ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.706.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 706/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Mgr. M. Ch., advokáta správce konkursní podstaty úpadce I. a. s., proti žalované P. J. s. r. o. zast. JUDr. M. K., advokátem o zaplacení částky 330.179,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 14 Cm 267/98, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. ledna 2007, č. j. 7 Cmo 3/2007-107, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 22.255,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Brně rozsudkem pro uznání ze dne 18. září 2000, č.j. 14 Cm 267/98-54, uznal žalovanou povinnou k zaplacení částky 330.179,- Kč s úrokem z prodlení 0,5 % denně z částky 380.179,- Kč od 23.1.1998 do 7.8.1998 a z částky 330.179,- Kč od 8.8.1998 do zaplacení. Soud prvního stupně dále uznal žalovanou povinnou žalobci nahradit náklady řízení.
Odvolací soud v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání žalované ze dne 21. 8. 2006, které bylo dáno na poštu dne 22.8.2006. Odvolací soud nejprve zkoumal, zda bylo odvolání podáno včas, přičemž dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, neboť podle jeho zjištění napadené rozhodnutí bylo řádně doručeno dne 9.10.2000 a poslední den zákonné odvolací lhůty proto připadl na 24.10.2000. Odvolací soud zjistil, že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně byl podle doručenky založené ve spise doručen žalované společnosti na adresu jejího sídle zapsaného v obchodním rejstříku, doručenka byla opatřena razítkem žalované s nečitelným podpisem. Žalovaná, přestože byla soudem poučena o své povinnosti označit důkazy k prokázání svého tvrzení, že rozsudek převzala osoba, která k takovému úkonu nebyla pověřena, žádný důkaz neoznačila, ani nevysvětlila jak je možné, že doručenka je opatřena razítkem žalované (když byla doručována na adresu jejího sídla, zapsaného v obchodním rejstříku). Odvolací soud uzavřel, že k tomu, aby bylo možno učinit závěr o tom, že rozsudek nebyl žalované řádně doručen relevantním způsobem, nestačí pouhé zpochybnění podpisu na doručence tvrzením, že rozsudek převzala neznámá osoba. Proto odvolání žalované jako opožděné odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, opírajíc je co do přípustnosti o ustanovení §238a odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu ve znění účinnému do 31.12.2000 (dále jen „o. s. ř.“). Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že dovolatelka namítá, rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [tedy že je dán dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.].
Dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s dobrými mravy, je zmatečné a nesrozumitelné. Dovolatelka dále vytýká, že jí rozsudek soudu prvního stupně nebyl doručen zákonným způsobem, jelikož jej podle jejího tvrzení převzala neznámá osoba, což podle ní osvědčuje i nečitelný podpis na doručence. Dovolatelka uvádí, že neměla žádné zaměstnance, ani jinou osobu oprávněnou za společnost jednat, kromě jednatele. Soud podle jejího názoru porušil ustanovení §48 odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření zpochybňuje přípustnost dovolání a uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., v rozhodném znění, není však důvodné.
Pro posouzení včasnosti odvolání odvolacím soudem bylo rozhodující posouzení otázky, zda byl žalované společnosti řádně doručen rozsudek soudu prvního stupně. Pokud byl rozsudek soudu prvního stupně doručen na adresu žalované zapsanou v obchodním rejstříku a osoba, která zásilku takto převzala, potvrdila převzetí podpisem a razítkem žalované společnosti, pak je v případě, že žalovaná tvrdí, že jí nebylo řádně doručeno, na žalované, aby prokázala, že osoba, která za ni zásilku převzala, nebyla k tomuto převzetí oprávněna, případně aby (jak žalovaná tvrdí) v řízení prokázala, že v rozhodné době neměla žádné zaměstnance oprávněné k takovému úkonu. Jestliže v daném případě odvolací soud odmítl pro opožděnost odvolání žalované poté, co žalovaná ani přes výzvu soudu neoznačila důkazy k prokázání svých tvrzení, že rozsudek převzala osoba, která k takovému úkonu nebyla pověřena, byl jeho postup správný. Je rovněž správný závěr odvolacího soudu, že k tomu, aby bylo možno učinit závěr o tom, že rozsudek nebyl žalované řádně doručen relevantním způsobem, nestačí pouhé zpochybnění podpisu na doručence tvrzením, že rozsudek převzala neznámá osoba. Tvrzení žalované se navíc jeví jako účelové, zvláště pokud hodnověrným způsobem nevysvětlila, jak je možné, že doručenka je opatřena razítkem žalované společnosti. Pro posouzení tvrzení žalované odvolací soud správně zohlednil i okolnost, že stejným způsobem, jakým byl doručován rozsudek soudu prvního stupně, byl žalované doručován i platební rozkaz, na něž žalovaná reagovala odporem, ve kterém uvedla, že platební rozkaz jí byl dne 25.7. 2000 doručen.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a dovolací soud dovolání podle §243b odst. 1, věta před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl dle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení podle ustanovení §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve výši 21.955,- Kč, a z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. června 2008
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu