ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.486.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 486/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce V. A., bytem v , zast. Mgr. A. Ž., advokátkou se sídlem v , proti žalovaným 1) G. M. A., a. s., se sídlem v , zast. JUDr. M. N., advokátem se sídlem 2) M. Ch., bytem v , a 3) J. H., bytem v , oba zast. JUDr. R. H., advokátem se sídlem v , o vrácení vzájemného plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 154/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2006, č. j. 39 Co 466/2005-248, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.581,10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta JUDr. M. N.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. dubna 2006, č. j. 39 Co 466/2005-248, potvrdil rozsudek Obvodního soudu Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. února 2005, č. j. 43 C 154/2001-148, jímž tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalovaní byli uznáni povinnými z důvodu neplatnosti smlouvy vrátit jim (správně „mu“) poskytnuté plnění ve výši 60.356,- Kč (akontace ve výši 49.700,- Kč + 2 x splátky po 5.328,- Kč) a zaplatit 10 % úrok z prodlení z této částky od 20. 8. 2001 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci, a aby žalobce byl uznán povinným vrátit žalovaným do tří dnů od jimi vráceného poskytnutého plnění osobní automobil O. S. , č. p., č. motoru, rok výroby dle TP 1992, stav tachometru 160.000 km, SPZ:, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žalobce je povinen uhradit žalovaným 1), 2) a 3) náklady řízení v částce 14.535,- Kč k rukám práv. zástupce prvé žalované JUDr. M. N., advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a dále náklady řízení v částce 23.596,- Kč k rukám práv. zástupce žalovaných 2) a 3) Mgr. R. H., advokáta, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na jejich náhradu 16.970,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám JUDr. M. N.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§212 a §212a o.s.ř.), v systému úplné apelace, neboť odvolatel nebyl řádně poučen podle §119a odst. 1 o.s.ř. (§205a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.), za užití občanského soudního řádu ve znění před novelou, účinnou od 1. 4. 2005 (čl. II. přechodných ustanovení novely o.s.ř., provedené zákonem č. 59/2005 Sb.). Dále uvedl, že se žalobce žalobou ze dne 20. 8. 2001 domáhal, nejprve jen proti první žalované, vrácení částky 60.356,- Kč, sestávající z akontace ve výši 49.700,- Kč a dvou leasingových splátek po 5.328,- Kč, oproti vrácení osobního automobilu tov. zn. O. S. žalobcem první žalované s tím, že smlouva ze dne 27. 4. 2001 je absolutně neplatná, neboť žalobce jednal v omylu. Tento omyl žalobce spatřoval v tom, že konečná cena předmětného automobilu, stanovená součtem leasingových splátek, byla vyšší než pořizovací cena auta, jež činila 129.000,- Kč. V průběhu řízení žalobce rozšířil žalobu proti druhému a třetímu žalovanému s tím, že v jimi provozovaném autobazaru byl žalobcem, jako zástupcem první žalované, zakoupen osobní automobil tov. zn. O. S., který byl předmětem leasingu. Dle skutkových zjištění soudů obou stupňů byla mezi žalobcem a žalovanou 1) dne 27. 4. 2001 podepsána leasingová smlouva a na základě zmocnění touto smlouvou žalobce následně podepsal kupní smlouvu, dle které se žalovaná 1) stala vlastníkem předmětu leasingu - osobního automobilu tov. zn. O. S. Žalobce svým podpisem dále stvrdil, že součástí leasingové smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky finančního leasingu, verze, předávací protokol a splátkový kalendář, a proto bylo na něm, aby uvedené listiny převzal a seznámil se s nimi. Žalobce se dle odvolacího soudu nemohl domnívat, že se jedná o koupi na splátky, při níž je cena stanovena pevnou částkou pořizovací ceny (tj. v tomto případě 129.000,- Kč), jež je nabyvatelem bez navýšení pouze splácena, neboť ze všech ujednání leasingové smlouvy a Všeobecných obchodních podmínek a též ze samotného označení těchto listin bylo zřejmé, že šlo o finanční leasing, lišící se typově od běžného nájmu. Odvolací soud dovodil, že projev vůle obou účastníků byl v souladu s ust. §266 odst. 1 obchod. zák. ve spojení s ust. §35 odst. 2 občan. zák. a směřoval k uzavření leasingové smlouvy jako inominátního kontraktu dle §269 odst. 2 obchod. zák., jejíž obsah byl smluvním stranám znám, a proto se jedná o právní úkon platný, když není v rozporu ani se zásadami poctivého obchodního styku dle §265 obchod. zák. Platným hodnotil odvolací soud i ujednání, že se závazkový vztah podřídí režimu obchodního zákoníku, poněvadž i kdyby nešlo o obchodně závazkový vztah, je ve smyslu ust. §262 odst. 1 obchod. zák. na spor z procesního hlediska nahlíženo jako na obchodní věc, přičemž odkázal na judikaturu dovolacího soudu. K odvolatelem uplatněné námitce, že od smlouvy odstoupil, odvolací soud uvedl, že od uzavřené leasingové smlouvy nebylo možné dle čl. XII bodu 5 Všeobecných obchodních podmínek odstoupit. Odstoupil-li žalobce od smlouvy, o níž je přesvědčen, že je dle §39 občan. zák. absolutně neplatná, není dle odvolacího soudu zřejmé, z jakého důvodu takto učinil, je-li možné odstoupit pouze od smlouvy platné. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce spočívající v nepřesném uvedení jeho příjmení v leasingové smlouvě, neboť tato skutečnost nezpochybňuje platnost uzavřené leasingové smlouvy. Odvolací soud dále shledal, že žalovaní 2) a 3) nejsou ve věci pasivně legitimováni, jelikož nikdy nebyli nositeli tvrzeného hmotného práva, ze kterého se žalobce plnění domáhá. Žalovaní 2) a 3) nebyli účastníky předmětného leasingového závazkového vztahu a ani v případě, že by leasingová smlouva byla neplatná, nevznikla by žalovaným 2) a 3) ve vztahu k žalobci povinnost plnit.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 27. července 2006 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolatel ve smyslu ust. §243 o.s.ř. navrhl, aby soud před vydáním rozhodnutí odložil vykonatelnost shora uvedeného rozsudku, aniž by uvedl důvody tohoto návrhu.
Dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu dle ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. v tom, že byl uveden v omyl kupní smlouvou č., ze které vyplývá, že uzavřel kupní smlouvu na splátky, neboť je v ní uvedena kupní cena 129.000,- Kč a odpovídající záloha a doplatek. Ze všech dokladů plyne, že cena leasingu je stanovena jen algoritmem složeným z doby trvání leasingu a výše leasingových splátek. Dovolatel považuje za otázku zásadního právního významu, že nelze považovat za platný takový právní úkon (leasingovou smlouvu), v níž není alespoň jednou uvedena celková cena leasingu (daná součtem akontace, leasingových splátek a dalších komponentů této ceny). Neuvedení této celkové ceny je dle dovolatele v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele a ust. §37 odst. 1 občan. zák., neboť takto uzavřená leasingová smlouva postrádá určitost a je neplatná.
Závěrem dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu.
V podání ze dne 29. 9. 2006 se k dovolání vyjádřila žalovaná 1) a uvedla, že dovolání není přípustné, neboť Nejvyšší soud nastolenou otázku již ve své rozhodovací praxi řešil. Žalovaná 1) s odkazem na rozhodnutí odvolacího soudu, s nímž se zcela ztotožňuje, vyvrací, dle jejího názoru účelovou, argumentaci dovolatele, jelikož je přesvědčena, že žalobce se zavázal uhradit 36 leasingových splátek po 5.328,- Kč a dále 1.000,- Kč za odprodej předmětu leasingu, z čehož vyplývá, že měl k dispozici veškeré relevantní údaje již před uzavřením leasingové smlouvy. Závěrem žalovaná 1) navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl a uložil žalobci povinnost nahradit jí náklady dovolacího řízení, popř. shledá-li Nejvyšší soud dovolání přípustným, jej zamítne a uloží žalobci povinnost nahradit jí náklady dovolacího řízení.
Žalovaní 2) a 3) se k dovolání, jak vyplývá z obsahu spisu a předkládací zprávy soudu prvního stupně, nevyjádřili.
Podle čl. II bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. dubna 2006, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalovaní byli uznáni povinnými z důvodu neplatnosti smlouvy vrátit mu poskytnuté plnění ve výši 60.356,- Kč (akontace ve výši 49.700,- Kč + 2 x splátky po 5.328,- Kč) a zaplatit 10 % úrok z prodlení z této částky od 20. 8. 2001 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci, a aby žalobce byl uznán povinným vrátit žalovaným do tří dnů od jimi vráceného poskytnutého plnění osobní automobil O. S. 3,0 24 V, č. p., č. motoru, rok výroby dle TP 1992, stav tachometru 160.000 km, SPZ:
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
V projednávané věci dovolatel v dovolání formuloval otázku, se kterou spojuje zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř., tak, zda leasingová smlouva, v níž není uvedena celková cena leasingu, je platná, přičemž neuvedení této celkové ceny je dle jeho názoru v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele a ust. §37 odst. 1 občan. zák.
Z výše uvedené leasingové smlouvy (a to i v návaznosti na zmíněnou smlouvu o obchodním zastoupení) tudíž – jak správně dovodil odvolací soud - vyplývá, že leasingová smlouva mezi žalobcem a žalovanou 1) není smlouvou o koupi najaté věci podle ust. §489 a násl. obchod. zák. a je nutno ji posuzovat jako smlouvou inominátní, uzavřenou mezi podnikateli (ust. §269 odst. 2 obchod. zák.).
V souzené věci soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly z listinných důkazů, a to z Leasingové smlouvy č. ze dne 27. 4. 2001, leasingové smlouvy – kupní smlouvy (daňového dokladu) k leasingové smlouvě č. ze dne 27. 4. 2001, splátkového kalendáře – daňového dokladu k leasingové smlouvě č. ze dne 27. 4. 2001, Všeobecných obchodních podmínek finančního leasingu G. C. L., a. s., verze 01/2001, osvědčení č. j. k osobnímu automobilu tov. zn. O. S., , SPZ:, smlouvy o spolupráci mezi I. L., a. s. a A. J. C. P. ze dne 3. 6. 1995 a dodatku k této smlouvě o spolupráci uzavřeným mezi G. C. L. a. s. a A. J. C. P. dne 1. 3. 2000, jež považovaly soudy obou stupňů za dostatečné pro zjištění skutkového stavu, že se žalobce podpisem leasingové smlouvy č. ze dne 27. 4. 2001 a „splátkového kalendáře – daňového dokladu k leasingové smlouvě č.“ ze dne 27. 4. 2001, jenž je dle čl. 41 předmětné leasingové smlouvy nedílnou součástí této smlouvy, zavázal za předmět leasingu (os. automobil tov. zn. O. S., SPZ:), jehož pořizovací cena je 129.000,- Kč, zaplatit žalované 1) zálohu na splátky a administrativní poplatek ve výši 49.700,- Kč a hradit (od 20. 4. 2001 do 20. 3. 2004) pravidelné měsíční splátky ve výši 5.328,- Kč po dobu 36 měsíců a uhradit částku za odprodej předmětu ve výši 1.000,- Kč, tj. celkem 242.508,- Kč. V daném případě se jedná o finanční leasing, jehož podstatou je, že pronajímatel zajistí financování předmětu leasingu, který opatří a předmět leasingu předá nájemci do užívání, což se v daném případě stalo. Charakteru leasingu odpovídá i ujednání obsažené v leasingové smlouvě a Všeobecných obchodních podmínkách finančního leasingu G. C. L., a. s., verze , tvořících nedílnou součást této smlouvy, podle nichž se uživatel předmětu finančního leasingu zavazuje uhradit společnosti před převzetím předmětu leasingu zálohu na splátky a administrativní poplatek za vypracování leasingové smlouvy a je dále povinen a zavázán platit po stanovenou dobu všechny splátky dle splátkového kalendáře, který je nedílnou součástí leasingové smlouvy (čl. VI. odst. 1 a 2).
Z výše uvedeného je zřejmé, že cena dohodnutá v listině nazvané „splátkový kalendář - daňový doklad k leasingové smlouvě č.“ ze dne 27. 4. 2001, jenž je – jak výše uvedeno - dle čl. IV. odst. 1 leasingové smlouvy ze dne 27. 4. 2001 její nedílnou součástí, za poskytnutí finančních služeb, „spočívající v koupi určité věci nebo souboru věcí (dále jen předmět leasingu), předání předmětu leasingu uživateli k provozování na dobu trvání leasingové smlouvy a prodeji předmětu leasingu uživateli za předem dohodnutou cenu (…) s tím, předmět leasingu je získáván do vlastnictví společnosti podle závazného požadavku, specifikace a výběru uživatele (…) kupní smlouvou uzavíranou s dodavatelem předmětu leasingu, kdy uživatel hradí společnosti náklady na pořízení předmětu leasingu a úhradu za služby poskytnuté v souvislosti a na základě uzavřené leasingové smlouvy v leasingových splátkách“ (úvodní ustanovení Všeobecných podmínek finančního leasingu G. C. L., a. s., verze), je v souzené věci ve smyslu ust. §37 odst. 1 občan. zák. stanovena dostatečně určitě. Uvedené ujednání neodporuje ust. §12 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v tehdy platném znění ani ust. §1 odst. 2 písm. a) a §2 odst. 2 věty prvé zák. č. 526/1990 Sb., o cenách, neboť sjednáním ceny se rozumí dohoda o výši ceny nebo o způsobu jejího určení, dá-li se z něj jednoznačně cena určit. Cenu předmětu plnění dle smlouvy o finančním leasingu bylo možné nepochybně určit již v době jejího uzavření, neboť ze smlouvy vyplývá informace o způsobu stanovení ceny.
Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o.s.ř. a ani odvolacím soudem provedené právní posouzení věci není v rozporu s hmotným právem (§37 odst. 1 obč. zák.).
Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a proto rozhodl tak, že dovolání podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. tak, že dovolateli, který po procesní stránce zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, bylo uloženo nahradit žalované 1) k rukám jejího advokáta částku 5.581,10 Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §14 a 15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, §13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a 19 % DPH dle §137 odst. 3 o.s.ř.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2008
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu