ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.5057.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 5057/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně L. spol. s r.o., se sídlem v , zast. JUDr. J. K., advokátem se sídlem v proti žalované Č. S. , s. r. o., se sídlem v , o zaplacení 52.175,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 14/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2007, č. j. 53 Co 143/2007-139, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2007, č. j. 53 Co 143/2007-139, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. ledna 2007, č. j. 34 C 14/2002-125, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. června 2007, č. j. 53 Co 143/2007-139, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. ledna 2007, č. j. 34 C 14/2002-125, jímž tento soud odmítl žalobu žalobkyně ze dne 24. 6. 2002 a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. §212 a §212a o. s. ř. a bez nařízení jednání ve smyslu §214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Ve věci samé bylo soudem prvního stupně rozhodnuto rozsudkem ze dne 11. května 2005, č. j. 34 C 14/2002-82, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 18. listopadu 2005, č. j. 34 C 14/2002-101, jímž byla žaloba, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 52.175,40 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 23 % z částky 202.175,40 Kč od 30. 6. 1998 do 25. 5. 1999 a z částky 52.175,40 Kč od 26. 5. 1999 do zaplacení, zamítnuta a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo. Tento rozsudek byl usnesením odvolacího soudu ze dne 24. dubna 2006, č. j. 53 Co 3/2006-107, z důvodu, že v žalobě chybělo uvedení skutkových okolností, vztahujících se k jednotlivým provedeným pracím a jejich dílčím hodnotám, zrušen. Věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, aby soud prvního stupně dle ust. §43 o. s. ř. poučil žalobkyni o nutnosti doplnit skutková tvrzení o tom, zda a jakým způsobem, kdy a s jakým konkrétním obsahem byla uzavřena smlouva mezi účastnicemi, co bylo konkrétně předmětem plnění, jak byla dohodnuta cena plnění, jak bylo plnění realizováno, jaká část plnění byla žalovanou uhrazena, jaká je dílčí hodnota jednotlivých nehonorovaných prací a o jaké konkrétní nezaplacené práce mělo jít tak, aby součet dílčích hodnot činil přesně žalovanou částku, zda, kdy a v jakém rozsahu bylo plnění přijato a o následcích nesplnění výzvy – odmítnutí žaloby. Usnesením ze dne 26. 6. 2006, č. j. 34 C 14/2002-109, soud prvního stupně žalobkyni vyzval k odstranění výše uvedených vad a poučil ji o možnosti odmítnutí žaloby, nedojde-li k odstranění vytýkaných nedostatků ve stanovené lhůtě. Žalobkyně ani v doplnění žaloby ze dne 4. 8. 2006 neuvedla výčet „jednotlivých realizovaných prací s jejich dílčími hodnotami“ a jen zopakovala, co již uváděla v průběhu řízení, a proto soud prvního stupně žalobu podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Podle odvolacího soudu za situace, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení částky 52.175,40 Kč s příslušenstvím, přičemž tvrdila, že pro žalovanou smluvně provedla práce ve fakturované výši 202.175,40 Kč a žalovaná popírala oprávněnost žaloby, bylo z povahy takového nároku zapotřebí k přesnému rozsouzení sporu zjistit, zda a jaké konkrétní práce a v jakých hodnotách žalobkyně pro žalovanou provedla, aby bylo možné posoudit oprávněnost či neoprávněnost žaloby „v jejích jednotlivých složkách, jež v souhrnu tvoří žalovaný celek“. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyně nespecifikovala jednotlivé provedené práce a jejich hodnotu, a proto je jeho závěr, že jde o neprojednatelnou žalobu, správný. Jelikož žalobkyně vady žaloby neodstranila ani v podaném odvolání, neboť neobjasnila, jaké konkrétní jednotlivé dílčí práce a v jakých hodnotách pro žalovanou provedla. Odvolací soud dovodil, že postup, kdy žalobkyně ve svých dřívějších podáních a rovněž v odvolání odkazovala na listiny, jimiž mínila doložit oprávněnost žaloby, je nepřijatelný, jelikož „žalobkyně vlastně tyto listiny v rozporu s logikou věci nabízí jako náhradu za nedostatečné skutkové vylíčení žaloby“, a proto nemohl k těmto podáním přihlédnout.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 4. září 2007 napadla žalobkyně výše uvedené usnesení odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné dle ust. §239 odst. 3 o. s. ř. a své dovolací námitky podřadila dovolacímu důvodu dle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalobkyně po rekapitulaci dosavadního stavu zejména uvedla, že splnila všechny náležitosti žaloby uvedené v ust. §79 odst. 1 o. s. ř. Je přesvědčena, že ve svých podáních dostatečně uvedla, jakého nároku se domáhá a na základě čeho tento nárok vznikl, a proto požadavek soudu na doplnění žaloby o potřebná tvrzení neodůvodňoval odmítnutí žaloby dle §43 odst. 2 o. s. ř. Dále namítla, že odkazovala na listinné důkazy, jimiž dokládala svá tvrzení o tom, že žalovaná bezdůvodně nezaplatila část faktury ze dne 12. 6. 1998, a dále navrhla výslech statutárních zástupců obou účastnic, jež se měly k obsahu listinných důkazů, zejména listiny ze dne 8. 6. 1998, vyjádřit.
Závěrem proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle ust. §243b odst. 3 o. s. ř. zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V podání ze dne 16. 10. 2007 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Ve vyjádření zejména polemizovala se správností skutkových tvrzení nabízených žalobkyní v žalobě o objednávce a vystavených fakturách a je přesvědčena, že žalobkyně nebyla schopna doložit objednávku, množství objednaných prací a ani množství skutečně provedených prací, protože protokol o předání skutečně provedených pracích zástupce žalobkyně nesepsal a nepožadoval jeho podepsání, jelikož správně předpokládal, že protokol, v němž byly uvedeny nevykonané práce, nikdo ze zástupců stavby a žalované nepodepíše. Žalovaná uzavřela, že nárok žalobkyně ve výši 52.175,40 Kč není oprávněný.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou a dovolatelka je zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Dovolání je v posuzovaném případě přípustné podle ust. §239 odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka v dovolání uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy nesprávné právní posouzení věci spočívající v tom, že ve svých podáních dostatečně uvedla, jakého nároku se domáhá a na základě čeho tento nárok vznikl, a proto nebyl odůvodněn požadavek soudu na doplnění žaloby o potřebná tvrzení a poté odmítnutí žaloby dle §43 odst. 2 o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V souzené věci ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že se žalobkyně žalobou ze dne 24. 6. 2002 domáhala zaplacení částky 52.175,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně na základě objednávky č. ze dne 6. 4. 1998 provedla pro žalovanou oplechování římsy na objektu … a za tyto práce žalobkyně žalované vyúčtovala částku 202.175,40 Kč fakturou č. ze dne 12. 6. 1998 se splatností ke dni 29. 6. 1998. Z této částky zaplatila žalovaná dne 25. 5. 1999 150.000,- Kč, takže ke dni podání žaloby dlužila žalovanou částku. Rozsudkem ze dne 11. května 2005, č. j. 34 C 14/2002-82, soud prvního stupně žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 52.175,40 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 23 % z částky 202.175,40 Kč od 30. 6. 1998 do 25. 5. 1999 a z částky 52.175,40 Kč od 26. 5. 1999 do zaplacení, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo. Usnesením odvolacího soudu ze dne 24. dubna 2006, č. j. 53 Co 3/2006-107, byl rozsudek soudu prvního stupně kvůli v žalobě chybějícím skutkovým okolnostem, vztahujícím se k jednotlivým provedeným pracím a jejich dílčím hodnotám, zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že soud prvního stupně měl postupem dle ust. §43 o. s. ř. poučit žalobkyni o nutnosti doplnit skutková tvrzení žaloby o tom, zda a jakým způsobem, kdy a jakého konkrétního obsahu byla uzavřena smlouva mezi účastnicemi, co bylo konkrétně předmětem plnění, jak byla dohodnuta cena plnění, jak bylo plnění realizováno, jaká část plnění byla žalovanou uhrazena, jaká je dílčí hodnota jednotlivých nehonorovaných prací a o jaké konkrétní nezaplacené práce mělo jít tak, aby součet dílčích hodnot činil přesně žalovanou částku, zda, kdy a v jakém rozsahu bylo plnění přijato a současně ji měl soud poučit o následcích nesplnění výzvy, tj. odmítnutí žaloby. Usnesením ze dne 26. 6. 2006, č. j. 34 C 14/2002-109, soud prvního stupně žalobkyni vyzval k odstranění vady podání (žaloby) ze dne 24. 6. 2002, „které je podle svého obsahu žalobou neobsahující náležitosti o tom, zda, jakým způsobem, kdy, jakého konkrétního obsahu byla uzavřena smlouva mezi účastníky, co bylo konkrétně předmětem plnění, jaká byla dohodnutá cena plnění, jak bylo plnění realizováno, jaká část plnění byla žalovanou uhrazena, jaká je dílčí hodnota jednotlivých prací a o jaké konkrétní nezaplacené práce mělo jít tak, aby součet dílčích hodnot činil přesně žalovanou částku, zda a v jakém rozsahu bylo plnění přijato“, a to ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení, přičemž žalobkyni poučil o následcích nesplnění výzvy, a to o odmítnutí žaloby dle ust. §43 odst. 2 o. s. ř. Na toto usnesení reagovala žalobkyně podáním ze dne 4. srpna 2006, v němž zejména uvedla, že na předmětnou zakázku nebyla uzavřena písemná smlouva. Žalobkyně byla žalovanou oslovena ústně, zda by na zakázku neprovedla cenovou nabídku. Na základě této žádosti předložila žalobkyně žalované písemnou cenovou nabídku po jednotlivých položkách ze dne 23. 2. 1998, v níž ocenila požadované práce částkou 210.945,- Kč. Mezi účastníky došlo k dohodě o provedení požadovaných prací za nabídkovou cenu a žalovaná si tyto práce objednala dne 6. 4. 1998. Po dokončení provedených prací došlo k jejich předání a konečnému vyúčtování dne 30. 5. 1998. Jednatel žalované v dokumentu ze dne 8. 6. 1998 podpisem stvrdil svůj souhlas s provedením prací v celkové hodnotě 192.548,- Kč bez DPH. Tato částka byla s DPH vyfakturována fakturou č. ze dne 12. 6. 1998 v částce 202.175,40 Kč a bylo z ní uhrazeno dne 25. 5. 1999 150.000,- Kč. Jelikož doplatek činí 52.175,40 Kč, domáhala se žalobkyně zaplacení této částky žalobou.
V souzené věci je tedy základní otázkou, zda žaloba ze dne 24. 6. 2002, ve znění doplňujících podání ze dne 7. května 2004, 1. června 2005, 4. srpna 2006 a 5. února 2007 byla projednatelná.
Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.
Ve shodě s výkladem podávaným právní teorií i soudní praxí se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod číslem 4), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů jiných řízení.
Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř .), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209); povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96 a dále v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35).
Podle ustanovení §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jsou účastníci řízení k dosažení jeho účelu povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemná vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Povinnost účastníka uložená mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se tedy týká všech významných skutečností pro rozhodnutí ve věci. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor.
Ustanovení §43 o. s. ř. pak určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
V projednávané věci spočívá napadené rozhodnutí na závěru, že žalobkyně v žalobě a ani v podání ze dne 4. srpna 2006, jímž reagovala na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby (ani v podaném odvolání), nedoplnila dle poučení soudu prvního stupně skutečnosti „o tom, zda, jakým způsobem, kdy, jakého konkrétního obsahu byla uzavřena smlouva mezi účastníky, co bylo konkrétně předmětem plnění, jaká byla dohodnutá cena plnění, jak bylo plnění realizováno, jaká část plnění byla žalovanou uhrazena, jaká je dílčí hodnota jednotlivých prací a o jaké konkrétní nezaplacené práce mělo jít tak, aby součet dílčích hodnot činil přesně žalovanou částku, zda a v jakém rozsahu bylo plnění přijato“ (usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 6. 2006, č. j. 34 C 14/2002-109), neboť soudy obou stupňů dovodily, že taková žaloba neobsahuje všechny náležitosti ve smyslu ust. §79 odst. 1 o. s. ř. , a proto je neprojednatelná.
Z žaloby (č. l. 1 spisu) se podává, že se jí žalobkyně domáhala žalobního nároku ve výši 52.175,40 Kč na základě tvrzení, že žalovaná nezaplatila nedoplatek ceny za provedené dílo (oplechování římsy na objektu) na základě objednávky č. ze dne 6. 4. 1998. Za tyto práce žalobkyně žalované vyúčtovala částku 202.175,40 Kč na faktuře č. ze dne 12. 6. 1998 se splatností dne 29. 6. 1998. „Z této částky zaplatil žalobce“ (správně „žalovaná“) dne 25. 5. 1999 částku 150.000,- Kč, a proto ke dni podání žaloby dlužil částku 52.175,40 Kč.
Z usnesení ze dne 26. 6. 2006, č. j. 34 C 14/2002-109 se podává, že soud prvního stupně (na základě zrušujícího usnesení odvolacího soudu ze dne 24. dubna 2006, č. j. 53 Co 3/2006, jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 11. května 2005, č. j. 34 C 14/2002-82, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 18. 11. 2005, č. j. 34 C 14/2002-101, a jeho závazného právního názoru) z důvodu, že žalobkyně nesplnila svou povinnost tvrzení, žalobkyni vyzval, aby svůj žalobní návrh opravila a současně jí poučil, jak má toto doplnění provést. Uložil mu, aby uvedl takové skutečnosti, kterými bude vylíčen skutek (skutkový děj), na jehož základě je uplatňován nárok, a to v takovém rozsahu, aby byla umožněna jeho jednoznačná individualizace.
V přípise ze dne 4. srpna 2006 (č. l. 112 spisu) žalobkyně reagovala na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby a uvedla, že na předmětnou zakázku nebyla uzavřena písemná smlouva. Žalobkyně byla žalovanou oslovena ústně, zda by na zakázku neprovedla cenovou nabídku. Na základě této žádosti předložila žalobkyně žalované písemnou cenovou nabídku po jednotlivých položkách ze dne 23. 2. 1998, v níž ocenila požadované práce částkou 210.945,- Kč. Mezi účastníky došlo k dohodě o provedení požadovaných prací za nabídkovou cenu a žalovaná si tyto práce objednala dne 6. 4. 1998. Po dokončení provedených prací došlo k jejich předání a konečnému vyúčtování dne 30. 5. 1998. Jednatel žalované v dokumentu ze dne 8. 6. 1998 podpisem stvrdil svůj souhlas s provedením prací v celkové hodnotě 192.548,- Kč bez DPH. Tato částka byla s DPH vyfakturována fakturou č. ze dne 12. 6. 1998 v částce 202.175,40 Kč a bylo z ní uhrazeno dne 25. 5. 1999 150.000,- Kč. Jelikož doplatek činní 52.175,40 Kč, domáhala se žalobkyně zaplacení této částky žalobou ze dne 24. 6. 2002. V dalším odkázala na skutečnosti obsažené v odvolání ze dne 1. 6. 2005.
V odvolání ze dne 1. 6. 2005 (č. l. 84 spisu) proti rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby žalobkyně mj. uvedla, že z listinných důkazů založených ve spise je zřejmé, že objednávkou ze dne 6. 4. 1998 si žalovaná u žalobkyně objednala oplechování římsy na objekt. Žalovaná předložila soudu pracovní list ze dne 23. 2. 1998, v němž byla celková částka hodnoty plnění ze strany žalobkyně vyčíslena na 200.900,- Kč bez DPH a na částku 210.945,- Kč s DPH. Z položkového členění na tomto pracovním listu dle žalobkyně vyplývá, že tento výčet obsahuje pouze skutečně provedené práce, jejichž hodnota je vyčíslena částkou 192.548,- Kč bez DPH, a jde tedy o stejnou částku, kterou žalobkyně vyúčtovala fakturou č. dne 12. 6. 1998 a přičetl k ní DPH ve výši 5 %. Splatnost faktury nastala ke dni 26. 6. 1998. Jelikož dle žalobkyně žalovaná zaplatila toliko částku 150.000,- Kč, a to až dne 25. 5. 1999, domáhala se žalobkyně zaplacení nedoplatku sjednané ceny za provedené dílo.
Z výše uvedeného je zřejmé, že s odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že žalobkyně neuvedla v žalobě a ani v následných podáních – v přípise ze dne 4. srpna 2006, jímž reagovala na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby, jakož i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, některé ze skutečností, jejichž doplnění bylo soudem požadováno. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že odvolací soud pochybil, pokud spojoval s jejich nedoplněním právní účinky podle §43 odst. 2 o. s. ř., neboť jejich absence projednatelnosti žaloby nebránila.
V souzené věci soudy obou stupňů pominuly, že žaloba nemusí obsahovat všechna tvrzení, ze kterých soud vychází při dokazování a rozhodnutí o věci samé, nýbrž jen taková tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby soud věděl, co má projednat a o čem má rozhodnout.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobkyně ve svém žalobním návrhu ve spojení s podáním ze 4. srpna 2006, jímž reagovala na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby, jakož i s odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, uvedla údaje v takovém rozsahu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Vysvětlila, na základě čeho se žalobního nároku ve výši 52.175,40 Kč domáhala a taktéž provedla specifikaci této částky.
Dovolací soud nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v důsledku absentujících tvrzení žalobkyně „o tom, zda, jakým způsobem, kdy, jakého konkrétního obsahu byla uzavřena smlouva mezi účastníky, co bylo konkrétně předmětem plnění, jaká byla dohodnutá cena plnění, jak bylo plnění realizováno, jaká část plnění byla žalovanou uhrazena, jaká je dílčí hodnota jednotlivých prací a o jaké konkrétní nezaplacené práce mělo jít tak, aby součet dílčích hodnot činil přesně žalovanou částku, zda a v jakém rozsahu bylo plnění přijato“ (usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 6. 2006, č. j. 34 C 14/2002-109, shodně usnesení odvolacího soudu ze dne 24. dubna 2006, č. j. 53 Co 3/2006-107, jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 11. května 2005, č. j. 34 C 14/2002-82, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 18. listopadu 2005, č. j. 34 C 14/2002-101), je žaloba neprojednatelná. Případné další odvolacím soudem postrádané vyjasnění jím požadovaných skutečností nemá za následek neprojednatelnost žaloby, ale může být právně významné až při rozhodování o věci samé.
Lze tak uzavřít, že v důsledku nesprávné aplikace ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. neobstojí právní posouzení věci odvolacím soudem co do závěru, že byly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby; dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem.
Pokud soud prvního stupně postupoval podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř. a žalobu usnesením odmítl a odvolací soud poté toto rozhodnutí potvrdil, jsou jejich rozhodnutí nesprávná, a to pro rozpor s ust. §79 odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 a 3 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a protože důvody pro zrušení rozhodnutí odvolacího soudu platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto jeho rozhodnutí.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto dle §243d odst. 1 o. s. ř. v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2008
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu