ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2913.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2913/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobců 1) Ing. V. K., , zast. JUDr. A. Z., advokátem a 2) G. T. s. r. o., proti žalované E., s. r. o., , zast. JUDr. I. P., advokátkou, o určení, že označení „e.“ je druhovým označením pro sklo zdobené podle metody F. E., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 19/2006, o dovolání prvního žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2007, č.j. 3 Cmo 342/2006-193, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. června 2006, č. j. 32 Cm 19/2006-175, zamítl žalobu s návrhem, že se určuje, že slovní označení „e.“ v běžném písmu je druhovým označením pro zdobené sklo podle metody F. E. (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení.
Soud prvního stupně dovodil, že žalobci požadované určení nesměřuje ke zjištění, zda tu právní vztah nebo právo je či není, a neřešilo by pouze vztahy mezi účastníky řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že by takovýmto „určením“ řešil nikoliv konkrétní právní vztah či právo, ale osoboval by si a nahrazoval jakousi „znaleckou“ činnost. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na určení, které bylo předmětem řízení, a proto žalobu zamítl.
Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (první část prvního odstavce) a dále rozhodl o nákladech řízení (druhá část odstavce jedna, odstavec dvě). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci na požadovaném určení nemají naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen: „o. s. ř.“). Odvolací soud dovodil, že v daném případě nejde o určení práva nebo právního vztahu, ale o určení právní skutečnosti, a u těchto návrhů je třeba existenci naléhavého právního zájmu, jako jedné ze základních podmínek úspěšnosti žaloby, prokazovat vždy tam, kde takový právní zájem nevyplývá přímo z hmotněprávního předpisu. Důvody uváděné žalobci (potřeba vyřešit „předběžnou otázku“, kterou se v trestním řízení nezabýval Okresní soud v České Lípě) pak podle odvolacího soudu naléhavý právní zájem nezakládají. Odvolací soud uzavřel, že žaloba nepředstavuje nic jiného, než snahu o „revizi“ pravomocného trestního rozsudku, což je s ohledem na §135 o. s. ř. nepřípustné; kromě toho v projednávaném případě neplní žaloba ani funkci preventivní, ani by takové rozhodnutí nemohlo nastolit pevný rámec ve vztazích mezi účastníky. Proto rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce 1) dovolání, které co do přípustnosti opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zároveň v dovolání namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Vyřešení problematiky druhovosti označení „e.“ a na to navazující a téměř deset let trvající spory na různých úrovních a bránění v podnikání představují pro žalobce naléhavý právní zájem. Dovolatel se domnívá, že vyřešení předmětné otázky má význam i pro právní vědu z oblasti ochranných známek, tj. zda registrace běžného, známého a druhového označení v grafické, popřípadě kombinované podobě může bránit jiným subjektům toto označení užívat v jiné podobě, než ve které je registrováno jako ochranná známka.
Dovolatel navrhuje zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu v této věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel svými námitkami brojí jednak proti závěru odvolacího soudu, že na straně žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. není dán, a jednak namítá, že se jedná o problematiku, která má po právní stránce zásadní význam. Pokud jde o otázku naléhavého právního zájmu Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96 (publikovaném v časopise Soudní judikatura, sešit: 3/1997, č: SJ 21/1997) vyslovil závěr, že určovací žaloba podle §80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Pokud odvolací soud dále dovodil, že existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ze žádného hmotněprávního předpisu nevyplývá, a že důvody uvedené žalobcem naléhavý právní zájem nezakládají, pak nelze dospět k závěru, že by odvolací soud posuzoval otázku naléhavého právního zájmu v rozporu s judikaturou soudů, nebo že by řešil tuto otázku v rozporu s hmotným právem anebo by vyplývalo ze střetu názorů na zásadní řešení této procesní otázky.
Pokud dovolatel dále namítá, že se navíc jedná o problematiku, která má po právní stránce zásadní význam (tj. zda registrace běžného, známého a druhového označení v grafické popřípadě kombinované podobě může bránit jiným subjektům toto označení užívat v jiné podobě, než ve které je registrováno jako ochranná známka), pak tyto námitky dovolatele neobstojí, neboť zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (srov. opět výše cit. rozhodnutí sp. zn. 3 Cdon 1338/96).
Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal, dovolání žalobce jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Žalobce 1), jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2008
JUDr. František F a l d y n a, CSc
předseda senátu