Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.07.2008, sp. zn. 32 Cdo 3910/2007 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3910.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3910.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3910/2007 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. M. K., , zastoupený JUDr. O. S., advokátem, proti žalované I. L.. spol. s r. o., zastoupené Mgr. D. J., advokátem, o ochraně proti porušení práv ze zapsaného označení původu a proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 7 Cm 313/2003, k dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. dubna 2007, č.j. 7 Cmo 261/2006-119, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.812,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. O. S., advokáta. Odůvodnění: Podle obsahu spisu se žalobce domáhal ochrany proti porušení práv ze zapsaného označení původu a proti jednání nekalé soutěže podanou žalobou, v níž požadoval, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se distribuce minerálních vod s označením „B. k. I.“ nebo „I.“, které nejsou ze země čerpány v k. ú. B., povinnost z prodejen stáhnout již distribuované takto označené minerální vody z trhu a zničit je spolu s minerálními vodami označenými „B. k. I.“ nebo „I.“, které dosud nebyly distribuovány na trh v ČR, a dále povinnost uhradit žalobci náklady soudního řízení. Dle žalobního tvrzení se žalovaná dopustila porušení práva žalobce k označení původu č. 160 „B. k. I.“ podle §23 odst. 1 zákona č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, porušení zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, i jednání nekalé soutěže vůči žalobci podle ustanovení §44 a násl. obchodního zákoníku (dále jenobch. zák.“). Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. března 2006, č.j. 7 Cm 313/2003-88, uložil žalované povinnost zdržet se jednání spočívajícího v distribuci minerální vody s označením „B. k. I.“, která není ze země čerpána v k. ú. B., a dále povinnost z prodejen stáhnout již distribuovanou takto označenou minerální vodu, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), z a m í t l žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se distribuce minerální vody s označením „I.“, která není ze země čerpána v k. ú. B., povinnost stáhnout z prodejen již distribuovanou takto označenou minerální vodu a povinnost zničit minerální vody s označením „B. kyselka I.“ nebo „I.“, které nejsou ze země čerpány v k. ú. B., a to jednak distribuované a jednak dosud nedistribuované na trh v Č. r. (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a uložil žalobci povinnost zaplatit Č. r. na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč (výrok IV.). K odvolání žalobce a žalované Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. dubna 2007, č.j. 7 Cmo 261/2006-119, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (I. výrok), výrok II. rozsudku soudu prvního stupně změnil v napadené části tak, že uložil žalované povinnost zdržet se distribuce minerální vody s označením „I.“, která není ze země čerpána v k. ú. B. (II. výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (III. výrok) a o nákladech odvolacího řízení (IV. výrok). Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním obou účastníků, jakož i řízení které předcházelo jeho vydání (podle §206, §212 a §212a občanského soudního řádu - dále jeno.s.ř.“). a po jednání ve věci (podle §214 o.s.ř.) dospěl k závěru že: odvolání žalobce, které směřovalo výlučně do části výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, jíž byla zamítnuta žaloba v rozsahu,v němž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zdržet se distribuce minerální vody s označením „I.“, která není ze země čerpána v k. ú. B., je důvodné. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně měl pro své rozhodnutí učiněna skutková zjištění v potřebném rozsahu (návrhy na jejich doplnění provedením dalších důkazů zde ani žádné nebyly) a z těchto zjištění učinil i odpovídající závěry o důvodnosti zdržovacího nároku - zde ovšem vyjma úvahy soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby v rozsahu, v němž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zdržet se distribuce minerální vody s označením „I.“, která není ze země čerpána v k. ú. B., neboť není-li v tomto označení geografický původ výrobku obsažen, není proto důvod zakazovat žalované realizovat její práva majitelky zapsané slovní ochranné známky v tomto znění. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce se po právu (podle §24 zákona č. 452/2001 Sb.) domáhá ochrany svého práva na označení původu proti žalované, která je sice majitelkou slovních ochranných známek, nikoli však osobou oprávněnou k užívání označení původu. Rovněž se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že distribucí minerální vody pod názvem „B. k. I.“, která má původ na S., se žalovaná dopustila porušení práv ze zapsaného označení původu podle citovaného zákona. Odvolací soud ve svém rozhodnutí dále vychází z hodnocení skutkového i právního soudem prvního stupně, pokud jde o posouzení jednání žalované, zda naplňuje znaky nekalé soutěže podle ustanovení obch. zák., konkrétně §44 odst. 1 (generální klauzule), §46 (klamavé označení zboží a služeb) a §48 (parazitování na pověsti) a ztotožňuje se s ním. Odvolací soud však na základě svých zjištění a s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nejen minerální voda s označením „B.k. I.“, ale rovněž minerální voda s označením „I.“ podléhá režimu ochrany označení původu, neboť jde o název výrobku, který sice neobsahuje zeměpisný název, nicméně vyvolává ve spotřebitelské veřejnosti spojitost mezi takto pojmenovaným výrobkem, a to konkrétně právě minerální vodou a oblastí jejího původu, tj. k. ú. B.. Za tohoto stavu užití názvu „I.“ pro minerální vodu, která má původ na Slovensku, naplňuje rovněž znaky skutkové podstaty nekalé soutěže, a to nejen z hlediska generální klauzule, ale konkrétně znaky skutkové podstaty klamavého označení zboží a služeb a parazitování na pověsti, neboť minerální voda z B. má pod tímto názvem rozšířenou příznačnost; jde o minerální vodu, která v minulosti byla dodávána na trh a spotřebiteli je známa právě pod názvem I. s tím, že od ní jsou očekávány určité specifické vlastnosti, spojené právě s místem původu. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (podle §219 o.s.ř.) a ve výroku II. v části napadené odvoláním žalobce změnil tak, že žalovaná je povinna zdržet se distribuce minerální vody s označením „I.“, která není ze země čerpána v k.ú. B. (podle §220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Odvolací soud rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§224 odst. 2 o.s.ř.), protože žalobce uspěl v obou uplatněných zdržovacích nárocích, jen v 1/3 byl neúspěšný; bylo mu tedy přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 1/3. V odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný, proto odvolací soud (podle §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.) uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu, konkrétně jeho II. výrok, napadla žalovaná v zákonné lhůtě dovoláním, které považuje, jak vyplývá z obsahu dovolání, za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Důvodnost svého dovolání opřela žalovaná o ustanovení §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 a odst. 2 písm. a) o.s.ř., tj., že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, a dále, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že v daném případě závěr o tom, že minerální voda označená jako „I.“ má rozšířenou příznačnost s tím, že spotřebitelé mají povědomí, že je čerpána v k. ú. B. a že od ní očekávají určité specifické vlastnosti, nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka opakovaně konstatuje, že v rámci provedeného řízení nebyly provedeny jakékoliv důkazy, ze kterých by bylo možno učinit výše uvedené závěry. Dovolatelka má za to, že takovými důkazy nemohou být ani odvolacím soudem znovu provedené důkazy, tj. označení původu pod č. 160 ve znění „B. k. I.“, které se vztahuje k přírodním minerálním vodám pocházejícím z léčivých zdrojů lázeňského místa B., jehož majitelem je žalobce, a slovní ochranná známka č. zápis ve znění „B. k. z pramene I.“, jejímž vlastníkem je žalobce. Dovolatelka poukazuje na to, že z těchto důkazů nevyplývá, že by do prodejen kdykoli před podáním žaloby byla dodávána jakákoli minerální voda pocházející z k. ú. B. označená jako „I.“, „B. kyselka I.“, apod. a že by běžný spotřebitel měl jakékoli obecné povědomí o tom, že pokud je v prodejně prodávána minerální voda označená „I.“, jedná se o minerální vodu, která musí být stáčena v k.ú. B. a jaké jsou její specifické vlastnosti. Dovolatelce není za těchto okolností jasné, jak mohl odvolací soud dojít k závěru, že distribucí minerální vody s označením „I.“ spotřebitelé mají jakékoli obecné povědomí o původu a vlastnostech minerální vody pocházející z k. ú. B. a dále pak že existuje i pověst takovéto minerální vody, na které by bylo možno parazitovat. Dovolatelka konstatuje, že se odvolací soud měl zabývat její námitkou v tom smyslu, že smlouvy, kterými žalobce měl majetková práva nabýt, jsou neplatné - dovolatelka uvedla výhrady proti platnosti nabývacích titulů a tyto byly dostatečně určité a byly rozsáhle odůvodněny. Platnost příslušných smluv měla být tedy dle dovolatelky posouzena jako předběžná otázka. Pokud se tak nestalo, trpí dle dovolatelky předchozí řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud by se prokázalo, že námitky dovolatelky vzhledem k předmětným smlouvám jsou oprávněné a tyto smlouvy jsou neplatné, znamenalo by to, že uvedené závěry soudu, tj. že žalobci prospívají příslušná práva, musejí být znovu přehodnoceny. Dovolatelka dále poukazuje na to, že bylo v řízení prokázáno, že je vlastníkem slovní ochranné známky „I.“, číslo zápisu. a to pro třídu - vody minerální a šumivé, nealkoholické nápoje, sodovou vodu, stolní vodu a vodu pitnou. Dovolatelka však vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní hodnocení věci v tom smyslu, že slovní ochrannou známku „I.“ je možno použít pouze v souvislosti s minerální vodou a tato musí pocházet z oblasti k. ú. B.. Dále dovolatelka považuje za nesprávný právní závěr odvolacího soudu o tom, že užíváním ochranné známky „I.“ při prodeji minerální vody, která není stáčena v k.ú. B., dochází k „ohrožování jiných ochranných známek“, které spojují označení „I.“ pro minerální vodu, která je čerpána v B. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek (tj. II. výrok) odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Žalobce podal své vyjádření k dovolání, v němž uvádí, že dovolání se opírá v podstatě o skutečnost, že v současné době se značka „I.“ neužívá pro označování minerálních vod. Žalobce značku „I.“ neužívá pro minerální vodu v důsledku nedořešených vlastnických vztahů, proto nedošlo k obnovení čerpání a distribuci této minerální vody. I přes to podle mínění žalobce zůstává označení „I.“ pro minerální vodu v povědomí spotřebitelů ve spojení s jejím původem v k.ú. B.. Žalobce zdůrazňuje, že žalovaná, ač nezískala majetek včetně pozemků, kde je pramen minerální vody, využívala označení „B. kyselka I.“ pro minerální vodu, jejíž původ nebyl v k.ú. B., ale na S., tj. označovala ji klamavě. Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu v jeho II. výroku za správné, neboť žalovaná by užitím označení „I.“ parazitovala na dlouhodobé vžitosti tohoto označení pro minerální vody, distribucí minerální vody „I.“, která nepochází z k.ú. B. by došlo k zásahu do práv k označení původu a k postupnému znehodnocení označení, spotřebitelé by postupně přestali spojovat minerální vodu s označením „I.“ s jejím původním původem v k. ú. B. a rovněž by užitím označení „I.“ pro jakoukoli minerální vodu došlo k znehodnocení vložených investic do majetku v k. ú. B.. Žalobce uvádí, že odvolací soud žalovanou omezil pouze ve využití ochranné známky „I.“ pro minerální vody a nikoliv pro všechny nealkoholické nápoje, což je adekvátní skutkovému stavu. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud zamítl dovolání žalované. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací posuzoval dovolání, které podala žalovaná, a zjistil že bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. Dovolání je v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné. Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka napadá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž jí uložil povinnost zdržet se distribuce minerální vody s označením „I.“, která není ze země čerpána v k.ú. B., dále že podle názoru dovolatelky odvolací soud vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud považuje závěry odvolacího soudu v otázce prokázání práva žalobce na označení původu a jeho ochrany proti žalované, která je sice majitelkou slovních ochranných známek, nikoli však osobou oprávněnou k užívání označení původu, za správné. Dovolací soud sdílí také shodný názor se soudem odvolacím, že nejen minerální voda s označením „B. k. I.“, ale rovněž minerální voda s označením „I.“ podléhá režimu ochrany označení původu, neboť jde o název výrobku, který vyvolává ve spotřebitelské veřejnosti spojitost mezi takto pojmenovaným výrobkem a oblastí jeho původu, tj. k. ú. B.. Závěr odvolacího soudu, že užití názvu „I.“ pro minerální vodu, která má původ v jiné oblasti, konkrétně na S., naplňuje rovněž znaky skutkové podstaty nekalé soutěže, a to z hlediska generální klauzule i skutkových podstat klamavého označení zboží a služeb a parazitování na pověsti, neboť minerální voda z B. má pod tímto názvem rozšířenou příznačnost a jsou od ní jsou očekávány určité specifické vlastnosti, spojené právě s místem původu, považuje dovolací soud rovněž za správný. Dovolací soud se ztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu, že výpisem z rejstříku ochranných známek a z rejstříku označení původu a zeměpisných označení, které vede Úřad průmyslového vlastnictví, práva žalobce k zapsanému označení původu pod č. 160 ve znění „B. k. I.“ a k zapsané slovní ochranné známce pod č. ve znění „B. k. z pramene I.“ byla jednoznačně prokázána (ke zrušení zápisu předmětného označení původu ani k prohlášení uvedené ochranné známky za neplatnou na návrh či ex offo v daném případě nedošlo). Neobstojí tedy v posuzovaném případě námitka žalované, že smlouvy, kterými žalobce měl majetková práva nabýt, jsou neplatné, a že z tohoto důvodu žalobci příslušná práva z označení původu či z ochranné známky neprospívají. Právní hodnocení věci odvolacím soudem v tom smyslu, že slovní ochrannou známku „I.“ může žalovaná použít pouze v souvislosti s minerální vodou a tato musí pocházet z oblasti k. ú. B., je také správné. Nekalosoutěžním jednáním mohou být i ohrožovací delikty, nemusí v konkrétním případě dojít k dokonání jednání; vždy postačí, jsou-li splněny podmínky generální klauzule nekalé soutěže, příp. nad jejich rámec i další podmínky konkrétní skutkové podstaty nekalé soutěže. Je zcela namístě do budoucna vyloučit případy označování minerální vody pocházející z jiné oblasti než z k. ú. B. názvem „I.“. Naopak v souladu s právem budou všechny takové případy, kdy označení „I.“ bude uvedeno na jiných produktech než minerálních vodách, např. na nealkoholických nápojích apod.; taková označení nelze považovat za klamavá ani za parazitující na pověsti jiného soutěžitele, jemuž svědčí práva ze zapsaného označení původu. Dovolací soud konstatuje, že odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění, které má podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, správně věc posoudil po právní stránce a rozhodoval v souladu s hmotným právem. K námitkám dovolatelky uvedeným v dovolání, jak mohl odvolací soud dojít k závěru, že distribucí minerální vody s označením „I.“ spotřebitelé mají obecné povědomí o původu a vlastnostech minerální vody pocházející z k. ú. B. a dále že existuje i pověst takovéto minerální vody, na které by bylo možno parazitovat, lze najít odpověď jak v samotném odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, tak i v judikatuře - viz např. právní větu z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 3 Cmo 982/94 (k §46): „Subjektivní přesvědčení účastníka o nezávadnosti jeho jednání, pokud využívá označení, které hodlá pro sebe chránit a proto podal návrh na jeho zápis do rejstříku ochranných známek, není z hlediska posouzení souladu tohoto jednání s dobrými mravy soutěže rozhodné. Kritérium dodržení dobrých mravů soutěže (a naopak jejich porušení jako předpoklad hodnocení určitého jednání jako jednání nekalé soutěže) je objektivním kritériem, prvek subjektivní v něm obsažen není. Soud proto při řešení otázky souladu určitého jednání s dobrými mravy soutěže jako právní otázky nemůže přihlížet k subjektivnímu postoji účastníka k tomuto jeho jednání. Lze tak uzavřít, že dovolatelkou uváděné dovolací důvody, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241 odst. 3 o.s.ř.) nebyly v souzené věci naplněny. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání žalobkyně zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243 b odst. 3, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.. Bylo-li dovolání žalované zamítnuto, žalobce má právo na náhradu reálně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokátů ve výši 4.500,- Kč (§8, §16, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/200 Sb., kterou se stává paušální odměna na zastoupení účastníků advokátem, nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení – advokátní tarif a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1.012,- Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř, §37 z. č. 235/2004 Sb), tedy celkem ve výši 5.812,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Brně dne 28. července 2008 JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/28/2008
Spisová značka:32 Cdo 3910/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3910.2007.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Dotčené předpisy:§44 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb.
§46 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02