ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2047.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 2047/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce J. Š., bytem, zastoupeného JUDr. P. S., advokátem se sídlem v, proti žalované V. s.r.o. - v likvidaci, se sídlem, v, zastoupené Mgr. Ing. M. P., advokátem se sídlem v , o zaplacení 116 522,60 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 184/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2007, č.j. 2 Cmo 219/2006-220, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2007,č. j. 2 Cmo 219/2006-220, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. září 2007, č.j. 2 Cmo 219/2006-220, změnil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2005, č.j. 11 Cm 184/97-191, tak, že žalobu se žádostí o zaplacení 116 522,60 Kč zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce, jako objednatel, a žalovaná, jako zhotovitelka, uzavřeli dne 14. 3. 1996 ústně smlouvu o dílo, podle níž žalovaná provedla opravu návěsu spočívající ve výměně brzdového obložení a pneumatik a opravy oplachtování, a že žalovaná při opravě nedodržela technologický postup vhodný pro opravu tím, že nepoužila předepsané nářadí a správný mazací tuk a neprovedla správně kontrolu ložiska náboje, čímž došlo k prokázání jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu uplatněné žalobcem v tomto řízení, tj. porušení smluvní povinnosti žalovanou. Stejně jako soud prvního dovodil, že byl prokázán vznik škody ve výši uplatňované žalobou, která žalobci vznikla tím, že po opravě žalovanou, po ujetí cca 15 000 km došlo ve Francii dne 10. 5. 1996 na návěsu k destrukci opravovaného kola a v důsledku toho musel žalobce nechat návěs v cizině opravit.
Odlišný závěr učinil odvolací soud ohledně existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením smluvní povinnosti žalovanou. Soud prvního stupně uzavřel, že příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením smluvní povinnosti žalované při posuzované odpovědnosti za škodu prokázána byla, což dovodil zejména ze znaleckého posudku Ing. M., který vyloučil jako možnost destrukce kola žalovanou uváděné nesesouhlasení brzdných účinků tahače a návěsu, či vadu materiálu, a jako pravděpodobnou příčinu vzniku škody uvedl použití nevhodného nářadí nebo použití jiného mazacího tuku nebo smíchání mazacích tuků žalovanou při opravě.
Odvolací soud naopak dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením smluvní povinnosti žalovanou v daném případě jednoznačně prokázána nebyla. Vyšel ze zjištění, že znalec Ing. M. uvedl příčinu vzniku škody jen jako pravděpodobnou a ani to, že vyloučil některé příčiny poškození návěsu, nestačí podle odvolacího soudu k závěru, že nedodržení technologického postupu při opravě bylo příčinou vzniku nárokované škody. Jednoznačný závěr o prokázání příčinné souvislosti nedovodil odvolací soud ani ze soudem prvního stupně provedeného důkazu - dopisu společnosti B. spol. s r.o. ze dne 1. 12. 1996, z něho vyplynulo, že ke vzniku poruchy návěsu došlo zřejmě v důsledku nekvalifikovaného provedení opravy. Použitý termín „zřejmě“ nepovažoval odvolací soud za jasné vyjádření, které by mohlo být označené za jednoznačný závěr ve vztahu k existenci příčinné souvislosti se vznikem posuzované škody. Přihlédl dále k tomu, že znalec Ing. Ž. ve vyjádření z 11. 11. 2004 konstatoval jako možnou příčinu destrukce náboje nápravy únavový lom či nesesouhlasení brzdných účinků tahače a návěsu. Protože podle závěru odvolacího soudu nebyl jednoznačně prokázán další z předpokladů odpovědnosti za škodu – příčinná souvislost, žalobu na náhradu škody, uplatněné žalobcem, zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a z důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podle názoru dovolatele odvolací soud učinil nesprávný závěr o neprokázání příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovanou a vznikem škody. Nedomnívá se, že by závěr znaleckého posudku Ing. M. byl nejednoznačný, jestliže znalec uvedl pravděpodobné příčiny vzniku škody a naopak vyloučil další možné příčiny vzniku škody. Dále dovolatel nesouhlasí s tím, že odvolací soud považoval za relevantní vyjádření Ing. Ž., který v předmětném sporu nevystupoval ani jako znalec a ani jako svědek. Pokud vyjádření Ing. Ž. obsahuje tvrzení, že další možnou příčinou destrukce náboje nápravy může být únavový lom či nesesouhlasení brzdných účinků tahače a návěsu a z toho odvolací soud vyvozuje skutkový závěr o neexistenci příčinné souvislosti se vznikem škody, nemá podle dovolatele toto zjištění oporu v žádné ze skutečně zjištěných a řádně prokázaných skutečností. Poukazuje na to, že Ing. Ž. uvedená možná příčina vzniku škody byla jednoznačně vyloučena znaleckým posudkem Ing. M. a že v důsledku únavového lomu by došlo k prostému upadnutí části nápravy a nikoliv k tepelné destrukci. V hodnocení důkazů tedy dovolatel spatřuje z hlediska závažnosti právní i logický rozpor, jestliže bylo prokázáno, že kromě pravděpodobné příčiny vzniku škody - použití nevhodného nářadí při opravě žalovanou či použití jiného mazacího tuku nebo smíchání mazacích tuků, nebyla zjištěna jiná možná příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovanou a vznikem škody. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm.a) a odst. 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel takové vady ani nenamítá.
Dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. se pojí s námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nastala situace, jež naplňuje předpoklady tohoto dovolacího důvodu.
Dovolateli je třeba dát za pravdu, že skutkový závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovanou a vznikem škody v dané věci nemá oporu v provedeném dokazování. Ze znaleckého posudku Ing. M. jsou totiž zřejmé jediné možné příčiny vzniku škody - použití nevhodného nářadí žalovanou při opravě návěsu či použití jiného mazacího tuku nebo smíchání mazacích tuků, a to za současného vyloučení možnosti destrukce náboje nápravy důsledkem nesesouhlasení brzdných účinků tahače a návěsu a vady materiálu, které jako pouze možné příčiny vzniku škody byly uvedeny ve vyjádření Ing. Ž., jenž však nevystupoval v daném řízení jako znalec, a jeho vyjádření nemělo, na rozdíl od znaleckého posudku Ing. M. povahu důkazu v podobě znaleckého posudku. Za dané situace byl tedy dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. naplněn, jestliže v hodnocení důkazů o existenci příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovanou a vznikem škody je - z hlediska jejich závažnosti - logický rozpor. Nelze souhlasit s odvolacím soudem, že nebyla jednoznačně prokázána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovanou a vznikem škody s odůvodněním, že Ing. M. uvedl ve znaleckém posudku pouze „pravděpodobnou“ příčinu škody. Nesprávně pak odvolací soud „pravděpodobnou“ příčinu škody v daných souvislostech nepovažoval za jednoznačně vyjádřenou příčinu škody, když pominul, že Ing. M. označil pravděpodobnost příčiny škody za situace, kdy zároveň vyloučil jiné možné příčiny vzniku škody. Z hlediska hodnocení závažnosti důkazů odvolací soud tedy pochybil, podpořil-li svůj závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovanou a vznikem škody poukazem na pouhé vyjádření znalce Ing. Ž., které ale nemělo povahu znaleckého posudku, a v němž Ing. Ž. rovněž uvažoval s pouze „možnou“ příčinou destrukce náboje nápravy a k dalším možným příčinám se nevyjádřil.
Dovolací soud se ve smyslu §242 odst. 1 o. s. ř. dále zabýval věcí z pohledu dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Dovolateli je třeba přisvědčit, že odvolací soud pochybil, pokud uzavřel, že žalobce nemá nárok na žalobou požadovanou náhradu škody, jestliže vyšel z nesprávného skutkového zjištění o neexistenci příčinné souvislosti mezi prokázaným porušením povinnosti žalované ze závazkového vztahu s žalobcem a prokázaným vznikem škody.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy v tomto směru uplatněn důvodně.
Protože tedy nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. října 2008
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu