ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2108.2008.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce M. H., , zastoupeného Mgr. M. S., advokátkou, proti žalované A. I., s.r.o., , zastoupené Mgr. J. M., advokátem, , o určení obsahu smlouvy o prodeji podniku, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 299/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2007 č. j. 1 Cmo 38/2007-151, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. září 2006 č. j. 48 Cm 299/2005-93 zamítl žalobu o určení obsahu smlouvy mezi M… H. a A. I., s.r.o., o prodeji podniku a firmy A. I.s.r.o. – prádelny, , tvořící nemovitosti u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, hmotný investiční majetek, zásoby a materiál, pohledávky a závazky, podle specifikace v žalobě, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce se v řízení domáhal, aby soud svým rozhodnutím určil obsah smlouvy o prodeji podniku žalované, a to prádelny, se sídlem v K., zahrnující pozemky, budovu, hmotný investiční majetek, zásoby a materiál, na základě smlouvy o smlouvě budoucí o prodeji podniku z 1. října 2004, kterou, jak žalobce tvrdil v žalobě, uzavřel s žalovanou. Žalovaná popřela existenci jakékoliv smlouvy o prodeji podniku uzavřené s žalobcem, popřela též platnost kopie této smlouvy předložené žalobcem, a proto zadal soud prvního stupně vypracování znaleckého posudku znalci z oboru kriminalistika – odvětví technického zkoumání písemností RNDr. M. M... Soud prvního stupně vyšel ze závěrů znaleckého posudku, v němž znalec konstatoval, že žalobcem předložená kopie smlouvy o smlouvě budoucí z 1. října 2004 je falzum. Nepovažoval za nutné dále zjišťovat, která osoba tento falzifikát vyhotovila, když nebylo sporné, že podpisy žalobce a jednatelky žalované M.Š. jsou pravé, přičemž pátá stránka smlouvy byla použita z jiného smluvního dokumentu, a dospěl k závěru, že k uzavření smlouvy o budoucí smlouvě z 1. října 2004 v předložené podobě nedošlo, takže nezakládá právní titul pro vymáhání práva na uzavření smlouvy o prodeji podniku vůči žalované.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. listopadu 2007 č. j. 1 Cmo 38/2007-151 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, a rovněž označil i dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí vychází podle jeho názoru ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeného dokazování. Podle názoru žalobce došlo v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení k porušení ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř., když soud prvého stupně v rozsudku citoval závěry znaleckého posudku, přestože občanský soudní řád zásadně nepřipouští, aby zjištění svědků či znalců vedlo k rozhodnutí, neboť k tomu mohou vést pouze zjištění soudu z provedených důkazů. Soud také nesprávně postavil své rozhodnutí pouze na závěrech jednoho znalce, které převzal, a odmítl provedení dalších důkazů, čímž nepřípustně hodnotil navržené důkazy před tím, než byly provedeny. Předmětný znalecký posudek přitom nespočívá na žádném odborně-technickém zjištění, ale je pouze odrazem subjektivního názoru – hypotézy jeho autora. Otázka zásadního právního významu v dané věci spočívá v závěru, kdy je možné považovat listinu za falzum, neboť okolnost, že nebyla vyhotovena na stejné tiskárně, byla rozešita a opět sešita, k takovému závěru nepostačuje a jde o otázku dalšího dokazování. V daném případě přitom žádný další provedený důkaz nenasvědčoval tomu, že předložená smlouva je falzum. Konečně soud pochybil i v tom, že neprovedl další důležité důkazy, a to účastnické výslechy, ani výslech znalce. Zásadu presumpce neviny žalobce soud porušil tím, že „přičetl k tíži“ žalobce to, že byla vůči němu vznesena obžaloba, ačkoliv je nepřípustné jako důkaz použít jakékoliv rozhodnutí v trestní věci vyjma pravomocných odsuzujících rozsudků. Žalobce navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje stanovené náležitosti, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje -li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolatel v posuzované věci sice namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního posouzení věci, z obsahu dovolání, resp. z vylíčení důvodů dovolání je však zřejmé, že nesouhlasí s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl. Dovolatel především napadl rozsah důkazů provedených soudem prvního stupně, který považuje za nedostatečný a neodpovídající tomu, co bylo podle jeho názoru nutno provést. Tím ale dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.
Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.), nepředstavuje dovolání žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který - jak uvedeno výše - nemůže být způsobilým podkladem pro závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu.
V dané věci se však o uvedený případ nejedná. Podstatou problému je jiná než právní otázka, a sice otázka skutkového stavu věci, ze kterého vycházel odvolací soud, konkrétně otázka pravosti nebo nepravosti listiny předložené v řízení. Taková otázka však nepředstavuje právní otázku, jedná se o otázku skutkovou. Dovolací soud však není oprávněn, jak uvedeno výše, zabývat se při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jinými než právními otázkami, neboť je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2008
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu