ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.5042.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 5042/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Ing. J. R., zast. advokátem, proti žalovanému M. M., podnikateli, o zaplacení 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v B. pod sp. zn. 17 Cm 178/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 25. 11. 2003, č. j. 2 Cmo 188/2003-95, takto:
Usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 25. 11. 2003, č. j. 2 Cmo 188/2003-95, a usnesení Krajského soudu v B. ze dne 24. února 2003, č. j. 17 Cm 178/2002-87, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v B. k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v O. jako soud odvolací usnesením ze dne 25. listopadu 2003, č. j. 2 Cmo 188/2003-95, potvrdil usnesení Krajského soudu v B. (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 24. února 2003, č. j. 17 Cm 178/2002-87, jímž tento soud odmítl podání žalobce ze dne 19. 2. 1999, rozhodl, že se žalobci soudní poplatek nevrací, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů částku 6.225,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. §206, §212 a §212a o.s.ř. a bez nařízení jednání ve smyslu §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou Okresnímu soudu v B. dne 1. 12. 1999 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 50.000,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 30. 11. 1996 do zaplacení. V žalobě tvrdil, že mezi žalovaným a P. K. byla uzavřena smlouva o dílo na zemní práce a smluvní strany se dohodly na ceně díla 50.000,- Kč splatné nejpozději 30. 11. 1996. Mezi P. K. a žalobcem byla dne 30. 11. 1998 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Usnesením ze dne 3. 2. 2000 vyslovil Okresní soud v B. svou věcnou nepříslušnost a postoupil věc Krajskému obchodnímu soudu v B. jako soudu věcně příslušnému, jenž ve věci rozhodl dne 30. 8. 2002 platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný odpor. Žalobce byl dále usnesením ze dne 15. 1. 2003, č. j. 17 Cm 178/2002-70, soudem prvního stupně vyzván, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil podání ze dne 19. 2. 1999 o vylíčení rozhodujících skutečností, o označení důkazů, jichž se dovolává (§79 odst. 1 o.s.ř.) a aby sdělil, zda byla smlouva o dílo realizována. Současně byl žalobce poučen o tom, že soud usnesením podání, jímž se zahajuje řízení, odmítne, nebude-li podání dle výzvy soudu opraveno nebo doplněno a v řízení nebude možné pro tento nedostatek pokračovat. Jelikož žalobce na usnesení nereagoval, rozhodl soud prvního stupně tak, jak uvedeno shora. Odvolací soud se ztotožnil s tímto postupem soudu prvního stupně, neboť žaloba v dané věci neobsahovala všechny podstatné náležitosti a měla i takové nedostatky, bez jejichž odstranění nebylo možné v řízení pokračovat, když především v části týkající se uvedení rozhodujících skutečností byla velmi kusá a nekonkrétní. Vyjma tvrzení o tom, že smluvní strany uzavřely smlouvu o dílo, neobsahovala žaloba žádná bližší skutková tvrzení o důvodu vzniku závazkového vztahu, z něhož žalobce odvozuje svůj nárok. Nebylo uvedeno ani datum vzniku závazkového vztahu a datum, kdy měl právní předchůdce žalobce žalovanému plnit. Nebyl-li předmětný skutek v žalobě dostatečně konkretizován a nedoplnil–li žalobce na výzvu soudu žalobu o stanovené náležitosti, přestože byl řádně o následcích nesplnění této výzvy soudem (tj. o odmítnutí podání, jímž se zahajuje řízení) poučen, byl postup soudu prvního stupně spočívající v odmítnutí podání žalobce ze dne 19. 2. 1999 dle §43 odst. 2 o.s.ř. správný. Odvolací soud závěrem k námitce odvolatele uvedl, že pokud jsou různé doklady nabízeny účastníkem k důkazu, jsou důkazním prostředkem, ovšem pouhý odkaz na tyto důkazy nestačí k závěru, že skutečnosti obsažené v takových dokladech jsou žalobcem tvrzeny, pokud obsah důkazů netvoří současně text žaloby, neboť důkazy nejsou prostředkem tvrzení, nýbrž mají prokázat, že tvrzení obsažená v žalobě jsou pravdivá.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 19. 3. 2004 napadl žalobce výše uvedené usnesení odvolacího soudu, aniž by své dovolací námitky podřadil některému, zákonem stanovenému, dovolacímu důvodu.
V odůvodnění svého dovolání žalobce zejména uvedl, že nereagoval na usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 1. 2003, č. j. 17 Cm 178/2002-70, neboť byl od 20. 9. 2002 práce neschopen v důsledku onemocnění, jež vyústilo v hospitalizaci. Žalobce dále uvedl, že ve smlouvě o dílo, zaslané spolu s návrhem na zahájení řízení, v bodě dva odstavec 2 je uvedeno, že stavební deník bude přístupný na stavbě a že P. K. byl pouze částečným subdodavatelem M. M., takže i po ukončení prací P. K. v souladu se smlouvou o dílo zůstala stavební dokumentace na stavbě MTS P. Dovolatel zastává názor, že ve smlouvě o dílo dohodnuté práce byly P. K. realizovány v plném rozsahu, což je zřejmé i z toho, že žalovaný jako objednatel na straně 3 smlouvy o dílo podepsal 25. 11. 1996 dodatek, že za práce dle této smlouvy o dílo dluží P. K. částku 50.000,- Kč a že tuto částku do konce listopadu 1996 zaplatí. Dle vyjádření P. K. a svědků měl žalovaný po podepsání tohoto dodatku smlouvy o dílo telefonicky vyzvat P. K., aby si pro dlužnou částku 50.000,- Kč přišel, jakmile je bude žalovaný mít, ovšem žalovaná částka nebyla dosud zaplacena.
Závěrem dovolatel navrhl, aby „Vrchní soud v O. usnesenie č.j. 2 Cmo 188/2003-95 zo dňa 25. listopadu 2003 v plnom rozsahu zrušil a žalobe v plnom rozsahu vyhovel“.
Usnesením ze dne 10. 4. 2006, č. j. 17 Cm 178/2002-123, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby ve lhůtě do 7 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil dovolání ze dne 19. 3. 2004 tak, aby z něj bylo patrno, v čem je spatřována nesprávnost vydaného usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 25. 11. 2003, č. j. 2 Cmo 188/2003-95, či nesprávnost postupu soudu (dovolací důvod) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatel na shora uvedené usnesení soudu prvního stupně nereagoval.
Žalovaný se, jak vyplývá z obsahu spisu, k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 25. listopadu 2003, tedy před 1. dubnem 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) zjistil, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou a dovolatel je zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je v posuzovaném případě přípustné podle ust. §239 odst. 3 o.s.ř.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 2006, č. j. 17 Cm 178/2002-123, byl dovolatel, a to již po uplynutí lhůty uvedené v ust. §241b odst. 3 o.s.ř., vyzván, aby ve lhůtě do 7 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil dovolání ze dne 19. 3. 2004 tak, aby z něj bylo patrno, v čem je spatřována nesprávnost vydaného usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 25. 11. 2003, č. j. 2 Cmo 188/2003-95, či nesprávnost postupu soudu (dovolací důvod) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dovolatel na toto usnesení nereagoval.
Z obsahu žalobcem vypracovaného dovolání, se kterým se jeho právní zástupce ztotožnil, aniž by ho doplnil či upřesnil, lze dovodit, že žalobce nesouhlasí a pokládá za nesprávné rozhodnutí soudů obou stupňů. Je toho názoru, že jeho žaloba o zaplacení ceny díla ve výši 50.000,- Kč s přísl. na základě smlouvy o dílo je opodstatněná a důvodná a navrhuje zrušení rozhodnutí odvolacího soudu. Z toho tedy vyplývá, že dovolatel namítá, že žaloba byla projednatelná a tudíž, že právní posouzení provedené odvolacím soudem je neplatné.
Dovolací soud na základě toho dospěl k závěru, ačkoli právní zástupce žalobce nevěnoval dovolání dostatečnou pozornost, že lze v dovolacím řízení pokračovat, i když dovolání nebylo doplněno či opraveno (§43 odst. 2 o.s.ř.).
V souzené věci je tedy základní otázkou, zda žaloba ze dne 19. 2. 1999 byla projednatelná i poté, co byl žalobce usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 1. 2003, č. j. 17 Cm 178/2002-70, vyzván k doplnění žaloby vylíčením rozhodujících skutečností, označením důkazů a sdělením, kdy bylo dílo realizováno.
Podle §43 odst. 2 o.s.ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
Ze žaloby ze dne 19. 2. 1999 je zřejmé, že se žalobce domáhal zaplacení ceny díla ve výši 50.000,- Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o dílo a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 1988, přičemž tyto doklady byly k žalobě připojeny.
Dovolací soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žaloba byla projednatelná, a to i přesto, že žalobce po výzvě soudu žalobu podle jeho poučení nedoplnil.
Pokud soud prvního stupně postupoval podle ust. §43 odst. 2 o.s.ř. a žalobu usnesením odmítl a odvolací soud poté toto rozhodnutí potvrdil, jsou jejich rozhodnutí nesprávná, a to pro rozpor s ust. §43 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 a 3 o.s.ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a protože důvody pro zrušení rozhodnutí odvolacího soudu platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto dle §243d odst. 1 o.s.ř. v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu