ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.37.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 37/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobce D. F., , zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti žalované E.-B. s.r.o. v l. (dříve E.-B. s.r.o.), , , zastoupené JUDr. V. S., advokátem, o zaplacení 1 052 760 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 177/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2007, č.j. 8 Cmo 102/2007-221, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. září 2007, č.j. 8 Cmo 102/2007-221, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. prosince 2006, č.j. 43 Cm 177/2001-199, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 1 052 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. od 1. 9. 2000 do zaplacení a náklady řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že mezi účastníky byla v létě 1999 uzavřena ústně smlouva o zprostředkování podle §642 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle níž měl žalobce zprostředkovat pro žalovanou zakázku na zhotovení betonové průmyslové podlahy a že žalobce takovou zakázku zajistil, byla provedena a proto mu náleží sjednaná provize v žalobou požadované výši, včetně úroků za nezaplacení dlužné částky včas, a to s ohledem na její splatnost podle §340 odst. 2 obch. zák. a v souladu se žalobním návrhem. Byla-li posléze mezi účastníky uzavřena písemná zprostředkovatelská smlouva, bylo tak učiněno jen z opatrnosti, přičemž ve smlouvě v písemné podobě účastníci jen potvrdili obsah svého ústního ujednání zprostředkování podle smlouvy uzavřené v létě 1999. Shodně se soudem prvního stupně posoudil vznesenou námitku promlčení tak, že změna tvrzení – v jaké formě zprostředkovatelská smlouva vznikla – neměla vliv na běh promlčecí doby. Ztotožnil se rovněž se závěrem soudu prvního stupně o dané aktivní legitimaci žalobce, což dovodil z provedeného dokazování, zejména ze svědecké výpovědi R. C. a Ing. V. J., jež svědčily o tom, že předmětná zprostředkovatelská smlouva byla uzavřena mezi účastníky; potvrzení ze dne 23. 10. 2006 podle odvolacího soudu neprokazuje, že by smlouva byla uzavřena mezi jinými účastníky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť se domnívá, že toto rozhodnutí řeší právní otázku zásadního významu a je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z obsahu dovolání je zřejmé, že se žalovaná dovolává ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávného právního posouzení věci a současně namítá, že řízení je podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolacímu soudu vytýká, že porušil §211 ve spojení s §157 odst. 2 o. s. ř. tím, že se v odůvodnění rozhodnutí nedostatečně vypořádal s argumentací žalované, obsažené v odvolání, zejména s otázkou aktivní legitimace žalobce a posouzení vlivu změny žaloby na běh promlčecí doby. Za otázky zásadního významu považuje, zda se jedná o jiný skutkový stav, pokud žalobce požaduje plnění na základě jiné smlouvy než uvádí v žalobě, zda nastává stavení běhu promlčecí lhůty v případě změny žaloby ohledně uplatnění nových skutkových tvrzení až jejich uplatněním, zda zakládá antidatovaná smlouva vznik práv a povinností a konečně, zda jednání zástupce určité osoby s třetí osobou při uzavření určitého závazkového vztahu může být posuzováno zároveň jako zprostředkování uzavření závazkového vztahu zástupcem pro tuto třetí osobu. Dovolatelka dále napadá hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí. Poukazuje na to, že ze svědeckých výpovědí R. C. a Ing. V. J. bylo třeba dovodit, že ve vztahu k žalované vystupoval pan R. C.jako zástupce investora a nikoliv jako zástupce žalobce ze smlouvy o zprostředkování. Žalovaná navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, estliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda ovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a ozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují).
Namítá-li žalovaná v dovolání vady řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jež spatřuje v nesprávném procesním postupu soudu - v porušení §211 ve spojení s §157 odst. 2 o. s. ř., jestliže se v odůvodnění rozhodnutí soud nedostatečně vypořádal s argumentací žalované, obsažené v odvolání, je třeba konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení však může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se však v dané věci nejedná, když dovolatelka pouze napadá konkrétní procesní postup soudu.
Považuje-li dovolatelka za otázku zásadního významu, zda se jedná o jiný skutkový stav, pokud žalobce požaduje plnění na základě jiné smlouvy než uvádí v žalobě, je nutno zdůraznit, že v daném případě soudy vycházely stále ze stejného skutkového stavu – uplatnění nároku na zaplacení provize za zprostředkování uzavření smlouvy o dílo. Pouze z doplněného dokazování vyplynulo, že smlouva o zprostředkování byla nejdříve uzavřena mezi účastníky v létě 1999 ústně a později účastníci písemnou smlouvu se stejným obsahem jen potvrdili obsah ústního ujednání ohledně zprostředkování zakázky, jak správně odvolací soud ze skutkových zjištění dovodil. Soud prvního stupně a ani odvolací soud nepochybil, dovodil-li, že se v daném případě jedná o doplnění skutkového tvrzení ohledně požadovaného nároku, v jaké formě zprostředkovatelská smlouva vznikla. Byť soud prvního stupně změnu žaloby připustil, soudy správně dovodily, že promlčení nelze v tomto případě vázat na tuto změnu žaloby, neboť změnou tvrzení o formě uzavřené smlouvy nelze spojovat námitku promlčení, jestliže nárok žalobce byl od podání žaloby stále opírán o tvrzení odvíjející se od ujednání účastníků o zprostředkování uzavření smlouvy o dílo.
Dovolatelkou položená otázka, zda zakládá antedatovaná smlouva vznik práv a povinností, nemůže být otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., neboť předpokladem závěru o tom, že se jedná o otázku zásadního významu je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Odvolací soud však své rozhodnutí na řešení otázky položené dovolatelkou nezaložil. Soud prvního stupně i odvolací soud shodně založily svůj závěr o povinnosti žalované zaplatit žalobci provizi z platné zprostředkovatelské smlouvy na zjištění, že zprostředkovatelská smlouva byla uzavřena ústně v létě 1999.
Soudy rovněž správně posoudily otázku jednání zástupce žalobce v souvislosti s uzavřenou zprostředkovatelskou smlouvou, když na základě provedeného dokazování došly k závěru, že R. C. jednal jako statutární orgán žalobce. Dovolatelka své odlišné právní posouzení, že smlouva nebyla uzavřena žalovanou s žalobcem, čímž zpochybňuje danou aktivní legitimaci žalobce, však staví na skutkovém zjištění odlišném od skutkového závěru odvolacího soudu, a to, že R. C., jako fyzická osoba, jednala v posuzované věci jako zástupce investora a nikoliv žalobce. Dovolatelce je třeba ale připomenout, že z takového skutkového zjištění odvolací soud při posouzení aktivní legitimace žalobce nevyšel. Jak už bylo výše odůvodněno, skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je přitom vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Brojí-li dovolatelka v této souvislosti i proti výsledku hodnocení důkazů – výpovědí svědků - je nutno konstatovat, že nesprávné hodnocení důkazů rovněž nemůže být předmětem dovolacího přezkumu.
Dovolací soud tedy dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem (§642 a násl. obch. zák.) a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Za procesní situace, kdy dovolání není přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. září 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu