ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3804.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3804/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce F.n. m.Č. r., proti žalovaným 1) Ing. P.W., a 2) K. W., oběma zastoupeným JUDr. J. A., advokátem, o 3,915.748,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25/6 Cm 295/2000, o dovolání Č. r. – M. f., zastoupené JUDr. L. H., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2005, č.j. 8 Cmo 381/2004-113, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatelka Č. r. – M. f. je povinna zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce JUDr. J. A.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 18. února 2004, č.j. 25/6/Cm/295/2000-87, ve výroku, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili 3,915.478,- Kč s příslušenstvím (výrok I.). Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení (výroky II. a III.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky IV. a V.).
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního až čtvrtého výroku napadla dovoláním ze dne 14. února 2006 Č. r. – M. f. Jeho přípustnost opřela o zásadní právní význam podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), který spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí řeší právní otázky, které jsou odvolacími soudy i dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, resp. je řeší v rozporu s hmotným právem. Pokud jde o důvodnost podaného dovolání, uvedla, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování a zejména že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, čímž uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka snesla ze svého pohledu argumenty na podporu jí uplatněných dovolacích důvodů a navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle bodu 3. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 2. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zkoumání, zda dovolání je – objektivně – podle uvedeného ustanovení přípustné, však předchází – ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §240 odst. 1 a §218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Tím však dovolatelka není. Z obsahu spisu se podává, že v řízení před soudy obou stupňů vystupoval na straně žalobce F. n. m. Č. r., přičemž dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 25. října 2005, č.j. 8 Cmo 381/2004-113, který nabyl právní moci dne 25. října 2005, podala Č. r. – M. f. jako právní nástupce F. n. m. Č.r., který byl zrušen s účinností od 1. ledna 2006 na základě zákona č. 178/2005 Sb., o zrušení F. n. m. Č. r. a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku).
Předpokladem pro to, aby mohlo být v dovolacím řízení v předmětné věci pokračováno, je podle §107 odst. 1 o. s. ř. usnesení soudu o tom, s kým bude v řízení pokračováno. Takové rozhodnutí ze dne 22. února 2006, č.j. 25/6/Cm/295/2000-128, sice soud prvního stupně vydal, k odvolání žalovaných však bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 17. května 2006, č.j. 8 Cmo 145/2006-140, změněno tak, že se v řízení (s Č. r. – M. f.) nepokračuje. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 24. července 2008, však Č. r. – M. f., jejímuž zástupci bylo doručeno dne 24. července 2008 (srov. doručenku na č.l. 143 spisu verte), dovolání nepodala.
Za této procesní situace bylo dovolání podáno někým, kdo není účastníkem řízení a tudíž někým, kdo k dovolání nebyl oprávněn. Dovolání tak není subjektivně přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podané Č.r. – M.f. proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního až čtvrtého výroku pro nepřípustnost podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož dovolatelka Č. r. – M. f. z procesního hlediska zavinila (tím, že neměla k podání dovolání subjektivní legitimaci), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo účastníkům řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Zaniklému žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly. Náklady žalovaných sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 9.000,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006 a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v témže znění.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. října 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu