ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.5046.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 5046/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně A. spol. s r.o. – v likvidaci, zastoupené advokátem, proti žalovanému J. H., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 27 046,40 Kč s příslušenstvím, částky 41 460 Kč s příslušenstvím a částky 7 593 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v H. pod sp. zn. 6 C 637/2004, 6 C 638/2004, 6 C 636/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v B. ze dne 3. května 2007 č. j. 27 Co 310/2005-62, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 998 Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v H. rozsudkem ze dne 15. listopadu 2004 č. j. 6 C 637/2004, 6 C 638/2004, 6 C 636/2004-38 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7 593 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. od 21. 8. 1999 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu ohledně zbývající částky ve výši 41 460 Kč s 16% úrokem z prodlení p.a. od 5. 11. 1997 do zaplacení a částky 27 046,40 Kč s 15% úrokem z prodlení p.a. od 12. 9. 1998 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Žalobkyně se v řízení domáhala třemi samostatnými žalobami zaplacení celkem tří částek z titulu nároku na zaplacení kupní ceny instalatérského a topenářského zboží dodaného žalovanému dle dodacích listů a účtované třemi fakturami. Soud prvního stupně zjistil, že k první faktuře na 48 549,40 Kč žalovaný žalobkyni postupně uhradil více částek mimo nedoplatku ve výši 7 593 Kč. Uvedené jednání žalovaného posoudil soud prvního stupně ve smyslu §407 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) jako uznání závazku částečnými platbami. U zbývajících dvou částek ve výši 41 460 Kč a ve výši 27 046,40 Kč shledal soud prvního stupně důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným a posoudil žalobu v této části ve smyslu §387 odst. 1 a odst. 2, §391 odst. 1 a §397 ObchZ jako promlčené nároky; za uznání závazku nepovažoval listinu z 10. 2. 2000 s ohledem na to, že v ní podle jeho závěru není obsažen dostatečně určitý projev vůle žalovaného směřujícího k uznání závazku.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v B. rozsudkem ze dne 3. května 2007 č. j. 27 Co 310/2005-62 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku pod bodem II, kterým byla zamítnuta žaloba v části týkající se zaplacení částky 41 460 Kč s příslušenstvím a částky 27 046,40 Kč s příslušenstvím, potvrdil, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud potvrdil správnost závěru soudu prvního stupně ohledně promlčení nároku na zaplacení obou částek vyúčtovaných fakturami splatnými 4. 11. 1997 a 11. 9. 1998 za situace, kdy řízení bylo zahájeno žalobami podanými teprve 2. 2. 2004. Stejně jako soud prvního stupně nepovažoval listinu s datem 10. 2. 2000 vypracovanou žalobkyní a koncipovanou jako žádost o inventarizaci pohledávek s odkazem na §29 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění platném do 31. 12. 2001 (podle něhož účetní jednotky ověřují ke dni řádné a mimořádné účetní závěrky, zda stav majetku a závazků odpovídá skutečnosti), za právní úkon, ze kterého by byla zřejmá vůle žalovaného směřujícího k uznání závazku. Z pouhého podpisu této listiny žalovaným a dopsání slova „souhlasím“ nelze podle závěru odvolacího soudu dovodit projev vůle žalovaného uznat závazky specifikované v této listině.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítla, že odvolací soud listinu ze dne 10. 2. 2000 nesprávně posoudil, neboť podle jejího názoru tato listina právní úkon učiněný podle §323 a §407 ObchZ spočívající v uznání závazku žalovaným obsahuje [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b)] a napadené rozhodnutí má proto po právní stránce zásadní význam. Žalobkyně dále poukázala na jiné rozhodnutí Krajského soudu v B. a rozhodnutí Vrchního soudu v O., v nichž tyto soudy vycházely ze stejného skutkového základu, dospěly však ohledně uznání závazku dlužníkem k jiným právním závěrům, než soudy obou stupňů v posuzované věci. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu, event. soudu prvního stupně, k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl zamítnutí dovolání. Podle jeho názoru představuje sporná listina z 10. 2. 2000 pouze rekapitulaci faktur v závěru účetního roku, a proto ji odvolací soud správně nehodnotil jako uznání závazku.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. l o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
V dané věci napadá žalobkyně dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 41 460 Kč s příslušenstvím a o peněžitém plnění ve výši 27 046,40 Kč. Jednalo se přitom o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, který má podle §261 odst. 1 ObchZ obchodní charakter a případný spor mezi těmito stranami je z hlediska procesního, tedy i z hlediska §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. věcí obchodní. Ačkoliv součet těchto částek převyšuje hranici 50 000 Kč, je jednoznačné, že se skládá ze dvou samostatných nároků spojených v zájmu hospodárnosti řízení do jednoho řízení (§112 odst. 1 o. s. ř.), takže rozhodnutí odvolacího soudu má ohledně každého z nich charakter samostatného výroku, a proto je nutno i přípustnost dovolání zkoumat u každého výroku odděleně bez ohledu na to, že o obou nárocích bylo rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem. Jestliže žádným z dovoláním dotčených výroků nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením zmíněného §237 odst. 2 o. s. ř., aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků přesahuje částku 50 000 Kč. Na tom nic nemění ani nesprávné poučení odvolacího soudu, neboť jak již Nejvyšší soud opakovaně judikoval, toto nesprávné poučení přípustnost dovolání založit nemůže.
Z dovolání žalobkyně dále vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je napadán i ve výrocích pod body II a III, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení.
Z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001 však vyplývá, že dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící, potvrzující nebo původní rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 4 740 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 a §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 9. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), při připočtení náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 958 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. května 2004).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně svoji povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 31. ledna 2008
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu