékoliv (řádné) poučení ve smyslu §118a odst. 3 a §119a o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, v němž namítla, že řízení před soudem prvního stupně je stiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť v řízení před soudem prvního stupně nebyla právně zastoupena advokátem a nevěděla, že v řízení může být rozhodnuto bez její účasti, jak se tomu v daném případě stalo. Soud prvního stupně ji totiž nepoučil ve smyslu §118a a §119a o. s. ř. o následcích nesplnění jeho výzev k doplnění důkazních návrhů. Poukázala také na §118a odst. 4 o. s. ř., podle něhož poskytuje předseda senátu účastníkům poučení též o jiných jejich právech a povinnostech, ledaže by účastník byl zastoupen advokátem nebo notářem. V daném řízení nebylo naplněno její základní právo účastníka soudního řízení, tj. právo na poučení o právech účastníka řízení, tedy právo na právní pomoc, jež je jedním z principů řádného fungování justice, resp. právo na spravedlivý proces. Tyto vady řízení nerozpoznal a neodstranil ani odvolací soud, takže rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná nesouhlasí s jeho závěrem, že „pokud se žalovaný k uvedenému jednání nedostavil, nebyl soud prvního stupně oprávněn a ani povinen mu sdělovat potřebná poučení … a jednání odročovat“. Dovolání má z uvedených důvodů podle žalované zásadní právní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 o. s. ř. Žalovaná navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalované není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolatelka namítla, že předchozí řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, uplatňuje tedy dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolací soud však při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není oprávněn zabývat se jinými než právními otázkami. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. V dané věci se však o uvedený případ nejedná.
Navíc je nutno vzít v úvahu omezení, které je stanoveno v §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není dovolání přípustné ani v případech, kdy bylo sice rozhodováno ve věci samé, jedná se však o věci, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V posuzované věci je napadán rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v celkové výši 452 178 Kč. Jednalo se přitom o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, který má podle §261 odst. 1 ObchZ obchodní charakter a případný spor mezi těmito stranami je z hlediska procesního, tedy i z hlediska §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., věcí obchodní. Uvedená částka se skládá z více samostatných nároků se samostatným skutkovým základem, které žalobkyně uplatnila v jednom řízení (nárok na zaplacení ceny díla podle šesti smluv, když cena díla činila částku 45 650 Kč, částku 60 486 Kč, částku 34 729 Kč, částku 67 194 Kč, částku 13 548 Kč a částku 70 327 Kč a dále nárok na smluvní pokuty za prodlení s úhradou uvedených cen děl, přičemž smluvní pokuta nepředstavuje příslušenství uvedených šesti pohledávek, takže se jedná o dalších šest samostatných nároků ve výši 32 800 Kč, ve výši 42 582 Kč, ve výši 17 330 Kč, ve výši 30 976 Kč, ve výši 6 280 Kč a ve výši 30 276 Kč). Ze všech 12 nároků je uvedený limit 50 000 Kč přesahován pouze ve třech případech, takže dovolání není kromě těchto tří nároků přípustné ani z tohoto důvodu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. května 2008
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu