ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2749.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2749/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce R. S., zast. advokátem, proti žalované K. spol. s r. o., zast. advokátem, o zaplacení 340.197,50 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 111/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. ledna 2007, č. j. 2 Cmo 302/2006-172, takto:
I. Dovolání proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. ledna 2007, č. j. 2 Cmo 302/2006-172, se odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. ledna 2007, č. j. 2 Cmo 302/2006-172, zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. června 2004, č.j. 26 Cm 111/98-94, ve znění usnesení ze dne 18. června 2004, č.j. 26 Cm 111/98-113, a opravného usnesení ze dne 2. května 2006, č.j. 26 Cm 111/98-126, uznal žalovanou povinnou k zaplacení částky 340.197,50 Kč s 18 % úrokem z prodlení od 25.4.1997 do zaplacení (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl soud o nákladech řízení a v doplňujícím usnesení o náhradě nákladů řízení státu.
Soud prvního stupně rozhodoval ve věci opakovaně poté, co byl jeho dřívější rozsudek ze dne 2.3.2001, č.j. 26 Cm 111/98-54, zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 30.9.2002, č.j. 7 Cmo 274/2001-71. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná porušila smluvní povinnost, když žalobci dodala vadné zboží (kovový odpad-šrot), které žalobce jako materiál odpovídající normě ČSN 420030 dodal dalším odběratelům L. S. a společnosti K. s. r. o., prostřednictvím nichž byl tento vadný materiál dodán konečnému odběrateli společnosti V. a. s., které použitím předmětného kovového odpadu vznikla znehodnocením tavby škoda, jež byla touto společností vyčíslena na 340.197,50 Kč. L. S. jako dodavatel konečnému odběrateli vyčíslenou částku uznal jako náhradu za způsobenou škodu a následně ji uplatnil vůči žalobci fakturou č. 58/97. Ohledně této částky pak došlo mezi L. S. a žalobcem k dohodě o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků. Z titulu náhrady škody tuto částku následně žalobce vymáhal po žalované, avšak bezúspěšně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro náhradu škody byly naplněny, proto žalobě vyhověl.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované rozhodl ve výroku I. tak, že rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 61.347,50 Kč s 18 % úrokem z prodlení od 25.4.1997 do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Ve výroku II. odstavec 1 rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 278.850,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 25.4.1997 do zaplacení zamítl. Ve výroku II. odstavcích 2 a 3, jakož i výrocích III. a IV. rozhodl odvolací soud o nákladech řízení.
Jelikož v průběhu odvolacího řízení vzal žalobce se souhlasem žalované žalobu částečně zpět (ohledně částky 61.347,50 Kč s příslušenstvím) odvolací soud v souladu s ustanovení §222a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v rozsahu zpětvzetí rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Vzhledem ke skutečnosti, že se účastníkům ze strany soudu prvního stupně nedostalo řádného poučení podle §119a o. s. ř., odvolací soud uzavřel, že jde o vadu řízení, jejímž důsledkem pak je, že účastník není v odvolacím řízení omezen v uplatňování novot. Odvolací soud shledal, že žalobní tvrzení nejsou úplná, neboť z jejich obsahu nelze jednoznačně dovodit příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalované a škodou, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá, proto žalobce poučil podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k odlišnému závěru ohledně splnění všech předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. Odvolací soud konstatoval, že pokud by k témuž závěru dospěl již soud prvního stupně, musel by žalobce poučit podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Jelikož na výzvu soudu žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti v otázce příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody, odvolací soud k vadě spočívající v nedostatku poučení podle §118a o. s. ř. nepřihlížel.
Odvolací soud v řízení zopakoval důkaz výslechem znalce M. J. Z jeho výpovědi soud zjistil, že nelegovaný odpad se třídí do tříd 001 - 005, není-li třída uvedena, pak pokud jde o škodliviny (měď, cín, fosfor, síra, olovo) platí třída 001 - 005. Třída 005 obsahuje až 0,50 % mědi a jde o odpad velmi nízké čistoty. Dohodnou-li si smluvní strany jen druh odpadu 36 (jako ve smlouvě mezi žalobcem a žalovanou), pak lze dodat odpad ve třídě 001 - 005. Přitom třídu 005, která obsahuje až 0,50 % mědi, nelze dodat, jen pokud si to smluvní strany dohodnou. Z výslechu tohoto znalce, jakož i dalších provedených důkazů (především smlouvy č. 114 mezi žalobcem a L. S. a smlouvy mezi L. S. a společností V. a. s.) odvolací soud zjistil, že žalovaná na základě smluv č. 25 a č. 61 uzavřených mezi ní a žalobcem dodala žalobci odpad slisovaný do balíků označený jako druh 36 bez uvedení třídy odpadu, která nebyla dohodnuta, následně žalobce odpad na základě smlouvy č. 114 mezi ním a L. S. (dohodnut rovněž druh 36 bez uvedení třídy) prodal L. S. a ten jej dodal konečnému odběrateli společnosti V. a.s. Soud zjistil, že ač měl podle smlouvy se společností V. a.s. L. S. dodat ocelárenský odpad dle normy 420030, druh 12, třída 002, dodal odpad označený druhem 36 (který převzal od žalobce a ten od žalované). Odvolací soud uzavřel, že L. S. porušil svou smluvní povinnost vůči společnosti V. a.s., a způsobenou škodu uhradil. Dále došlo k úhradě škody žalobcem, a to na základě dohody o započtení pohledávek mezi žalobcem a L. S. a žalobce následně v tomto řízení vymáhal škodu po žalované. Odvolací soud zkoumal splnění předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu ve smyslu §373 a násl. obchodního zákoníku vůči žalobci, která mu vznikla zaplacením žalované částky jeho odběrateli L. S. a dospěl k závěru, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno splnění jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinné souvislosti mezi škodou vzniklou žalobci a porušením povinnosti žalovanou. Odvolací soud proto ve výroku II. odstavci 1 rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 278.850,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 25.4.1997 zamítl.
Žalobce podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dne včasné dovolání (výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“), své dovolání co do přípustnosti opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., zároveň v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) dále vyplývá, že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vytýká i to, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (dovolatel tedy namítá, že jsou dány dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/, b/ a §241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel vytýká, že se odvolací soud vůbec nezabýval otázkou porušení smluvní povinnosti ze strany žalované, tedy otázkou vlastního chemického složení materiálu dodaného žalobci ze strany žalované, ani maximálně přípustným množstvím látek v tomto materiálu obsaženým, tedy obsahem mědi a cínu, které ocelový odpad znehodnocují. Dovolatel dále namítá, že odvolací soud uzavřel, že byl dodán jiný druh odpadu (ve formě balíků), ale neodůvodnil, proč odmítl dosavadní dokazování týkající se porušení povinnosti vyplývající z normy ČSN 420030, příčinné souvislosti a vznikem škody ve vztahu k překročení hodnot mědi a cínu, tj. chemického složení zpracovaného chemického odpadu. Dovolatel se domnívá, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce a žalovaná si výslovně ujednali dodání balíků ocelového odpadu, tj.materiálu č. 36, aniž by výslovně sjednali též třídu tohoto odpadu. Nicméně dodaný materiál měl podle smlouvy odpovídat normě ČSN 420030, což však nebylo ze strany žalované splněno, tato skutečnost podle dovolatele vyplývá i z výpovědi znalce M. J., který uvedl, že pokud by ve smlouvě byl stanoven druh materiálu č. 36 bez určení třídy, mohla by žalovaná dodat odpad ve třídě 001-005; když by měla být použita třída 005, muselo by to ve smlouvě výslovně uvedeno a pokud tomu tak není, může obsahovat max. 0,30 % mědi. Dovolatel tedy tvrdí, že žalovaná porušila svou povinnost vyplývající z kupní smlouvy mezi ní a žalobcem, jelikož dodala žalobci odpad s obsahem mědi vyšším než 0,30 %. Dovolatel má za to, že žalovaná porušila svoji smluvní povinnost, když dodala žalobci kovový odpad s obsahem mědi vyšším než 0,30 % a cínu vyšším než 0,03 % a žalobci vznikla škoda tím, že uhradil L. S. formou započtení pohledávek jím uplatněnou škodu, která vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalované. Dovolatel napadá, že ze všech těchto skutečností odvolací soud nevyvodil žádný právní závěr a neodůvodnil, proč se těmito důkazy nezabýval. Dovolatel dále namítá, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v nesprávném a nadbytečném poučení podle §118a o. s. ř.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání.
Dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti výroku II. prvnímu odstavci rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 278.850,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 25.4.1997 zamítl, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Odvolací soud vyšel ze závěru (pro dané rozhodnutí určujícího), že v projednávaném případě bylo příčinou znehodnocení tavby dodání odpadu L. S. - OZO označeného jako druh 36 bez uvedení třídy, který na základě smlouvy č. 114 odkoupil od žalobce, jenž tento odpad podle smlouvy č. 61 a 25 předtím odkoupil od žalované. Odvolací soud tedy uzavřel, že konečnému odběrateli (společnosti V. a.s.) škoda vznikla v důsledku porušení smluvní povinnosti L. S. - OZO, který v rozporu se smlouvou dodal druh odpadu 36 bez označení třídy (ačkoliv měl dodat ocelárenský odpad, druh 12, třída 002, v kvalitě dle ČSN 420030), což vedlo k znehodnocení tavby a vzniku škody na straně společnosti V. a.s. Odvolací soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 300/2001 konstatoval, že při řešení otázky příčinné souvislosti nejde o otázku právní, nýbrž skutkovou, která nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech. Zkoumání příčinné souvislosti je vždy spojeno s hledáním jevu, který škodu vyvolal. Obecně však platí, že existuje-li ve vztahu ke škodě několik relevantních příčin, je třeba zjistit a vyhodnotit jejich vliv a odstupňování (gradaci) ve vztahu k následku (škodě); (srov. komentář Občanský zákoník I., C.H.BECK, 1. vydání 2008, str. 1066). Otázka příčinné souvislosti mezi určitým protiprávním úkonem a konkrétní škodou je otázkou skutkovou; soud zjišťuje její existenci. Právním posouzením je vymezení, mezi jakou újmou (jako následkem) a jakou skutečností jakožto příčinou této újmy má být příčinná souvislost zjišťována. Pro posouzení vzniku odpovědnosti za škodu má proto zásadní význam otázka, v čem konkrétně spočívá škoda (majetková újma), za niž je náhrada požadována. Právě ve vztahu mezi konkrétní újmou poškozeného (pokud vznikla) a konkrétním jednáním škůdce (je-li protiprávní) se zjišťuje příčinná souvislost (srov. tamtéž). Je rovněž účelné poukázat na judikovaný závěr v unesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2275/205, že otázka existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vznikem škody je otázkou skutkovou; právním posouzením je vymezení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence příčinné souvislosti zjišťována.
Z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že soud shledal porušení smluvní povinnosti L. S. - OZO, který v rozporu se smlouvou uzavřenou mezi ním a společností V. a. s., podle níž se L. S. zavázal dodat ocelárenský odpad, druh 12, třída 002, v kvalitě dle ČSN 420030, dodal společnosti V. a.s. druh odpadu 36 bez označení třídy, což vedlo k znehodnocení tavby a vzniku škody. Odvolací soud dále uzavřel, že jestliže škoda konečnému odběrateli (společnosti V. a.s.) vznikla v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti L. S. - OZO, pak označený subjekt (L. S. - OZO) nárok na náhradu škody nedůvodně uplatňoval vůči žalobci. Jestliže přesto žalobce škodu tomuto subjektu zaplatil, pak nelze dovodit, že škoda žalobci vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované. Z rozhodnutí odvolacího soudu však nevyplývá, že by soud učinil nějaký závěr k otázce případného porušení smluvní povinnosti žalované vůči žalobci (tedy zda žalovaná dodala žalobci ocelárenský odpad třídy 36, splňující požadavky normy ČSN 420030), k otázce případného vzniku škody žalobci, ani k případnému porušení smluvní povinnosti ze strany žalobce vůči L. S. V tomto smyslu lze dovolateli přisvědčit v námitce, že odvolací soud neodůvodnil, proč z dosavadního dokazování týkajícího se porušení povinnosti vyplývající z normy ČSN 420030, ve vztahu k překročení hodnot mědi a cínu, nevyvodil žádný závěr. Jestliže ke vzniku škody vedlo více příčin, je třeba zkoumat, zda a do jaké míry bylo bezprostřední příčinou škody právě jednání škůdce. V řízení bylo třeba nejdříve najisto postavit, které skutečnosti přicházejí v daném případě v úvahu jako bezprostřední příčiny vzniku škody žalobci, bez nichž by následek nenastal. Pokud tedy odvolací soud zkoumal příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti ze strany žalované a vznikem škody žalobci, měl nejdříve učinit jednoznačný závěr o tom, zda žalovaná porušila povinnost vyplývající ze smlouvy či nikoliv, jaká škoda a komu vznikla, a teprve pak zkoumat, zda mezi případným porušením právní povinnosti a vznikem škody existovala příčinná souvislost. Totéž platí i o souvisejícím závěru odvolacího soudu, že L. S. - OZO uplatňoval vůči žalobci nárok na náhradu škody nedůvodně, když soud neučinil žádný závěr ani o skutečnosti, zda by vůči tomuto subjektu porušil smluvní povinnost žalobce. Pokud odvolací soud dále uzavřel, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno splnění jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi škodou vzniklou žalobci a porušením povinnosti žalovanou, aniž by najisto postavil otázku porušení povinnosti ze strany žalované a vznik škody žalobci, je jeho závěr nesprávný. V této souvislosti je rovněž relevantní námitka dovolatele, že z provedeného dokazování ohledně tvrzeného porušení smluvní povinnosti ze strany žalované odvolací soud nevyvodil žádný závěr a neodůvodnil, proč se provedenými důkazy vůbec nezabýval. Odvolací soud sice uvedl, že dospěl k „takovému závěru o skutkovému stavu věci, že na základě smluv č. 25 a 61 uzavřených mezi účastníky řízení dodal žalovaný žalobci odpad slisovaný do balíků označený jako druh 36 bez uvedení třídy odpadu, která nebyla dohodnuta“, ovšem v napadeném rozhodnutí neřešil, zda žalovaná splnila svou povinnost ze závazkového vztahu, tedy zda žalovaná dodala či nedodala materiál odpovídající normě ČSN 420030. To se jeví jako zásadní nedostatek, zejména když odvolací soud ohledně odpadu dodaného žalovanou uzavřel, že „třídu 005, která obsahuje až 0,50 % mědi, nelze dodat, jen pokud si to strany dohodnou“. Lze tedy přisvědčit námitce dovolatele, že z provedeného dokazování vyplynulo, že není-li upřesněno smlouvou či jinak, může nelegovaný odpad obsahovat maximálně 0,30 % mědi. Jak již bylo shora uvedeno, vymezení, mezi jakou újmou (jako následkem) a jakou skutečností jakožto příčinou této újmy má být příčinná souvislost zjišťována, je ze strany odvolacího soudu právním posouzením. Pokud odvolací soud o tom, zda žalovaná porušila povinnost vyplývající ze závazkového vztahu neučinil žádný závěr, ačkoliv příčinnou souvislost mezi tímto (případným) porušením povinnosti ze strany žalované a vznikem škody zkoumal, nemůže být správný jeho závěr o tom, že není dána příčinná souvislost mezi škodou vzniklou žalobci a porušením povinnosti žalovanou.
Dovolací soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 in fine o. s. ř.) a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V dalším řízení bude třeba najisto postavit, zda žalovaná porušila právní povinnost vyplývající ze smlouvy či nikoliv, a zda existuje příčinná souvislost mezi tímto (případným) porušením povinnosti a vznikem škody, která měla žalobci vzniknout.
Jelikož dovolatel výslovně napadá rozhodnutí odvolacího soudu „v plném rozsahu“, napadá i výrok I. rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 61.347,50 Kč s 18 % úrokem z prodlení od 25.4.1997 do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Tato část rozhodnutí odvolacího soudu má povahu usnesení, byť formálně je obsažena ve formě rozsudku. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Ačkoliv dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu „v plném rozsahu“, z obsahu dovolání nevyplývá, že by dovolatel svými námitkami brojil proti správnosti výroku I. napadeného rozsudku, když navíc žádné důvody dovolání, které by se tohoto výroku dotýkaly, neuvádí.
Dovolací soud proto dovolání žalobce v části, v níž směřuje proti výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu podle §241a odst. 1, §241b odst. 3 věta první a §43 odst. 1 o. s. ř. odmítl, pro absenci dovolacích důvodů.
V novém rozhodnutí o věci bude rozhodnuto také o nákladech dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. srpna 2008
JUDr. František Faldyna, v.r.
předseda senátu