ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.242.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 242/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce JUDr. P. E., advokáta, správce konkursní podstaty úpadkyně P. s. P. a.s., proti žalované I. O., spol. s r. o., zastoupené Mgr. M. Z., advokátem, o zaplacení 2,999.634,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 1240/95, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. září 2006, č.j. 7 Cmo 126/2006-147, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. září 2006, č.j. 7 Cmo 126/2006-147, se v prvním, ve třetím a ve čtvrtém výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. prosince 2005, č.j. 4 Cm 1240/95-130, ve výroku, jímž byla žaloba o 2,999.634,- Kč zamítnuta, tak, že uložil žalované zaplatit žalobci částku 700.000,- Kč (výrok I.) a potvrdil ho ve zbývající části zamítavého výroku ve věci samé (výrok II.). Dále rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výrok III. a výrok IV.).
Podle obsahu spisu se žalobce domáhal podanou žalobou po žalované zaplacení nedoplatku ceny díla ve výši 700.000,- Kč a úhrady víceprací ve výši 2,299.634,- Kč. Podle shodného posouzení soudů obou stupňů byla mezi účastníky, resp. mezi shora označenou úpadkyní a žalovanou uzavřena podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) smlouva o dílo ve znění dodatku č. 1, v níž byl dohodnut předmět díla i jeho cena. Pro vznik nároku na zaplacení ceny díla (jejího doplatku) považoval odvolací soud (rovněž ve shodě se soudem prvního stupně) za rozhodné, zda zhotovitel předal předmět díla objednateli. Toto posouzení založil na závěru, že účastníci smlouvy upravili okamžik vzniku nároku na zaplacení ceny díla odchylně od úpravy obsažené v ustanovení §548 odst. 1, věty druhé, obch. zák., když okamžik vzniku tohoto nároku vázali pouze na předání předmětu díla. Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel odvolací soud v této otázce ze zjištění z článku V. smlouvy o dílo, podle něhož „konečná faktura bude vystavena po skončení stavebních prací a jejich převzetí objednavatelem“. V této souvislosti konstatoval, že na rozdíl od provedení díla, které zahrnuje jeho řádné ukončení a předání předmětu díla objednateli, pouhé předání předmětu díla nezahrnuje jeho řádné ukončení. Z toho dovodil, že pro posouzení, zda zhotoviteli vznikl nárok na zaplacení ceny díla (byl-li tento nárok vázán na předání předmětu díla, tak jako v projednávaném případě), není podstatné, zda dílo bylo řádně, tj. bez vad, ukončeno. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud naplnění uvedeného předpokladu, tj. předání předmětu díla objednateli za prokázané, když podle listiny označené zápis o odevzdání a převzetí díla převzal předmět díla za žalovanou Ing. J. S., který jí byl pověřen při jeho provádění výkonem technického dozoru, čímž byl podle odvolacího soudu ve smyslu §15 odst. 1 obch. zák. také zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Závěr o předání díla žalované nemůže být podle odvolacího soudu ani zpochybněn nečinností úpadkyně spočívající v tom, že v rozporu se smlouvou nevyzvala žalovanou nejpozději 14 dnů před uplynutím dodací lhůty k převzetí dodávky, neboť s nesplněním této povinnosti nejsou ve smlouvě spojovány žádné následky. Námitky, jimiž se žalovaná bránila žalobou uplatněnému nároku, odvolací soud posoudil jako nedůvodné a uzavřel, že předáním díla, které úpadkyně pro žalovanou provedla na základě smlouvy o dílo, vzniklo úpadkyni právo na zaplacení dohodnuté ceny díla ve výši 11,700.000,- Kč. Pakliže žalovaná své povinnosti zaplatit dílo zcela nedostála, neboť po odpočtu zaplacených záloh jí zbývá doplatit 700.000,- Kč, odvolací soud shledal v tomto rozsahu žalobní nárok důvodným. Zbývající část žalobního nároku však již podle odvolacího soudu není důvodná, neboť žalobkyně ohledně této části svého žalobního nároku neunesla břemeno tvrzení.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku napadla žalovaná dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka v něm odvolacímu soudu vytýká, že věc jinak právně posoudil, ačkoli zjištění jím opatřená na základě doplněného dokazování se týkají zcela jiných skutkových okolností, které nijak nesouvisejí s otázkou, zda došlo k platnému převzetí díla objednatelem.
Podle názoru dovolatelky odvolací soud sice správně hodnotil otázku zvláštní úpravy splatnosti ceny díla, kterou se strany ve smlouvě odchýlily od zákonné úpravy, avšak při výkladu pojmu skončení stavebních prací a jejich převzetí objednatelem pochybil, jestliže ho zúžil pouze na převzetí díla objednatelem a otázku skončení prací prakticky nezkoumal. V této souvislosti dovolatelka setrvala na námitce, že provedené důkazy v žádném případě neodůvodňují závěr, že Ing. S. vykonával funkci stavebního dozoru a že tak byl osobou oprávněnou jednat za žalovanou podle §15 odst. 1 obch. zák. Dále považuje za prokázané své tvrzení o tom, že dílo nikdy úpadkyní ve sjednaném rozsahu dokončeno nebylo, když část díla si žalovaná dokončila sama a část prostřednictvím jiných zhotovitelů. Pakliže zápis o odevzdání a převzetí díla byl podepsán dne 27. září 1993 a celá stavba byla kolaudována až následně postupně správními rozhodnutími ze dne 2. prosince 1993, 17. prosince 1993 a 29. června 1994, svědčí tyto časové okolnosti podle dovolatelky o tom, že dílo nebylo v okamžik podpisu uvedeného zápisu ve smyslu smlouvy o dílo řádně ukončeno.
Dovolatelka rovněž brojí proti názoru odvolacího soudu, podle něhož jí nepřísluší namítat, že dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo uzavřela osoba, která překročila rozsah svého oprávnění jednat za úpadkyni. Opačné stanovisko staví na argumentaci, že ze žádného provedeného důkazu nevyplývá, že předmětný dodatek, který zhojuje absenci cenového ujednání ve smlouvě o dílo, uzavřel za úpadkyni její zaměstnanec.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu zcela ztotožnila. Námitky dovolatelky ohledně osoby Ing. S., jakož i její další argumentaci označila za nedůvodnou a navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek jako správný potvrdil.
Dovolání je v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Posoudit, zda je rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená v předmětné věci podrobit dovolacímu přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že se účastníci článkem V. smlouvy o dílo odchýlili v otázce vzniku nároku na zaplacení ceny díla od právní úpravy obsažené v §548 odst. 1, větě druhé, obch. zák., neboť vázali vznik práva na zaplacení ceny díla pouze na předání díla objednateli.
Podle §548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Podle zjištění odvolacího soudu si účastníci v článku V. smlouvy o dílo sjednali, že „konečná faktura bude vystavena po skončení stavebních prací a jejich převzetí objednavatelem“.
Z uvedeného ujednání zcela nepochybně vyplývá, že si v něm účastníci nesjednali úpravu vzniku nároku na zaplacení ceny díla, jak nesprávně dovodil odvolací soud, nýbrž dobu vystavení konečné faktury. I kdyby však bylo možné toto smluvní ujednání vykládat tak, že jím strany mínily upravit vznik práva na zaplacení ceny díla, pak jej však neučinily závislým pouze na předání předmětu díla objednateli, jak chybně posoudil odvolací soud, ale též na „skončení stavebních prací“. Z těchto důvodů nelze učinit závěr o tom, že strany využily možnost dispozitivní úpravy a odchýlily se smluvním ujednáním od ustanovení §548 odst. 1, věty druhé, obch. zák. a tudíž ani závěr o tom, že právo na zaplacení ceny díla vzniklo předáním předmětu díla objednateli.
Za situace, kdy odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením §548 odst. 1 obch. zák., lze uzavřít, že jeho právní posouzení otázky vzniku práva žalobce na zaplacení ceny díla je nesprávné a že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn důvodně. S ohledem na tento závěr bylo bezpředmětné se zabývat dalšími námitkami, jimiž dovolatelka zpochybňovala vznik práva žalobce na zaplacení ceny díla. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a v obou závislých výrocích o nákladech řízení zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. září 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu