ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.4689.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4689/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně B. I., s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. S., zastoupenému advokátem, o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 59/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2007, č.j. 15 Co 726/2005-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 080,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2007, č.j. 15 Co 726/2005-98, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 28. července 2005, č.j. 5 C 59/2005-59, ve výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 90 000 Kč s 2,5% úrokem z prodlení za dobu od 17. 1. 2005 do zaplacení, jako částku, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni podle §351 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) po platném odstoupení žalobkyně (§326 odst. 2 obch. zák.) od smlouvy o dílo uzavřené podle §536 a násl. obch. zák. dne 27. 8. 2003 mezi žalobkyní, jako objednatelkou, a žalovanou, jakou zhotovitelkou, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po přezkoumání dovolání podle §242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolatel v rámci přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zakládá námitku nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. především na vytváření vlastních skutkových závěrů a nesouhlasem s hodnocením některých důkazů.
Dovolatel má za to, že mu nebyla poskytnuta přiměřená lhůta k dodatečnému zajištění plnění ve smyslu §326 odst. 2 obch. zák. a v této souvislosti se domnívá, že pokud žalobkyně nepřebírala poštu, dopustila se nevhodného chování vedoucího k nesplnění závazku žalovaného. Nesouhlasí zároveň se závěrem, že žalobkyně prokázala důvody pro odstoupení od smlouvy založené na zjištění, že žalovaný měl projektovou dokumentaci zpracovat do 15. 2. 2004, a ačkoliv mu byla poskytnuta přiměřená lhůta k plnění, dokumentaci řádně nezpracoval, nebyla kompletní, a takto ji předal až 15. 3. 2004 a následně 22. 4. 2004. Ohrazuje se i proti závěru, že odstoupení od smlouvy mu bylo řádně doručeno. Podle dovolatele nebylo prokázáno, že projektová dokumentace lávky a koncept ke zpracování projektové dokumentace změn stavby byly žalovanému předloženy k nahlédnutí, když tyto dokumenty neexistují.
Dovolatel staví svůj odlišný právní závěr - že žalobkyně nemá nárok na zaplacení částky 90 000 Kč, tedy vrácení poskytnuté zálohy v uvedené výši zaplacené na cenu díla – na výše uvedených vlastních skutkových zjištěních, a to především na tom, že nebyly prokázány důvody odstoupení žalobkyně od smlouvy s ním uzavřené a ani řádné doručení odstoupení od smlouvy žalovanému.
Přezkoumání skutkového závěru při uplatnění přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Ten se otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
Dovolatelem namítané nesprávné hodnocení důkazů rovněž nemůže být předmětem dovolacího přezkumu (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vychází z neúplného dokazování, jak dovolatel namítá v souvislosti s neprovedením navržených důkazů, např. stavebním deníkem, znaleckým posudkem, originály pěti paré projektové dokumentace, zapečetěné obálky s nedoručeným obsahem, výpisem z obchodního rejstříku, a poukazuje-li zároveň i na nesprávný procesní postup soudu, pak by řízení mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení však může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jednalo-li si se pouze o námitku ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu.
Pokud tedy odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze skutkových závěrů, že žalobkyně zaplatila žalovanému zálohu na cenu díla ve výši 90 000 Kč a byly prokázány důvody k odstoupení od smlouvy a toto odstoupení bylo řádně žalovanému doručeno, pak odvolacímu soudu nelze vytknout, že by pochybil, jestliže použil při posouzení věci ustanovení §351 odst. 1 obch. zák., podle něhož odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy a ustanovení §351 odst. 2 obch. zák., jenž stanoví, že strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle §502.
Nedůvodná je i námitka žalovaného k aplikaci ustanovení §539 odst. 1 a 2 obch. zák., odůvodněné tvrzením, že žalobkyně neopatřila včas podklady pro vyhotovení díla.
Podle §539 odst. 1 obc. zák. věci, které má objednatel podle smlouvy opatřit k provedení díla, je povinen předat zhotoviteli v době určené ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. V pochybnostech se má za to, že o cenu těchto věcí se nesnižuje cena za provedení díla.
Podle §539 odst. 2 obch. zák. neopatří-li věci objednatel včas, může mu pro to zhotovitel poskytnout přiměřenou lhůtu a po jejím marném uplynutí může sám po předchozím upozornění opatřit věci na účet objednatele. Objednatel je povinen uhradit jejich cenu a účelné náklady s tím spojené bez zbytečného odkladu poté, kdy jej o to zhotovitel požádá.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně po uzavření smlouvy o dílo byla sice v prodlení se splněním povinnosti – předání protokolu o měření radonu, který žalovaný potřeboval ke kompletnímu předání projektové dokumentace, avšak v souladu se zněním §539 odst. 1 a 2 obch. zák. správně dovodil, že pokud žalobkyně neopatřila včas tyto podklady a neučinila tak ani v přiměřené lhůtě, jak podle skutkových závěrů soudů bylo prokázáno, měl žalovaný, jako zhotovitel, po předchozím upozornění žalobkyně povinnost opatřit tento podklad na její účet. Je tedy nutno dospět k závěru, že odvolací soud vycházeje z daných skutkových zjištění správně s ohledem na ustanovení §539 obch. zák. dovodil, že uvedené prodlení žalobkyně nebylo důvodem k tomu, že by žalovaný nebyl povinen splnit svůj závazek ze smlouvy o dílo - předat žalobkyni projektovou dokumentaci v souladu se smlouvou řádně a včas.
Žalovaný v dovolání dále odmítá názor odvolacího soudu v souvislosti s posouzením nepředání zhotoveného díla žalobkyni s ohledem na skutečnost, že neuhradila zbytek ceny díla. Dovolatel nesouhlasí, že jeho jednání spočívající v tom, že odmítl předat žalobkyni řádně zhotovené dílo, jestliže z celkové ceny díla ve výši 150 000 Kč obdržel 90 000 Kč, je nutno považovat za výkon práva v rozporu s poctivým obchodním stykem (§265 obch. zák.) a dobrými mravy (§3 odst. 1 občanského zákoníku – dále jen „obč. zák.“). Dovolatel své odlišné právní posouzení ale staví na skutkových zjištěních odlišných od skutkových závěrů odvolacího soudu. Domnívá se, že jeho jednání nemohlo být v rozporu s poctivým obchodním stykem, jestliže jednatel žalobkyně nereagoval na písemnosti žalovaného, za žalobkyni jednali lidé bez stavebního odborného vzdělání a příslušných živnostenských oprávnění, kdy zajišťovaná činnost žalobkyní nebyla zapsaná v obchodním rejstříku a žalobkyně se chovala jako tzv. „bílý kůň“. Dovolateli je třeba připomenout, že z těchto skutkových zjištění ale odvolací soud při posouzení věci podle §265 obch. zák. nevyšel. Jak už bylo výše odůvodněno, skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je přitom vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené tedy dospěl k závěru, že odvolací soud neřešil otázky, které by byly v rozporu s hmotným právem, a ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. zásadní význam má.
Dovolání žalovaného tudíž směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je Nejvyšší soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 5 650 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 130,50 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 7 080,50 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 18. června 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu