ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.669.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 669/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně I. V., zastoupené JUDr. P. V., advokátem proti žalované MUDr. A. K., zastoupené JUDr. K. K., advokátem o zaplacení 230 076,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 10 C 73/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. března 2007, č.j. 25 Co 332/2006-512, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 20. března 2007, č.j. 25 Co 332/2006-518, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. března 2007, č.j. 25 Co 332/2006-512, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 20. března 2007, č.j. 25 Co 332/2006-518, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. července 2006, č.j. 10 C 73/2000-473, ve výroku I. co do částky 230 076,40 Kč s 9% úroky z prodlení od 25.3. 2000 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř), jestliže dovolatelka v dovolání nepoložila žádnou otázku zásadního právního významu, pouze namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, poukazuje na nesprávné hodnocení důkazů a nesprávnost procesního postupu soudu.
Dovolatelka svými námitkami zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, podle něhož je povinna, jako objednatelka, zaplatit žalobkyni, jako zhotovitelce, na základě smluv o zhotovení protetických výrobků, uzavřených ve smyslu §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) cenu díla ve smyslu §548 odst.1 obch. zák. tím, že vytváří svá skutková zjištění odlišná od skutkových zjištění odvolacího soudu a z nich poté dovozuje od odvolacího soudu rozdílné právní posouzení. Zatímco odvolací soud dospěl ke zjištění, že žalovaná si prostřednictvím tzv. příkazových lístků u žalobkyně objednala protetické výrobky, jejich cena byla dohodnuta, když ceny v nezaplacených fakturách se shodovaly s cenami v žalovanou zaplacených fakturách, že objednané protetické výroky převzali zaměstnanci žalované, dovolatelka namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by si konkrétní dílo u žalobkyně objednala, že by byla dohodnuta cena díla a už vůbec ne, že by dílo převzala. Takové skutkové zjištění však odvolací soud neučinil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a námitka směřující do nesprávného skutkového zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Je nutno připomenout, že při dovolávání se přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, případně dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Nemůže jím být ale důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud proto k dovolacímu důvodu uplatněnému dovolatelkou ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. nemohl přihlédnout.
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud vycházel z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, je třeba konstatovat, že vychází-li eventuelně rozsudek odvolacího soudu ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vychází z neúplného dokazování a že řízení je tak postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v neúplnosti nebo nesprávnosti zjištění skutkového stavu, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá tato případná skutečnost přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak ostatně již výše uvedeno.
Rovněž námitky k nesprávnému hodnocení důkazů nemohou být předmětem dovolacího přezkumu (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Pokud tedy v daném případě odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná si u žalobkyně postupně objednávala v podobě tzv. příkazových štítků výrobu protetických výrobků, které ji byly na základě těchto objednávek dodány, a to za ceny dohodnuté, nelze dovodit, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, jestliže aplikoval ustanovení §536 a násl. obch. zák., zakotvující právní úpravu smlouvy o dílo, a dovodil, že žalovaná je povinna zaplatit cenu díla ve smyslu §548 odst.1 obch. zák. Odvolací soud rovněž nepochybil při aplikaci §16 obch. zák., podle něhož podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna. V dané věci bylo prokázáno, že žalobkyní byly předávány objednané protetické výroky zaměstnancům žalované – zdravotní sestře a lékaři, tudíž není možno dovodit, že by žalobkyně měla pochybovat, resp. mohla vědět, že tyto osoby nejsou k převzetí oprávněny, když navíc z dokazování vyplynulo, že sestra za žalovanou protetické výrobky u žalobkyně objednávala, přebírala faktury a zajišťovala i jejich proplácení.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. září 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu