ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.4177.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4177/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. arch. M. L., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem proti žalované F. spol. s r.o., zastoupené JUDr. P. H., advokátem o zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu Praha pod sp. zn. 47 Cm 5/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 2007, č.j. 1 Cmo 260/2006-153, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 2007, č.j. 1 Cmo 260/2006-153, pokud jím byl výrokem I. změněn rozsudek Krajského soudu Praha ze dne 26. července 2005, č.j. 47 Cm 5/2004-87, v dovoláním napadené části výroku I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 450 000 Kč s 3% úrokem z prodlení p.a. z této od 1. 11. 2002 do zaplacení, se zrušuje, a věc se vrací v tomto rozsahu Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. května 2007, č.j. 1 Cmo 260/2006-153, změnil rozsudek Krajského soudu Praha ze dne 26. července 2005, č.j. 47 Cm 5/2004-87, v dovoláním napadené části výroku I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 450 000 Kč s 3% úrokem z prodlení p.a. z této od 1. 11. 2002 do zaplacení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 22. 3. 2002 smlouvu o dílo, v níž se žalobce, jako zhotovitel, zavázal zpracovat pro žalovanou, jako objednatelku, projektovou dokumentaci pro povolení stavby na hotel s leteckým klubem v B. za cenu 750 000 Kč bez DPH. Ohledně posuzovaného nároku bylo ve smlouvě v čl. V. b sjednáno, že při odevzdání dokumentace na příslušný stavební úřad bude fakturována 60% záloha, tj. 450 000 Kč bez DPH. Z uvedeného soud prvního stupně dovodil, že splatnost zálohy ve výši 450 000 Kč bez DPH byla sjednána na den odevzdání dokumentace na příslušný stavební úřad. Vyplynulo-li dále ze skutkových zjištění, že dne 16. 10. 2002 žalobce předal společně s žádosti o stavební povolení 2 vyhotovení projektové dokumentace na Městský úřad v B., ale tento úřad nebyl k vyřizování žádosti o stavební povolení kompetentní, jak vyšlo najevo z dopisu tohoto úřadu ze dne 23. 10. 2002, a byla-li žalobci předaná dokumentace vrácena, soud prvního stupně uzavřel, že nenastala splatnost uvedené zálohy, a proto žalobu na zaplacení částky 450 000 Kč s příslušenstvím jako předčasnou zamítl. Odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně neztotožnil, když vyšel ze zjištění, že žalovaná v řízení neprokázala své tvrzení o tom, že projektová dokumentace měla být odevzdána na „speciální“ stavební úřad. Vyplynulo-li ze skutkových zjištění, že na Městský úřad v B. byla žalobcem předána dne 16. 10. 2002 žádost o stavební povolení na novostavbu hotelu s restaurací a leteckým klubem doložená dvěma paré projektové dokumentace, a pokud žalovaná požádala žádostí ze dne 15. 10. 2002 týž úřad o vydání stavebního povolení na venkovní vedení nízkého napětí pro hotel s restaurací, k níž byly připojeny tři paré projektové dokumentace, odvolací soud měl za to, že dokumentace byla odevzdána na příslušný stavební úřad. Dospěl proto k závěru, že byly naplněny dohodnuté podmínky pro vznik práva žalobce na zaplacení zálohy ve výši 450 000 Kč bez DPH a žalobě na zaplacení 450 000 Kč s úrokem z prodlení pro nezaplacení této částky včas vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu do části výroku I. ohledně částky 450 000 Kč s příslušenstvím podala žalovaná dovolání, a to z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a z důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Má za to, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něj i správné právní posouzení. Odvolací soud se však jeho zjištěním neřídil, od skutkových zjištění se výrazně odchýlil a přitom v odůvodnění rozsudku blíže nevysvětlil, proč tak učinil a o co opírá své závěry. Pokud odvolací soud dovodil, že byly naplněny dohodnuté podmínky pro vznik práva žalobce na zaplacení zálohy ve výši 450 000 Kč bez DPH, byla-li Městskému úřadu v B., jako příslušnému stavebnímu úřadu, odevzdána dokumentace spolu s žádostí žalobce o stavební povolení na novostavbu hotelu s restaurací a leteckým klubem a žádost žalované o vydání stavebního povolení na venkovní vedení nízkého napětí pro hotel s restaurací a ubytováním, pak odvolací soud podle dovolatelky své právní posouzení neopírá o skutková zjištění provedená před soudem prvního stupně. Poukazuje na to, že odvolací soud pominul, že stavební úřad dopisem ze dne 23. 10. 2002 sdělil žalobci, že není kompetentní k vyřízení žádosti a že je třeba ji podat na speciální stavební úřad. Za nepřezkoumatelný a nesrozumitelný považuje závěr odvolacího soudu, že žalovaná neprokázala své tvrzení o tom, že projektová dokumentace měla být odevzdána na speciální stavební úřad. Odkazuje na tehdy platný §120 odst. 1 z. č. 50/1976 Sb., podle něhož u leteckých staveb vykonávají působnost stavebního úřadu orgány vykonávající státní správu podle zvláštních předpisů, tzv. speciální stavební úřady. Je přesvědčena, že skutečnost uvedenou v právním předpisu není třeba dokazovat a je chybný závěr odvolacího soudu, že projektová dokumentace byla odevzdána na příslušný stavební úřad. Poukazuje i na skutečnost, že žalobce odevzdal žalované jen jedno paré projektové dokumentace a navíc neúplné, ač podle smlouvy měla být dokumentace předána v šesti vyhotoveních, proto se žalovaná nemohla dostat do prodlení se zaplacením ceny za projektovou dokumentaci, jak správně odvolací soud dovodil. Uvedený závěr odvolacího soudu je ale podle dovolatelky pak v rozporu s jeho předchozím závěrem, že byly naplněny dohodnuté podmínky pro vznik práva žalobce na zaplacení druhé zálohy ve výši 450 000 Kč bez DPH. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu v jeho napadeném výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované navrhl jeho zamítnutí, neboť se domnívá, že odvolací soud rozhodl správně. Má za to, že otázka, zda Městský úřad v B. byl či nebyl stavebním úřadem příslušným pro řízení o povolení stavby hotelu je otázkou skutkovou a tuto skutečnost žalovaná neprokázala, proto správně odvolací soud založil právní závěr o tom, že byly naplněny dohodnuté podmínky pro vznik práva žalobce na zaplacení zálohy ve výši 450 000 Kč bez DPH na skutkovém závěru, že žalovaná v řízení neprokázala své tvrzení o tom, že projektová dokumentace měla být odevzdána na „speciální“ stavební úřad.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je v napadené části o povinnosti žalované zaplatit žalobci 450 000 Kč s příslušenstvím přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Jiné vady řízení jsou způsobilým dovolacím důvodem a jsou právně relevantní při přezkumu v dovolacím řízení jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Při zjišťování existence takových vad jde o posouzení příčinné souvislosti mezi vadou řízení a nesprávností rozhodnutí, které může vyústit v závěr o nesprávnosti rozhodnutí následkem vady řízení jen tehdy, nelze-li dovodit, že by obsah výroku rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo.
Vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je v první řadě neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu nikoli z pohledu výsledku hodnocení provedených důkazů, jímž může být skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nýbrž z pohledu postupu soudu v důkazním procesu. Uvedenou vadu dovolací soud posuzuje při přípustnosti dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a právě touto vadou je řízení zatíženo.
Odvolací soud totiž pochybil, pokud při právním posouzení nároku na zaplacení druhé zálohy podle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky nevzal v úvahu provedený důkaz dopisem Městského úřadu v B. ze dne 23. 10. 2002, v němž bylo žalobci sděleno, že úřad není kompetentní k vyřízení žádosti a že je třeba podat žádost o stavební povolení na speciální stavební úřad. Je nutno dát za pravdu dovolatelce, že odvolací soud se neřídil zjištěními soudu prvního stupně týkajícími se obsahu dopisu ze dne 23. 10. 2002, od skutkových zjištění soudu prvního stupně o tom, že dokumentace nebyla odevzdána na příslušný stavební úřad, se odchýlil, a při právním posouzení vyšel z neodůvodněného závěru, že dokumentace na příslušný stavební úřad odevzdána byla. Blíže však v odůvodnění rozhodnutí nevysvětlil, proč tak učinil a o co opírá své závěry. Přitom podle §157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř. je soud povinen v odůvodnění rozsudku uvést, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jak věc posoudil po právní stránce a dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Pokud tomuto pravidlu rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci neodpovídá, je nepřezkoumatelné.
Postup odvolacího soudu, který uvedený důkaz nevzal při zjištění skutkového závěru v úvahu, měl za následek nesprávné rozhodnutí věci, když podle bodu V. b předmětné smlouvy o dílo vzniklo právo fakturovat (právo na zaplacení) při odevzdání dokumentace na příslušný stavební úřad. Za situace, kdy dokumentace odevzdána příslušnému stavebnímu úřadu není, nelze dospěl k závěru, že zhotoviteli (žalobci) vzniklo právo na zaplacení 60% zálohy, tj. 450 000 Kč bez DPH.
Nesprávné právní posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tedy spočívá v tom, že ze skutkových zjištění soudu nevyplývá, zda zhotoviteli (žalobci) právo na zaplacení druhé zálohy ve výši 450 000 Kč bez DPH vzniklo.
Byl-li tedy dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., uplatněn důvodně, bylo již bezpředmětné se zabývat dalším dovolatelkou uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v napadeném rozsahu správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) ohledně rozhodnutí odvolacího soudu o nároku na zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím zrušil, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu