ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.391.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 391/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce K. D., proti žalovanému O. S., zastoupenému JUDr. J. B., advokátem, o zaplacení 3,150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 506/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2006, č.j. 21 Co 173/2006-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. J. B.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2006, č.j. 21 Co 173/2006-122, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. prosince 2005, č.j. 20 C 506/2005-77, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 3,150.000,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. přitom je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na závěru o promlčení žalobního nároku, jehož se žalobce v řízení domáhal jako doplatku odměny za vedení správy domu pro žalovaného, kterou si účastníci sjednali ve smlouvě o vedení správy budovy ze dne 1. září 1994 ve znění jejich pozdějších změn. Pro posouzení správnosti tohoto závěru je rozhodující, zda tato smlouva, resp. její ujednání o odměně je platné, zda si účastníci ve smlouvě platně sjednali, že se jejich závazkový vztah bude řídit obchodním zákoníkem (srov. §262 odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy – dále též jen „obch. zák.“) a zda žalovaný dopisem ze dne 31. ledna 2001 dluh vůči žalobci uznal. Za situace, kdy posouzení těchto otázek je odvislé od výkladu konkrétních smluvních ujednání, resp. konkrétního písemného projevu vůle žalovaného, řešení těchto otázek nemůže mít judikatorní přesah a tudíž přípustnost podaného dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Pakliže Nejvyšší soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, mohl by být zásadní právní význam napadeného rozhodnutí naplněn pouze v případě, že by odvolací soud řešil právní otázku, na jejímž posouzení jeho rozsudek spočívá, v rozporu s hmotným právem.
Podle zjištění soudů obou stupňů si účastníci v článku VII. smlouvy nesjednali podřízení celého závazkového vztahu režimu obchodního zákoníku, nýbrž pouze vztahů smlouvou neupravených. Odvolací soud správně posoudil, že dohoda dle §262 odst. 1 obch. zák., podle jehož věty první si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v §261, se řídí obchodním zákoníkem, se musí vztahovat na celý závazkový vztah, nikoli pouze na věci smlouvou neupravené. Odvolací soud rovněž nepochybil, nepovažoval-li písemný projev žalovaného ze dne 31. ledna 2001 za uznání dluhu dle §558 občanského zákoníku pro chybějící slib zaplacení dluhu. Proto ani jeho závěr o promlčení žalobního nároku podle ustanovení občanského zákoníku není v rozporu s hmotným právem a tudíž posouzení otázky, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže založit.
Za situace, kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalobce z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. května 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu