ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.4783.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4783/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně V. CZ s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. Z., o zaplacení částky 80 921 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v H. K. pod sp. zn. 26 Ro 2535/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v H. K. ze dne 29. března 2007 č. j. 20 Co 197/2007-23, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v H. K. usnesením ze dne 26. února 2007 č. j. 26 Ro 2535/2006-18 odmítl pro opožděnost odpor podaný žalovaným proti platebnímu rozkazu ze dne 30. srpna 2006 č. j. 26 Ro 2535/2006-13. Soud prvního stupně vyšel z toho, že platební rozkaz byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 22. září 2006. Poslední den k podání odporu tak připadl na 9. říjen 2006. Odpor žalovaného byl podán poště k přepravě dne 21. února 2007, tj. po uplynutí zákonné 15denní lhůty.
K odvolání žalovaného, v němž tvrdil, že si žádné zboží neobjednal, Krajský soud v H. K. usnesením ze dne 29. března 2007 č. j. 20 Co 197/2007-23 potvrdil usnesení Okresního soudu v H. K. jako věcně správné a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které neodůvodnil.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání vypočteným v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je však společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2002 sp. zn. 25 Cdo 2059/2001, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 89).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ostatních ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. ledna 2008
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu