ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2995.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2995/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně PaedDr. Z. B., , správkyně konkursní podstaty úpadce O., k.s., zast. JUDr. J. K., advokátem proti žalované P. H., , zast. Mgr. Ing. M. P., advokátem, o zaplacení částky 103.363,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 37 Cm 133/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2007, č.j. 4 Cmo 218/2006-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.758,80 Kč, k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 12. května 2006, č.j. 37 Cm 133/2004-88, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 103.363,90 Kč s 6,5, % úrokem z prodlení ročně od 8.3.2002 do zaplacení (výrok I.). Ve výrocích II. a III. rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že mezi společností O. k.s. a žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo ze dne 2.7.2001, jejímž předmětem byla dodávka plastových oken specifikovaných v příloze č.1 této smlouvy, přičemž v čl. III. bylo dohodnuto, že množstevní rabat ve výši 32 %, který byl žalované poskytnut z položky „celkem materiál“, byl přímo závislý na výši odebraného materiálu a v případě menšího odběru se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši rozdílu mezi rabatem 32 % a rabatem standardním 15 %, a to do 30.11.2001. Žalovaná však (oproti původní dohodě) odebrala zboží pouze v ceně 608.022,87 Kč včetně DPH, což odpovídá i celkové ceně výrobků objednaných žalovanou dodatky ke smlouvě ze dne 9.7.2001, 24.7.2001 a 20.7.2001. Rozdíl výhodnější množstevní slevy tedy představoval 17 % z částky 608.022,87 Kč, tj. 103.364,- Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že smluvní pokuta byla platně sjednán a nárok na ni vznikl, proto žalobě vyhověl.
Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud dovodil, že výše smluvní pokuty byla smluvena určitě a srozumitelně. A za účelové považoval tvrzení žalované, že neobdržela fakturu od žalobkyně, když žalovaná opakovaně žádala žalobkyni o prominutí smluvní pokuty (dopisy ze dne 4.1.2002 a ze dne 8.4.2002) a dopisem ze dne 27.4.2004 odmítla vyúčtovanou smluvní pokutu s tím, že smlouvu považovala za neplatnou. Pokud šlo o novou skutečnost uvedenou žalovanou až v odvolacím řízení, že obě strany odstoupily od smlouvy bez jakýchkoliv dalších nároků, kterou nově dokládala fotokopií o odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 1.10.2001, odvolací soud konstatoval, že k této nové skutečnost a novému důkazu nemohl s ohledem na předchozí poučení podle §119a o. s. ř. v odvolacím řízení přihlížet. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, když věc projednal bez účasti žalované, jež se z nařízeného jednání sice omluvila faxovým podáním, ale nedoplnila je, ani nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně prokázala vznik nároku na smluvní pokutu a odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, které co do přípustnosti opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání žalovaná odůvodňuje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tedy, že jsou dány dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b/ a a/ o. s. ř.).
Dovolatelka vytýká, že odvolací soud nesprávně nepřipustil projednání a prokázání nových skutečností uvedených dovolatelkou. Dovolatelka namítá, že nikdo nemůže být poučen podle §119a o. s. ř. v případě, kdy na jednání není přítomen a to zvlášť za situace, kdy se z jednání omluvil, což dovolatelka učinila faxovým podáním. Má za to, že jí bylo upřeno základní právo zaručené Čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu v této věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Především nelze dovodit, že dovolací námitky se vztahují k dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci. Námitky dovolatelky obsahově směřují k výhradě, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
K takové vadě řízení však může dovolací soud přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), jinak by mohla taková vada řízení založit zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud by šlo o zásadní střet právních názorů na výklad aplikovaných procesněprávních předpisů.
O takový případ však v této věci nejde a Nejvyšší soud proto přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí neshledal.
Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal, dovolání žalované jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl dle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle ustanovení §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve výši 6220,- Kč, a z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., s připočtením 19% DPH podle §137 odst. 3 o. s.ř. ve výši 1238,80 Kč, celkem tedy 7.758,80 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2008
JUDr. František Faldyna, CSc.,
předseda senátu