ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2206.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 2206/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce M. Č., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem proti žalovanému V. M., zastoupenému JUDr. P.K., advokátem o zaplacení 1,459.021,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 42/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2008, č. j. 29 Co 731/2007-203, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. ledna 2008, č. j. 29 Co 731/2007-203, potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 15. října 2007, č. j. 14 C 42/2007-182, kterým Okresní soud v Kladně uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 1,459.021,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % od 6. 2. 2007 do 30. 6. 2007, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 1. 7. 2007 do 15. 10. 2007 a od 16. 10. 2007 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu 7 a repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí) a náklady řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém namítá nesprávné právní posouzení věci, neboť žalovaný bez své viny nemohl soudu prvního stupně sdělit vážný důvod, který mu bránil ve vyjádření vzhledem k jeho zdravotní indispozici a ke skutečnosti, že podklady pro procesní obranu neměl k dispozici, protože byly u správce daně. Podle dovolatele tak nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 2 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud názoru dovolatele, že odvolací soud postupoval v rozporu s právem, pokud nepřihlédl k jeho námitce o nedostatku předpokladu pro vydání rozsudku pro uznání spočívajícího v tom, že u žalovaného nastal vážný důvod, který mu neumožnil, aby soudu byť jen sdělil, že u něho nastal vážný důvod, který mu brání podat písemné vyjádření včas ve smyslu §114d odst. 5 o. s. ř., a tím rozhodl v rozporu s právními předpisy, nepřisvědčil.
Odvolací soud postupoval v souladu s konstantní judikaturou, podle které pouze vážný důvod, který žalovanému zabránil, aby se ve věci vyjádřil včas (ve lhůtě stanovené soudem), má ve smyslu ustanovení §114d odst. 5 a §253a odst. 3 o. s. ř. význam tehdy, jestliže žalovaný takový vážný důvod sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže u něj šlo o tak vážný důvod, který mu neumožnil, aby soudu byť jen sdělil, že u něj nastal vážný důvod, který mu bránil podat písemné vyjádření včas (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2433/2004, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. 12 Cmo 153/2002 uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky č. 32/2004). Odvolací soud správně dovodil, že za situace, kdy žalovaný byl v domácím léčení zdravotně indisponován a neměl věcné podklady k procesní obraně k dispozici a byl ve věci zastoupen advokátem s procesní plnou mocí, nenastal vážný důvod, který by žalovanému neumožnil, aby soudu sdělil, že u něj nastal vážný důvod, který mu brání podat písemné vyjádření včas. Žalovaný se tak bez vážného důvodu na výzvu soud podle §114b odst. 1 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil a ani v této lhůtě nesdělil soudu jak vážný důvod mu ve vyjádření brání, a lze tak mít za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatněn a uznán. V daném případě tak nastala fikce uznání ve smyslu §153 a odst. 3 o. s. ř.
Lze uzavřít, že odvolací soud postupoval v souladu s konstantní judikaturou, přičemž ani z jiných okolností nedospěl dovolací soud k závěru že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Tento závěr sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný nemá právo na náhradu těchto nákladů řízení a žalobci v souvislosti s tímto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu