ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.796.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 796/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobců a) L. U., a b) V. U., oba bytem v , oba zastoupeni JUDr. J. B., CSc., advokátem se sídlem v , proti žalovanému L. K., bytem, o náhradu škody a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 18 C 116/2001-166, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2006, č. j. 29 Co 549/2005-206, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 31. 3. 2005, č. j. 18 C 116/2001-166, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 134.008,- Kč a smluvní pokutu ve výši 96.157,- Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku (výrok I.), dále zamítl žalobu co do částky 761.421,- Kč a co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 545.603,- Kč od 2. 6. 1999 do zaplacení (výrok II.) a dále ve výrocích III. až V. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 4. 2006, č. j. 29 Co 549/2005-206, změnil částečně výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 127.008,- Kč zamítl a ve zbývající části, tj. o zaplacení 7.000,- Kč a ve výrocích III. až V. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu k dalšímu řízení; odvolací soud dále konstatoval, že část výroku I. rozsudku soudu I. stupně o zaplacení smluvní pokuty ve výši 96.157,- Kč a výrok II. rozsudku soudu prvního stupně zůstal nedotčen.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že předmětem přezkumu v odvolacím řízení byla část výroku I. rozsudku soudu I. stupně, jímž byla žalobcům přiznána částka 134.008,- Kč, představující náhradu škody za vadně provedené podlahy (118.008,- Kč), náklady na pořízení znaleckého posudku (9.000,- Kč) a náhradu škody způsobené vadným provedením elektroinstalace (7.000,- Kč) a související výroky o nákladech řízení (III. až V.).
V průběhu řízení bylo podle odvolacího soudu zjištěno, že účastníci uzavřeli dne 24. 11. 1998 smlouvu o dílo na rekonstrukci bytu žalobců v P., ul. Žalovaný dílo nedokončil, žalobci pracovníkům žalovaného dne 10. 5. 1999 zabránili vstupu do bytu a dne 25. 5. 1999 odstoupili od smlouvy o dílo s účinky od 1. 6. 1999. Žalovaný prováděl podkladní dřevotřískové podlahy, které měl dokončit do 16. 5. 1999. Parkety na podkladní podlahu pokládal M. D. na základě samostatného smluvního vztahu se žalobci.
Ze znaleckého posudku předloženého žalobci a z výslechu znalců jako svědků bylo zjištěno, že podkladní latě nebyly usazeny vodorovně, nebyly přes celou délku místnosti a u konců nebyly zaklínovány, neměly minimální rozměry, polštáře byly uloženy do nezhutněného násypu, který nebyl navýšen pro dosednutí dřevotřískových desek a urovnán do roviny a kazetová podlaha neměla předepsané dilatační spáry, povrch byl nerovný a docházelo k prohýbání.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že si účastníci ve smlouvě o dílo sjednali, že jejich vztah se bude řídit obchodním zákoníkem (§262 odst. 1). Dále konstatoval, že nelze přisvědčit závěru, že za škodu vzniklou vadným provedením podlah odpovídá žalovaný. Z provedených důkazů vyplývá, že podkladní podlaha zhotovená žalovaným (zřejmě nedokončená) měla takové nedostatky, že ten, kdo pokládal kazetové parkety (M. D.), musel zjistit, že pokud je položil, bude dílo vadné. Tento zhotovitel byl podle §551 odst. 1 obch. zák. povinen žalobce (objednatele) upozornit na nevhodnou povahu podkladní podlahy a popřípadě přerušit práce do doby, než bude zjednána náprava, nebo do doby, než obdrží písemné sdělení objednatele, že trvají na provádění díla s použitím předaných věcí a daných pokynů. Protože M. D. uvedenou povinnost nesplnil, odpovídá podle názoru odvolacího soudu dle ust. §551 odst. 3 obch. zák. za škodu vzniklou vadným zhotovením podlah a nikoliv žalovaný. Odvolací soud proto změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části požadované škody ve výši 118.008,- Kč a nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 9.000,- Kč, celkem 127.008,- Kč tak, že žalobu zamítl.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku dále uvedl, že zrušil část výroku I., v němž byla žalobcům přiznána náhrada škody ve výši 7.000,- Kč způsobené vadným provedením elektroinstalace, neboť soud prvního stupně se nezabýval tím, zda žalobcům skutečně v takové výši škoda vznikla. V dalším řízení bude nutné nárok žalobců posoudit podle ust. §373 obch. zák. V souvislosti s tím odvolací soud zrušil i související výroky III. až V. o náhradě nákladů řízení.
Dovoláním ze dne 14. 7. 2006 napadli žalobci shora uvedený rozsudek odvolacího soudu, a to ve výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení 127.008,- Kč se zamítá s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
V odůvodnění dovolání dovolatel uvedl, že vadné rozhodnutí vychází z názoru, že právní vztah účastníkům druhého smluvního vztahu, tzn. žalobců a firmy pana D. se řídí ust. §551 odst. 3 obch. zák. a tato firma měla zjistit, že podklad pod podlahou je vadný. Podle dovolatelů tato skutečnost nemohla být na první pohled zjištěna a vyšla najevo až po pokládce podlahy. Dovolatel je dále toho názoru, že bylo nutno použít ustanovení občanského zákoníku, neboť dohoda o použití obchodního zákoníku (§262 odst. 1) zhoršuje postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem a je neplatná. V daném případě podle dovolatelů dochází ke zhoršení jejich právního postavení jako spotřebitelů vůči žalovanému, resp. firmě pana D., a použití obchodního zákoníku jim zabraňuje domoci se svého práva, které by měli podle občanského zákoníku a použití ust. §551 odst. 3 obch. zák. by tak nepřicházelo v úvahu.
Dovolatelé proto navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný, jak to vyplývá z předkládací zprávy a obsahu spisu, se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na čl. II. bod 2 a 3 zák. č. 59/2005 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle procesních předpisů účinných do 31. 3. 2005 (dále též jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými (§240 odst. 1 o. s. ř.), dovolatelé jsou zastoupeni advokátem a jím bylo dovolání sepsáno (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Dovoláním byla napadena část výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v níž tento soud změnil příslušnou část výroku rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 127.008,- Kč zamítl. Dovolání proti této části výroku je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
V dovolání uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání a pokud je dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ust. §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud neshledal, že by předchozí řízení trpělo vadami, k nimž přihlíží z úřední povinnosti.
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelé uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci vymezili tak, že nesouhlasí s tím, že vztah účastníků druhého smluvního vztahu mezi žalobci a panem D. se řídí ust. §551 odst. 3 obch. zák., resp. že tato firma na první pohled nemohla zjistit, že podklad pod podlahou je vadný a tato skutečnost vyšla najevo až po pokládce podlahy.
Ze skutkových zjištění, která nebyla v dovolání zpochybněna, vyplývá, že žalobci jako objednatelé uzavřeli se žalovaným smlouvu o dílo ze dne 24. 11. 1998 na rekonstrukci bytu v P., ul. Součástí prací bylo provedení podkladní dřevotřískové podlahy s termínem dokončení do 16. 5. 1999. Žalobci počínaje dnem 10. 5. 1999 zabránili žalovanému a jeho pracovníkům přístup do bytu a tím pokračování v díle a dopisem ze dne 25. 5. 1999 odstoupili od smlouvy o dílo. Parkety (kazetovou podlahu) na podkladní podlahu poté pokládal M. D., a to na základě smluvního vztahu se žalobci.
Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že podkladní latě nebyly usazeny vodorovně, nebyly po celé délce místnosti a nebyly zaklínovány a neměly minimální rozměry, násyp nebyl zhutněn a navýšen pro dosednutí dřevotřískových desek hrubé (podkladní) podlahy, položená kazetová podlaha neměla předepsané dilatační spáry a její povrch byl nerovný a prohýbala se.
Vzhledem k tomu, že kazetová podlaha byla rozebrána a poté, po úpravě podkladu nově položena, vyčíslili žalobci vzniklou škodu ve výši 118.008,- Kč a v této souvislosti požadují i úhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku podlah ve výši 9.000,- Kč.
Odvolací soud dospěl na základě uvedeného skutkového stavu při aplikaci mj. ust. §373 obch. zák. k závěru, že žalovaný za uplatněnou škodu neodpovídá a tento závěr je správný. Ze skutkového stavu vyplývá, že žalovaný z důvodu na straně žalobců nemohl dokončit příslušné práce, k nimž se smlouvou o dílo zavázal – provedení podkladních (hrubých) podlah. Předpokladem odpovědnosti za škodu dle ust. §373 obch. zák. je mj. porušení povinnosti vyplývající ze závazkového vztahu. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný neporušil povinnost vyplývající pro něho z uzavřené smlouvy o dílo, která by byla v příčinné souvislosti se vznikem škody, neboť dílo nedokončil z důvodu odstoupení žalobců od smlouvy, proto nemohl porušit povinnost dodat bezvadné dílo, v jejímž důsledku by vznikla žalobcům uplatněná škoda novým položením podlah. S ohledem na to nemůže odpovídat za škodu vzniklou žalobcům novým položením podlahy a nemůže taktéž nést náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku taktéž dovozoval, že za škodu vzniklou vadným položením podlah odpovídá podle ust. §551 odst. 1 obch. zák. pan D., který nebyl účastníkem řízení a předmětem řízení nebylo posuzování právního vztahu mezi touto osobou a žalobci. K tomu je nutné uvést, že tyto úvahy soudu nejsou v tomto řízení, se žalobou vymezenými účastníky a předmětem řízení, na místě a jsou nadbytečné a pro posouzení věci nejsou rozhodné.
Dovolatelé v dovolání namítli, že použití obchodního zákoníku zhoršuje postavení žalobců jako běžných spotřebitelů a právě jeho použití jim zabraňuje domoci se svého práva ve vztahu k žalovanému či panu D.
Ze shora uvedeného vyplývá, že právní vztah mezi žalobci a žalovanými byl založen smlouvou ze dne 24. 11. 1998, tedy před 1. 1. 2001, kdy nabyl účinnosti zák. č. 370/2000 Sb., jímž bylo novelizováno ust. §262 obch. zák. a z toho vyplývá, že tuto novou právní úpravu, jejíž aplikaci dovolatelé navrhují, nelze použít.
Dovolací soud ještě pokládá za vhodné poznamenat, že žalobcům obchodní zákoník poskytuje možnosti domoci se svého práva vůči žalovanému především v ust. §351 obch. zák., v němž jsou řešeny nároky v odstoupení od smlouvy a tyto prostředky žalobci nevyužili, na což též poukázal odvolací soud.
Nejvyšší soud vzhledem k uvedenému proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 a §142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu