ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.5172.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 5172/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc, a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce P. P. – E., zastoupeného advokátem, proti žalované Z., a. s. , zastoupené advokátkou, o zaplacení 54. 216,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 28 Cm 751/1997, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2006, č. j. 8 Cmo 70/2006, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 8. prosince 2005, č. j. 28 Cm 751/1997-541, jimž Krajský soud v Plzni zamítl žalobu na zaplacení 54. 216,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nepřiznání nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok II.).
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci, na základě kterého byla soudem prvého stupně zamítnuta žaloba na zaplacení 54. 216,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která měla žalobci vzniknout v důsledku nesplnění závazků žalovaného. Oba soudy dospěly shodně k závěru, že v řízení nebyla prokázána existence závazkového vztahu mezi žalobcem a žalovanou, neboť i v případě smlouvy, která má být uzavřena podle Vídeňské úmluvy, je třeba, aby existovali dva shodné projevy vůle stran ohledně podstatných částí smlouvy, vyjádřené buď výslovně (ústně či písemně), nebo konkludentně (čl. 18 odst. 3 Vídeňské úmluvy). Návrh žalobce na uzavření kupní smlouvy však nebyl žalovanou bezvýhradně přijat, a to pro rozpor v obsahu žalobcova návrhu smlouvy a následné korespondence účastníků, jenž se netýkal pouze nepodstatných částí smlouvy, ale zejména předmětu smlouvy a ceny. Dosažení ústního koncenzu účastníky rovněž nebylo prokázáno. Jelikož existence smlouvy, uzavřené mezi účastníky o dodávce kontejneru nebyla prokázána, oba soudy dospěly ke shodnému závěru,že není splněn základní předpoklad pro odpovědnost žalované za tvrzenou škodu, vzniklou žalobci.
Rozsudek odvolacího soudu v obou jeho výrocích napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opřel o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, podle ust. §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“), když tvrdí, že odvolací soud řešil otázku vzniku kupní smlouvy v rozporu s hmotným právem. Zastává názor, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jehož se dopustil odvolací soud, s tím, že v rozporu z výsledky dokazování a se zjištěným skutkovým stavem dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo ke vzniku závazkového vztahu ve smyslu ust. čl. 18 a 19 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží – sdělení FMZV č. 160/1991 Sb., když žalobce jednoznačně prokázal, že žalovaná na základě nabídky žalobce zahájila výrobu kontejnerů, aniž měla jiné návrhy. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, žalovaná však svůj závazek nesplnila a žalobci tak vznikl nárok na náhradu škody ve smyslu ust. čl. 74 úmluvy.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ust. §236 o.s.ř. lze dovolání napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé shodně jako v dřívějším rozsudku, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Jelikož ve smyslu ust. §242 odst. 3, věty první, o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv, relevantní jen ty otázky (v těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem odvolatel napadl, resp. jejíž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladeným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky neshledává.
Z obsahu dovolání se podává tvrzení dovolatele o tom, že žalovaná nesouhlasila s nabídkou žalobce, aniž k ní měla jiné návrhy, v důsledku čehož došlo ke vzniku závazkového vztahu mezi účastníky. Svůj odlišný právní názor na souzenou věc a tedy kritiku právního posouzení odvolacím soudem tak dovolatel staví na jiném skutkovém základě, než ze kterého vyšel při rozhodování odvolací soud. Ten v odůvodnění rozsudku uvedl, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo, neboť návrh žalobce nebyl žalovanou bezvýhradně přijat pro rozpor v obsahu návrhu smlouvy a v následné korespondenci účastníků, jenž se týká předmětu smlouvy a ceny. Rovněž dosažení ústního konsenzu podle odvolacího soudu nebylo prokázáno.
Zkoumání oprávněnosti odlišného právního názoru dovolatele by tak znamenalo přezkoumat skutková zjištění odvolacího soudu o existenci souhlasu žalované s návrhem žalobce, na němž dovolatel své právní posouzení buduje. Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se dovolacím řízením nemůže změnit a že přeskumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nímž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ust. §241a odst. 2 o.s.ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ust. §241a odst. 3 o.s.ř. (prostřednictvím něhož lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ust. §237 odst. 1 písm c) o.s.ř.
Za tohoto stavu, kdy je dovolací důvod vázán skutkovým stavem zjištěným soudy nižších stupňů v nalézacím řízení, nelze než uzavřít, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti jeho potvrzujícímu výroku ve věci samé není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
Rovněž tak dovolání směřující do zbývající části rozsudku odvolacího soudu, tj. do jeho rozhodnutí o nákladech řízení před soudy obou stupňů, mající charakter usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o.s.ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řízení od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod číslem 4/2003 Sb. Soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Dovolací soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5 věta první §218 písm. c) o.s.ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek .
V Brně dne 19. května 2008
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu