ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.259.2007.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně Y.M. S. a.s., , zastoupené JUDr. V. S., advokátem, , proti žalované M. spol. s r.o., , zastoupené JUDr. O. S., Ph.D., advokátkou, , o 74.970,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 63/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2006, č.j. 14 Co 397/2006-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2006 č.j. 14 Co 397/2006-55, jímž byl potvrzen rozsudek pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. května 2006, č.j. 52 C 63/2006-38, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 74.970,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Otázku, která podle dovolatelky činí napadené rozhodnutí zásadně právně významným, totiž posouzení důvodnosti omluvy žalované (jejího zástupce) z jednání nařízeného soudem prvního stupně, na kterém bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání (srov. §153b odst. 1 o. s. ř.), řešil odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) v souladu s konstantní judikaturou (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 38/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto z pohledu řešení této otázky nemůže mít napadené rozhodnutí zásadní právní význam.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. července 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu