ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.4838.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4838/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobkyně S. P. s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované D.-tv.cz, s.r.o., zastoupené advokátkou, o zaplacení 11 674 092,78 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 528/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2007, č.j. 3 Cmo 24/2007-94, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. července 2007, č.j. 3 Cmo 24/2007-94, zrušil rozsudek pro zmeškání Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 7. dubna 1999, č.j. 5 Cm 528/98-22, kterým bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni 11 674 092,78 Kč a náhradu nákladů řízení.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle §153b odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“), byla-li žalované řádně doručena žaloba a předvolání k jednání s poučením o možných následcích nedostavení se k soudu a žalovaná se bez důvodné a řádné omluvy k soudu nedostavila.
Odvolací soud po doplnění dokazování konstatoval, že soud prvního stupně přijal závěr o řádném doručení žaloby a předvolání žalované k prvnímu jednání v důsledku pochybení orgánu (Č. p., s.p.), který předmětnou zásilku žalované opakovaně doručoval. Vyšel ze zjištění, že zásilky byly soudem prvního stupně doručovány na adresu zapsanou v obchodním rejstříku jako sídlo žalované a byly soudu vráceny jako nedoručené. Z čestných prohlášení R. Š. a Mgr. P. H. a ze svědecké výpovědi I. D. odvolací soud zjistil, že v rozhodném období měla žalovaná na adrese (sídlo společnosti) řádně označenou poštovní schránku. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud poštovní doručovatelka, jejíž povinností ve smyslu §48 odst. 1 o. s. ř. bylo doručit zásilku do vlastních rukou oprávněného za žalovanou písemnosti přijímat, resp. kterémukoli pracovníkovi žalované, který by zásilku přijal, v místě doručení při pokusu o doručení zásilky takového pracovníka nezastihla, zásilky opatřila poznámkou, že adresát je v místě doručení neznámý a – aniž by byla tedy učiněna výzva adresátovi, zásilka uložena na poště a adresát uvědomen o uložení zásilky – takto byly soudu jako nedoručitelné vráceny, došlo k pochybení při doručování, v jehož důsledku tak nebyla žaloba a ani předvolání k jednání žalované řádně doručeny. Uzavřel, že v daném případě nebyl splněn jeden z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, pokud nenastala fikce doručení zásilky žalované podle §48 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když adresát se o tom nedozvěděl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že je proti němu dovolání přípustné, byť byla v usnesení odvolacím soudem poučena, že proti jeho usnesení dovolání přípustné není. Dovolání odůvodnila tím, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že odvolací soud nevyslechl poštovní doručovatelku, která předmětné zásilky měla žalované doručovat a ani neodůvodnil, proč žalobkyní navržený důkaz neprovedl. Skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části, shledává ve zpochybnění svědecké výpovědi I. D. a v tom, že žalobkyně popřela správnost soukromých listin – čestných prohlášení R. Š. a Mgr. P. H., přičemž žalovaná neprokázala jejich pravost a správnost. Odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s námitkou směřující k neplatnosti smlouvy o bezplatném pronájmu části bytu společnosti F. –I. s.r.o. (předchůdce žalované), jehož uživatelem byl jednatel žalované na základě smlouvy o věcném břemenu, uzavřené se svědkem I. D., když tato smlouva měla být titulem k tomu, že uvedená společnost (žalovaná) měla na poštovní schránce umístěnou svou jmenovku. Má za to, že absence tohoto posouzení vedla k nesprávnému rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelka navrhla zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomu soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b), c) a d) o. s. ř., se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je podobně dovolání přípustné také proti měnícímu usnesení. Pro určení, že rozhodnutí je měnící, však není významné to, jak je odvolací soud označil či uvedl-li v odůvodnění, že postupoval podle ustanovení §220 nebo §219 o. s. ř. Podstatné je, jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil konkrétní právní vztah účastníků, resp. zda na základě odlišného posouzení rozhodných okolností stanovil odvolací soud práva a povinnosti účastníků (včetně práv a povinností vyplývajících z procesního předpisu) odlišně či nikoli.
V dané právní věci soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro zmeškání, protože pokládal za splněné podmínky pro jeho vydání, vyslovené v ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř. Naproti tomu odvolací soud tím, že pokládal odvolání proti tomuto rozsudku za přípustné a důvodné (srov. §202 odst. 1 o. s. ř.), založil své rozhodnutí na závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání naopak splněny nejsou. Tomu nemůže odpovídat - v kritické otázce uplatnitelnosti posuzované formy rozhodnutí - jiný závěr, než že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou navzájem rozdílná (diformní); rozhodnutí odvolacího soudu, třebaže pojímané jako zrušující ve smyslu ustanovení §221 o. s. ř., je tedy z obsahového hlediska rozhodnutím měnícím (na rozdíl od rozhodnutí soudu prvního stupně žalobkyni právo podle ustanovení §153b o. s. ř. nepřiznává). Dovolání proti němu je proto podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. přípustné, byť odvolací soud rozhodl usnesením.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Dovolací soud se nejprve zabýval oprávněností uplatněného dovolacího důvodu ve smyslu §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., jímž dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů nevyplynuly ani jinak nevyšly najevo, nebo protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů, nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Skutková zjištění odvolacího soudu, podstatná pro závěr, že žaloba a předvolání k prvnímu jednání soudu nebylo žalované, resp. její právní předchůdkyni F. –I. s.r.o., doručeno v důsledku pochybení orgánu Č. p., s.p., jsou popsána na straně 3 a 4 odůvodnění usnesení odvolacího soudu a tato skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování - viz čl. 89, kde je zaznamenáno čtení k důkazu – čestných prohlášení R. Š. (č.l. 45) a Mgr. P. H. (č.l. 46) a smlouvy o bezúplatném nájmu prostor pro podnikání (č.l. 47). Z těchto provedených důkazů vyplývá skutkový závěr soudu, že žalovaná měla na adrese v P. řádně označenou poštovní schránku. Odvolací soud nepochybil, pokud uzavřel, že uvedené důkazy jsou pro právní posouzení otázky doručení předmětné zásilky žalované dostatečné. Jak výše uvedeno, hodnocení důkazů (dovolatelkou zpochybněný důkaz svědka I. D.) a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nelze dovoláním úspěšně napadnout, jestliže z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti nebyl shledán logický rozpor, jako je to v daném případě, když skutkový závěr soudu plně vyplývá ze všech provedených důkazů.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. nebyl naplněn.
Dovolací soud se dále zabýval námitkou dovolatelky k nesprávnému postupu soudu směřující k uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci tím, že soud neprovedl výslech poštovní doručovatelky, je nutno konstatovat, že odvolací soud tímto postupem řízení vadou nezatížil, neboť podle §120 o. s. ř. je soud oprávněn vážit, které důkazy provede. Odvolací soud v souladu s §120 o. s. ř. v dané věci správně rozhodl o neprovedení důkazu výslechem poštovní doručovatelky s ohledem na dosavadní stav dokazování, jestliže z již provedených důkazů bylo prokázáno, že žalované nebyla žaloba a předvolání k jednání řádně doručeny. Za této situace by bylo nadbytečné poštovní doručovatelku vyslýchat, a to i s ohledem na časový odstup od události, k níž by měla vypovídat. Rozhodnutí soudu o neprovedení žalobkyní navrženého důkazu bylo i v souladu s dosavadní judikaturou (srov. např. Sbírku nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 2, č. 49, str. 87, sv.18, č. 95, str. 331, sv. 20, č. 149, str. 61, vyd. C.H.K. Praha). Nedůvodná je i námitka dovolatelky, že neprovedení jí navržených důkazů soud nezdůvodnil. Je třeba poukázat na odůvodnění na str. 4 usnesení odvolacího soudu, z něhož je zřejmé, že odvolací soud neprovedl další důkazy proto, že zjištění z nich případně učiněná by nepřinesla jednoznačný závěr o tom, zda se žalovaná v místě doručování v rozhodné době zdržovala.
Dovolací soud tedy dospěl k závěru, že ani dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn.
Nejvyšší soud se ve smyslu §242 odst. 1 o. s. ř. proto nadále zabýval věcí už jen z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že odvolací soud se nevypořádal s námitkou směřující k neplatnosti smlouvy o bezplatném pronájmu části bytu společnosti F. –I. s.r.o. (předchůdce žalované), jehož uživatelem byl jednatel žalované na základě smlouvy o věcném břemenu, uzavřené se svědkem I. D., když tato smlouva měla být titulem k tomu, že uvedená společnost (žalovaná) měla na poštovní schránce umístěnou svou jmenovku.
Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, pokud se platností smlouvy o bezplatném pronájmu části bytu společnosti F. –I. s.r.o. nezabýval, neboť předmětem posuzované věci nebyly nároky plynoucí z uvedené smlouvy, ale zjištění, zda konkrétní zásilka byla nebo nebyla žalované doručena a právní posouzení splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání. Právní posouzení platnosti či neplatnosti této smlouvy je pro uvedené zjištění a právní posouzení zcela nerozhodné.
Odvolací soud ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zjištěný skutkový stav, že žalované nebyla doručena zásilka obsahující žalobu a předvolání k soudu na první jednání, správně posoudil podle §48 o. s. ř. upravující doručení a rovněž správně dovodil, že v daném případě nebyl splněn jeden z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, pokud nenastala fikce doručení zásilky žalované podle §48 odst. 2 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že ani dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není naplněn.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud povinen i bez návrhu přihlédnout k vadám uvedeným v §237 o. s. ř. Protože nebylo zjištěno a ani dovolatelkou tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v §237 odst. 1 o. s. ř., a uplatněné dovolací důvody nebyly naplněny, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu