ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2168.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2168/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně T. spol. s r.o., se sídlem v , zastoupené JUDr. P. R., advokátem, se sídlem v , proti žalovanému V. E., bytem v , zastoupenému JUDr. M. Z., advokátem se sídlem v , o zaplacení částky 318.181,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Cm 137/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2006, č.j. 2 Cmo 420/2005-116, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2006, č. j. 2 Cmo 420/2005-116, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2005, č.j. 22 Cm 137/2000-88, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 4. 8. 2005, č.j. 22 Cm 137/2000- 100. V napadeném výroku ve věci samé, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 318.181,- Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl poté, co v průběhu odvolacího řízení připustil změnu žaloby na zaplacení uvedené částky oproti vydání 23.080 kg blíže specifikovaných ocelových tyčí. Dále změnil související výroky o nákladech řízení tak, že žalobci uložil zaplatit náklady řízení žalovanému ve výši 51.020,- Kč a náklady státu ve výši 8.364,- Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhá vrácení kupní ceny oproti vydání zboží (shora již uvedené oceli) s tvrzením, že od uzavřené kupní smlouvy pro vady zboží odstoupila, neboť zboží nemělo jakost sjednanou ve smlouvě. Žalovaný se brání tvrzením, že dodal zboží v kvalitě odpovídající smluvnímu ujednání.
Soud prvého stupně dospěl k závěru, že zboží nebylo dodáno v jakosti a provedení, které určovala kupní smlouva platně uzavřená dle §409 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák.). Dodáním vadného zboží byla smlouva podstatným způsobem porušena. Jestliže za takové situace žalobkyně dle §436 odst. 1 písm. d) obch. zák. odstoupila od smlouvy poté, kdy svůj nárok z odpovědnosti za vady včas a řádně (§428 odst. 1 písm. c) obch, zák., §436 odst. 2 obch. zák.) uplatnila, domáhá se vrácení (části) kupní ceny za dosud nezpracovanou ocel právem.
Odvolací soud, jak v odůvodnění uvedl, vycházel ze skutkových zjištění soudu prvého stupně, dospěl však na jejich základě k závěru, že vlastnosti zboží odpovídaly smluvnímu ujednání, vady prokázány nebyly a nárok z odpovědnosti za vady proto oprávněný není. Objednán i dodán byl materiál (ocel) jakosti , o němž soudem ustanovený znalec uvedl, že jeho chemické složení odpovídá normě ČSN 414109, že se však nehodí na výrobu ložiskových kroužků. Žalobkyně si ovšem ve smlouvě dodávku materiálu vhodného pro výrobu ložiskových kroužků nevymínila, v objednávce uvedla pouze, že materiál bude použit „pro výkovky na kovárnu“. Žalobkyně navíc dle odvolacího soudu v reklamačním dopise (dopis ze dne 21. 4. 1999) neuplatňuje nedodržení jakosti dodaného materiálu, ale jen to, že na výkovcích z dodaného materiálu nebylo možno dosáhnout stupně tvrdosti stanoveného normou ČSN 414109 a její nestejnoměrné rozložení na finálním výrobku – ložiskovém kroužku. Žalobkyně uplatnila závady zjištěné na výsledném výrobku, z čehož dle odvolacího soudu ještě nevyplývá, že dodaný materiál měl vytýkané vady v době dodání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání tvrdíc, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zdůrazňuje, že dohodnuta byla dodávka materiálu, který odpovídá normě ČSN 41 4109, tato norma stanoví jednak chemické složení materiálu, ale též charakteristiku materiálu a vhodnost jeho použití. V normě je výslovně uvedeno, že ocel patří do skupiny ocelí vhodných pro výrobu kroužků valivých ložisek. Jestliže tedy znalec soudem ustanovený uvedl, že dodaná ocel sice má chemické složení odpovídající normě, ale na výrobu valivých ložisek se nehodí, pak dodaný materiál normě neodpovídal, tudíž nebylo dodáno to, co bylo objednáno. Je-li v reklamačním dopise uvedeno, že na výkovcích nelze dosáhnout normou stanoveného stupně tvrdosti a stejnoměrného rozložení, byla reklamována ta skutečnost, že finální výrobek nelze z vadného materiálu vytvořit. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen.
Žalovaný je přesvědčen, jak uvedl ve svém vyjádření, že dodal materiál dle objednávky, rozsudek odvolacího soudu považuje za správný.
Dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé.
Dovolatel výslovně vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Tvrdí-li však zároveň, že z provedených důkazů vyplývá dodávka zboží jiné jakosti, než určovala smlouva, a odvolací soud přesto dospěl k závěru o dodávce zboží bez vad, pak uplatňuje též dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování.
Dovolací soud, jsa vázán dovolacími důvody tak, jak je dovolatel vymezil (§242 odst. 3 věta prvá o. s. ř. ), rozhodnutí odvolacího soudu z hledisek v dovolání uplatněných přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle ustanovení §420 odst. 1 obch. zák. je prodávající povinen dodat zboží (mimo jiné) v jakosti, kterou určuje smlouva. Poruší-li prodávající tuto svoji povinnost, zboží má dle §422 odst. 1 obch. zák. vady.
Dle skutkových zjištění učiněných soudem prvého stupně, z nichž odvolací soud vycházel, objednala žalobkyně u žalovaného ocel v jakosti stanovené normou ČSN 414109. Dle obsahu znaleckého posudku zpracovaného znalcem z oboru hutnictví Doc. Ing. M. J., CSc. chemické složení dodaného materiálu odpovídalo požadavkům uvedené normy, dodaný materiál však neměl homogenní strukturu, vyznačoval se nerovnoměrnou koncentrací karbidů. Totožný závěr vyplývá z dalšího provedeného důkazu, totiž z rozboru provedeného Vysokým učením technickým v B. dne 7. 2. 2000, který hovoří o „chemické a strukturní heterogenitě v rozložení karbidické fáze“ jako vadě výchozího tyčového polotovaru, která měla mít podstatný vliv na strukturu, tvrdost a tím i životnost výrobků z něj zhotovených. (Posledně uvedeným mimo jiné zdůvodnila žalobkyně vady dodaného zboží, které oznámila žalovanému dopisem ze dne 21. 4. 1999.)
Nedostatky výchozího materiálu zjištěné z uvedených důkazů odvolací soud ve svém rozhodnutí opominul. Nezabýval se tím, zda v daném případě, kdy požadavky na jakost konkrétní oceli byly vyjádřeny v objednávce odkazem na shora uvedenou normu, ocel všechny vlastnosti touto normou stanovené skutečně měla a spokojil se s konstatováním, že ocel měla odpovídající chemické složení. Z obsahu znaleckého posudku i zmíněného rozboru přitom plyne, že krom chemického složení se ocel sjednané jakosti musí vyznačovat i jinými vlastnostmi, například homogenní strukturou. Pouhá shoda chemického složení materiálu s normou tedy nemůže být sama o sobě určující pro závěr o tom, že bylo dodáno zboží sjednané jakosti.
Úvaha o tom, jaké výrobky měla žalobkyně v úmyslu z dodaného materiálu vyrobit, by byla nutná pouze v případě, kdyby se dohoda o jakosti dala dovozovat pouze či převážně z účelu použití dodaného zboží. Tak tomu v tomto případě nebylo.
Z uvedeného je zřejmé, že závěr odvolacího soudu o tom, že bylo dodáno zboží v jakosti, které určovala smlouva, nemá oporu v provedeném dokazování.
Oprávněná je též další dovolatelčina námitka směřující vůči způsobu, kterým odvolací soud vyložil obsah dopisu ze dne 21. 4. 1999, jímž žalobkyně žalovanému oznámila vady zboží. Dle názoru odvolacího soudu žalobkyně tímto dopisem nereklamovala jakost materiálu. Obsah dopisu však evidentně svědčí o opaku; namítá-li kupující, že z dodaného zboží nelze vyrobit kvalitní výrobek, pak nepochybně reklamuje kvalitu ( jakost ) takového zboží. Vady materiálu lze totiž popsat i tím, jak se projevují při jeho dalším zpracování. Uvedený závěr odvolacího soudu o tom, že žalobkyně nepodala zprávu o vadách spočívajících v nedostatku sjednané jakosti (a contrario §428 obch. zák.), spočívá tudíž na nesprávném právním posouzení věci.
Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud zkoumal rovněž, zda řízení není postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to přesto, že vady řízení odvolatel rozhodnutí odvolacího soudu nevytýkal (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Odvolací soud, jak uvedeno, vycházel z důkazů provedených soudem prvého stupně, učinil z nich však jiný skutkový závěr týkající se vlastností dodaného zboží. Odvolací soud měl za této situace postupovat dle §213 odst. 2 o. s. ř., část věty za středníkem, totiž v příslušném rozsahu zopakovat dokazování. Obsah spisu však o takovém postupu nesvědčí. Tato vada řízení vzhledem k uplatněným dovolacím důvodům nepochybně mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 in fine o. s. ř.) a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu