ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2976.2008.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce S. M., zast. advokátkou , proti žalované F., zast. advokátem, o zaplacení částky 33.759,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 154/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. února 2008, č. j. 22 Co 671/2007-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.236,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, a to k rukám jeho advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. února 2008, č. j. 22 Co 671/2007-60, změnil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. října 2007, č. j. 3 C 154/2007-46, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 33.759,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 24. 12. 2002 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 17.582,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 9.466,- Kč, a to do tří dnů o právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu soudu prvního stupně, že žalobce se podanou žalobou vůči žalované domáhal zaplacení částky 33.759,- Kč s příslušenstvím, poněvadž na základě mezi účastníky konkludentně uzavřených kupních smluv odebrala žalovaná od žalobce v době od 7. 11. 2002 do 12. 12. 2002 vodoinstalační materiál, jehož převzetí potvrdila podpisem na dodacích listech. Cenu dodaného zboží žalobce žalované vyúčtoval fakturou č. 10662 ze dne 25. 11. 2002 znějící na částku 7.639,- Kč, splatnou dne 5. 12. 2002, fakturou č. 10708 ze dne 30. 11. 2002 znějící na částku 169,- Kč, splatnou dne 10. 12. 2002, fakturou č. 10775 ze dne 13. 12. 2002, znějící na částku 25. 951,- Kč, splatnou dne 23. 12. 2002, jež žalovaná ani přes upomínky neuhradila. Žalobce pohledávku za žalovanou prodal dne 11. 8. 2004 panu Š. K.. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně na uzavřené smlouvy nesprávně aplikoval ust. §588 a násl. občan. zák., neboť z ust. §261 odst. 1 obchod. zák. vyplývá, že obchodní zákoník v této části upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Žalovaný v rámci odvolacího jednání nezpochybnil, že mezi účastníky sporu byly uzavřeny kupní smlouvy dle obchodního zákoníku. Odvolací soud aplikoval ust. §524 odst. 1, §526 odst. 1 a 2 občan. zák. a shledal, že žalobce je v dané věci aktivně legitimován a že dlužníku nepřísluší hodnotit, zda k postoupení pohledávky došlo, případně zda k němu došlo platně, ale je do oznámení postoupení pohledávky povinen plnit původnímu dlužníku a po tomto oznámení postupníkovi. Následně odvolací soud za použití ust. §409 odst. 1, §450 odst. 1, §387 odst. 1, §392 odst. 1 a §397 obchod. zák. dovodil, že za situace, kdy účastníci nesjednali vznik nároku na zaplacení kupní ceny odchylně od ust. §450 odst. 1 věty první obchod. zák., vznikl nárok na její zaplacení předáním zboží, a proto promlčecí doba počala běžet ve dnech následujících po dnech uvedených v dodacích listech jako data předání zboží. Jelikož dle dodacích listů bylo zboží předáno v době od 7. 11. 2002 do 12. 12. 2002 a žaloba byla podána dne 26. 10. 2006, nejsou nároky žalobce na zaplacení žalované částky promlčeny, protože je uplatnil před uplynutím čtyřleté promlčecí doby.
Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozhodl tak, jak uvedeno shora, přičemž v rozsudku účastníky řízení poučil o tom, že proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozsudku u soudu prvního stupně.
Dovoláním ze dne 5. 6. 2008 napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné dle ust. §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a své dovolací námitky podřadila pod dovolací důvod uvedený v ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalovaná zejména uvedla, že nesouhlasí s tím, „jakým způsobem se napadené rozhodnutí vypořádalo s právní stránkou věci“. Dovolatelka s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedla, že z ust. §526 odst. 2 obchod. zák. vyplývá, že pokud postoupení pohledávky je oznámeno dlužníku, postupitel ztrácí právo na vymáhání této pohledávky vůči dlužníku, neboť tímto úkonem založil právní vztah mezi dlužníkem a postupníkem. Je přesvědčena, že v případě oznámení o postoupení pohledávky postupitelem se přímo ze zákona dlužník ocitá v situaci, kdy nadále je povinen hradit toliko přímo postupníkovi. Dovolatelka upozornila, že se dlužník, nedovoluje-li mu zákon zkoumat správnost postoupení, ocitá v tak slabé pozici, že kdyby úvahy odvolacího soudu byly správné, pak v podstatě kterýkoli z věřitelů by mohl žádat splnění dluhu současně. Žalovaná zastává názor, že výše uvedené platí i v případě, že dluh uhrazen není, poněvadž skutečnost uhrazení závazku nemá vliv na změnu v osobě postupitele a postupníka. Dovolatelka brojí rovněž proti názoru odvolacího soudu, dle kterého k postoupení postačí i konkludentní forma, popř. ústní akceptace, přestože zákon stanovil, že postoupení pohledávky musí mít písemnou formu, a proto musí mít písemnou formu ve smyslu ust. §40 odst. 2 občan. zák. i odstoupení.
Z výše uvedených důvodů závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 7. 7. 2008 se k dovolání vyjádřil žalobce a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu citované v dovolání vyvrací argumentaci dovolatelky s tím, že rozhodnutí dovolacího soudu se projednávané věci týká jen z části a není z něj patrný závěr, že by oznámením postupitele o uzavření smlouvy o postoupení pohledávky došlo k zhojení případné neplatnosti či neúčinnosti takové smlouvy a bez ohledu na to založilo právní vztah mezi dlužníkem a postupitelem. Žalobce dále uvedl, že námitka dovolatelky spočívající v hodnocení úvahy odvolacího soudu, že k odstoupení postačí i konkludentní forma, popř. ústní akceptace, se mu jeví po provedeném řízení jako zcela nepřípadné.
S ohledem na shora uvedené žalobce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit náklady právního zastoupení v částce 16.231,60 Kč k rukám advokáta žalobce.
Podle ustanovení §236 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání žalované směřuje „do všech výroků“ rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé lze tedy v daném případě obecně opřít o ust. §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Je-li ovšem dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dovolání dle §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné, i kdyby předpoklady přípustnosti stanovené v §237 odst. 1 o.s.ř byly jinak splněny.
V dané věci uzavřeli účastníci, podle zjištění soudu prvního stupně, kupní smlouvy, na jejichž základě žalovaná od žalobce v době od 7. 11. 2002 do 12. 12. 2002 odebrala vodoinstalační materiál, jehož převzetí potvrdila podpisem na dodacích listech a jež jí byl žalobcem vyúčtován fakturou č. 10662 ze dne 25. 11. 2002 znějící na částku 7.639,- Kč, splatnou dne 5. 12. 2002, fakturou č. 10708 ze dne 30. 11. 2002 znějící na částku 169,- Kč, splatnou dne 10. 12. 2002 a fakturou č. 10775 ze dne 13. 12. 2002, znějící na částku 25. 951,- Kč, splatnou dne 23. 12. 2002, jež žalovaná ani přes upomínky neuhradila. Odvolací soud dovodil, že účastníci uzavřeli výše uvedené smlouvy při své podnikatelské činnosti, a proto je na projednávanou věc nutno aplikovat ustanovení obchodního zákoníku. Žalovaný v rámci odvolacího jednání – jak vyplývá z protokolu o jednání před odvolacím soudem (č. l. 58) - „nezpochybňuje, že mezi účastníky sporu byla uzavřena kupní smlouva dle obchodního zákoníku“, neboť „oba účastníci jsou skutečně podnikateli“. Jsou-li účastníci těchto vztahů podnikateli a smlouvu uzavřeli při své podnikatelské činnosti, jedná se z procesního hlediska o obchodní věc.
Dovoláním napadla žalovaná výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodováno o peněžitém plnění ve výši 33.759,- Kč s příslušenstvím, tedy o plnění nepřevyšujícím v obchodní věci částku 50.000,- Kč. Ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. proto není v dané věci dovolání přípustné, přestože byli účastníci odvolacím soudem nesprávně poučeni o možnosti podání mimořádného opravného prostředku (dovolání). V případech uvedených v §237 odst. 2 o.s.ř. totiž není dovolání proti rozsudkům odvolacího soudu přípustné, i kdyby předpoklady přípustnosti stanovené v §237 odst. 1 o.s.ř byly jinak splněny.
Dovoláním dovolatelka napadla i výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (odst. II. a III. výroku odvolacího soudu). Rozhodnutí o nákladech řízení je svojí povahou usnesením, a to i tehdy, je-li obsaženo v rozsudku, v němž je rozhodnuto ve věci samé. V ust. §238, §238a a §239 o.s.ř. jsou uvedena usnesení, proti nimž je dovolání přípustné; možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zde ale obsažena není, a proto dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že ani dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení nemůže založit jeho přípustnost (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
Nejvyšší soud proto s ohledem na shora uvedené podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. rozhodl tak, že dovolání žalované pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. tak, že dovolatelce, která po procesní stránce zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, bylo uloženo nahradit žalobci k rukám jeho advokáta částku 4.236,40 Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §§14 a 15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, §13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a DPH dle §137 odst. 3 o.s.ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. srpna 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k, v. r.
předseda senátu