ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2865.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2865/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., , zastoupené JUDr. I. S., advokátkou, , proti žalované L. a. s., , zastoupené JUDr. M. F., advokátkou, o zaplacení 156.954,50 Kč a úroků z prodlení, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 987/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2006, č. j. 1 Cmo 158/2006-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. M. F.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl rozsudkem ze dne 9. února 2005, č. j. 19 Cm 987/98-90, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 91.639,- Kč (výrok I.), ve zbylé části žalobu zamítl (výrok II.) a ve výrocích III. a IV. rozhodl soud o povinnosti žalobkyně nahradit žalované náklady řízení a dále zaplatit státu soudní poplatek.
Předmětem řízení je nárok na úroky z prodlení ve výši 91.639,- Kč, dále na úroky v částce 2,023.093,- Kč a na úroky z prodlení za neuhrazené úroky ze splátek ve výši 156.954,50 Kč.
Soud prvního stupně žalobkyni přiznal pouze úroky z prodlení v částce 91.639,- Kč, které žalovaná uznala. Ve zbylé části žalobu zamítl, neboť se opírala o neplatnou část dodatku č. 3 ke kupní smlouvě o prodeji privatizovaného majetku včetně úroků z prodlení z tohoto úroku.
K odvolání žalobkyně rozhodl Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. v rozsahu, ve kterém byla žaloba zamítnuta ohledně zaplacení 156.954,50 Kč a dále ohledně úroků z prodlení v sazbě 9,869 % p. a. z částky 2,023.093,- Kč, potvrzuje (výrok I.), kdežto ve zbývající části, týkající se zaplacení 2,023.093,- Kč se rozsudek ve výroku II. zrušuje a dále se napadený rozsudek zrušuje ve výroku III.; v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.). Ve výroku III. konstatoval odvolací soud, že ve výrocích I. a IV. zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
Odvolací soud uvedl, že žalobní nárok se skládá ze tří dílčích nároků, z nichž o jednom – na úroky z prodlení ve výši 91.639,- Kč – bylo již pravomocně rozhodnuto a tento dílčí nárok nebyl předmětem odvolacího řízení.
Nárok, který tvoří druhý dílčí nárok, odvolací soud specifikoval jako úroky z úroků. Jde o úrok z prodlení z úroku ze splátky („splátkového prodeje“, jak je charakterizovala žalobkyně) u částky 156.956,50 Kč; a dále o úrok v sazbě 9,869 % z částky 2,023.093,- Kč jako úroku za určité období.
Odvolací soud dovodil, že u tohoto dílčího nároku jde o příslušenství příslušenství a proto ohledně něj byla žaloba poprávu zamítnuta. Proto v tomto rozsahu výrok II. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil.
Co do nároku na zaplacení částky 2,023.093,- Kč odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. zrušil a věc v tomto rozsahu ve věci samé vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně podala dovolání výslovně proti výroku I. uvedeného rozsudku odvolacího soudu a jeho přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Žalobkyně nesouhlasí se závěrem, že jde o případ účtování úroků z úroků, nýbrž o úrok z prodlení s platbou samostatné pohledávky, která nebyla včas zaplacena. V daném případě se nejedná o další úročení běžného úroku, ale o důsledek prodlení žalované s platbou částky sjednané v dohodě o povolení splátek dluhu.
Žalobkyně proto nevidí důvod, proč by při nedodržení tohoto závazku měla být žalovaná zvýhodněna tak, že s nezaplacením nebo pozdním zaplacením dluhu nejsou spojeny žádné následky.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek (zjevně v napadeném rozsahu) vrátil k novému projednání.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje jeho odmítnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. Především poukazuje na to, že sama žalobkyně specifikovala předmětnou pohledávku jako úrok z prodlení z úroku splátkového prodeje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněno osobou zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se musel nejprve zabývat přípustností dovolání, jelikož dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání žalobkyně směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu a poněvadž rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci, může být dovolání přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka žádnou obecnou právní otázku zásadního významu nevymezuje. Její námitka, že u obou sporných částek, jejichž zamítnutí odvolací soud potvrdil, nejde o úroky z úroků, je dílem námitka skutková, dílem námitka právní.
Z hlediska skutkového sama žalobkyně v průběhu řízení částku 156.956,50 Kč specifikovala jako úrok z prodlení z úroku ze splátkového prodeje a soud prvního stupně učinil zjištění, že úroky ze splátkového prodeje byly smluvně upraveny dodatkem č. 3 ke kupní smlouvě ve výši 12 % p. a. z dlužné částky a že částka 156.954,50 Kč představuje úroky z prodlení za neuhrazené úroky ze splátkového prodeje. Z tohoto skutkového závěru vycházel též odvolací soud a vychází z něj i dovolací soud.
Z hlediska právního jde tedy o úroky z úroků čili o tzv. anatocismus, jehož použití v českém právu již Nejvyšší soud v obdobném případě vyloučil. Velký senát obchodního kolegia v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, č. j. 35 Odo 101/2002-207, dovodil zejména, že právo požadovat po dlužníku příslušenství z příslušenství (zde úroky z prodlení ze smluvených úroků) věřitel nemá proto, že ani občanský ani obchodní zákoník mu tuto možnost nepřiznávají. Jinak řečeno, ani obchodní ani občanský zákoník nezakotvují majetkové sankce pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky (viz. R 5/06 uveřejněné v č. 1/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud v daném případě nerozhodl v rozporu s hmotným právem, ale naopak v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.).
Ö nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, má povinnost nahradit žalované náklady právního zastoupení, spočívající v odměně za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. vyhl. č. 484/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v částce 10.000,- Kč a z paušální náhrady hotových výdajů Kč 300,- podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 10.300,- Kč, které je žalobkyně povinna uhradit k rukám advokátky žalované.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. září 2008
JUDr. František Faldyna
předseda senátu