ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.5247.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 5247/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně F. K., a.s., proti žalovaným 1. B. S. a 2. A. S., oběma zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 106 123,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v B. pod sp. zn 36/18 Cm 258/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v O. ze dne 26. dubna 2007 č. j. 5 Cmo 39/2007-155, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 952 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v B. rozsudkem ze dne 8. června 2006 č. j. 36/18 Cm 258/94-123 uložil žalovaným č. 1 a č 2 zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 106 123,84 Kč se 17% úrokem z prodlení od 17. 9. 1992 do zaplacení s tím, že plněním jednoho žalovaného zaniká povinnost druhého žalovaného v rozsahu poskytnutého plnění (výrok pod bodem I), žalobu v části vyčísleného úroku z prodlení ve výši 1 529 Kč a v části 9% úroku z prodlení z částky 106 123,84 Kč od 29. 9. 1992 do zaplacení zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV).
K odvolání žalovaných Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. dubna 2007 č. j. 5 Cmo 39/2007-155 rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, to je ve výroku pod bodem I změnil tak, že žaloba o zaplacení částky 106 123,84 Kč se 17% úrokem z prodlení od 17. 9. 1992 do zaplacení se vůči druhému žalovanému zamítá (výrok pod bodem I), ve zbývající části výroku pod bodem I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem II), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalovanou č. 1 a žalobkyní (výrok pod bodem III), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalovaným č. 2 a žalobkyní (výrok pod bodem IV), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 (výrok pod bodem V), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným č. 2 (výrok pod bodem VI).
Proti rozsudku odvolacího soudu, resp. jeho výrokům pod body IV a VI, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím ve vztahu mezi žalobkyni a druhým žalovaným, podala žalobkyně včasné dovolání. Napadené rozhodnutí považuje za nesprávné s ohledem na to, že soud měl podle jejího názoru při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ustanovení §150 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) umožňující soudu v případech hodných zvláštního zřetele výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznat. Žalobkyně navrhla zrušení napadených výroků rozsudku odvolacího soudu pod body IV a VI a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že obsah dovolání je nepřezkoumatelný. Dovolání navíc není přípustné. Žalovaní navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.)
V projednávané věci byl dovoláním napaden výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, který, byť je součástí rozsudku, má povahu usnesení.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání v tomto případě není přípustné podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť napadený výrok rozsudku odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé. Pro úplnost lze dodat, že podle §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. nemůže být dovolání v této věci přípustné také proto, že dovoláním napadený výrok nemá povahu potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Z uvedeného je zřejmé, že z žádného ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 nevyplývá přípustnost dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící, potvrzující nebo původní rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003). Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady druhého žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 3, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 9. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč [§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 9. 2006], při připočtení náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 152 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. května 2004). Prvá žalovaná účastnicí dovolacího řízení nebyla.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně svoji povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může druhý žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 31. ledna 2008
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu