ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.4428.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4428/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně V. a o.s., a.s., zastoupené JUDr. L. M., advokátem proti žalované S. a ú. s. K. k., o zaplacení 68 406 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 19 C 269/2005 o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. března 2007, č.j. 20 Co 444/2006-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. března 2007, č.j. 20 Co 444/2006-52, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 31. května 2006, č.j. 19 C 269/2005-24, o zamítnutí žaloby na zaplacení 68 406 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a po přezkoumání podle §242 o. s. ř. nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolatelka se nesprávně domnívá, že uvedené rozhodnutí odvolacího soudu řeší v rozporu s hmotným právem vztah dvou právních předpisů - paragrafu 13 písm. e) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, a paragrafu 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění účinném pro posouzení dané věci – do 14. 3. 2006, s následkem napadeného závěru o neplatnosti smlouvy o dodávce vody, uzavřené mezi účastníky dne 19. 2. 2003, a to v části týkající se platby za odvod srážkových vod.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že odvolací soud správně použil definici „příslušenství“ dálnice, silnice a místní komunikace uvedené v paragrafu 13 písm. e) zákona č. 13/1997 Sb. a konkretizované jako objekty a prostranství bezprostředně sloužící výkonu údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace (cestmistrovství) na posouzení povinnosti placení, resp. osvobození od povinnosti placení, za odvádění srážkových vod podle paragrafu 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb.
Podle paragrafu 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění účinném pro posouzení dané věci (do 14. 3. 2006), se povinnost platit za odvádění srážkových vod nevztahovala na vlastníky dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných, vlastníky drah celostátních a drah regionálních, zoologické zahrady, nemovitosti určené k trvalému bydlení a na domácnosti. Podle současné právní úpravy paragrafu 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb. se povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu nevztahuje na plochy dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných, plochy drah celostátních a regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy, zoologické zahrady a plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti. Z těchto souvislostí odvolací soud správně dovodil, že úmyslem zákonodárce bylo osvobodit od povinnosti platit za odvádění srážkových vod z dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných i příslušenství těchto komunikací, tedy cestmistrovství, a to bez ohledu na přímé vlastnické právo. Vykonávala-li tedy žalovaná převážnou část vlastnických oprávnění jako subjekt, který je osvobozen od placení za odvádění srážkových vod, nerozhodl odvolací soud v rozporu s hmotným právem, pokud v souladu se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že předmětná smlouva uzavřená mezi účastníky, stanovící žalované povinnost platit za odvod srážkových vod z cestmistrovství, je v této části podle §39 občanského zákoníku neplatná pro rozpor se zákonem.
Neřešil-li tedy odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a Nejvyšší soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má, pak dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu