Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.05.2008, sp. zn. 32 Odo 1073/2006 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1073.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1073.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1073/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně M.-C., s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované G., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 137/2001, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2006 č.j. 3 Cmo 10/2005-141, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Podle obsahu spisu se podanou žalobou žalobkyně domáhala ochrany proti jednání v nekalé soutěži, v níž požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se prodeje produktu M.-1 v obalu vytvořeném žalobkyní, tj. v prodejním obalu z papírové krabičky potištěné základní modrou barvou s pruhy v červené a bílé barvě, s nadpisem M.-1 ve žluté barvě umístěným na podkladovém pruhu v červené barvě, s nápisy ve žluté, červené a bílé barvě, dvěma ozubenými koly a profilem motoru v bílé barvě, přes který je veden šikmý pruh v červené barvě, a v prodejním obalu z papírové krabičky potištěné základní černou barvou s pruhy ve žluté barvě, s nadpisem M.-1 v červené barvě umístěným na podkladovém pruhu ve žluté barvě, s nápisy ve žluté, červené a bílé barvě a dvěma profily motoru ve žluté barvě, přes které je veden šikmý pruh v červené barvě. Dle žalobního tvrzení se žalovaná dopustila jednání nekalé soutěže vůči žalobkyni podle ustanovení §44 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), jímž vyvolává nebezpečí záměny a parazituje na pověsti žalobkyně. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. října 2004, č.j. 41 Cm 137/2001-84, žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se tvrzeného nekalého soutěžního jednání z a m í t l (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7.939,- Kč (výrok II.). K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 14. března 2006, č.j. 3 Cmo 10/2005-141, p o t v r d i l rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, ve výroku o nákladech řízení jej potvrdil jen s tou změnou, že výše náhrady nákladů řízení činí 7.824,25 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.645,75 Kč (výrok II.). Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a poté, co zopakoval a doplnil dokazování čestnými prohlášeními K. B. a P. Š. ze dne 13. 7. 2001 a rozhodnutími ÚPV ze dne 29. 8. 2003 zn. O-169857, O-169858 a O-176692, rozhodnutími předsedy ÚPV ze dne 23. 3. a 24. 3. 2005 zn. O-169857 a O-176692 a osvědčením o zápisu žalobkyniny ochranné známky obrazové č. 275096, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně učinil z navržených a provedených důkazů odpovídající a dostatečná skutková zjištění, která odvolací soud jako správná přejal, a z nich vyvodil i správné právní závěry. Dále dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně není nepřezkoumatelný, ani neobsahuje takové vady, pro které by muselo být rozhodnuto o zrušení rozsudku. Odvolací soud vycházel ze všech důkazů provedených soudem prvního stupně i ze zopakovaného a doplněného dokazování (viz výše) a dospěl k závěru, stejně jako soud prvního stupně, že žalobkyni se nepodařilo prokázat tvrzení, že se žalovaná dopustila nekalosoutěžního jednání podle §44 odst. 1 obch. zák. Odvolací soud konstatoval, že soudu prvního stupně nelze vytknout pochybení, pokud nárok uplatněný z titulu ochrany proti nekalé soutěži neposuzoval také z hlediska možného zásahu do práv k autorskému dílu. Předmětem žaloby není ochrana práv autorských, soudy se proto nezabývaly tím, zda papírová krabička zhotovená na zakázku pro žalobkyni je ve smyslu zákona autorským dílem a zda byla porušena práva autora. Ochrana proti takovému zásahu nebyla předmětem řízení a autorům také nic nebránilo v tom, aby se domáhali ochrany svých práv soudní cestou, ovšem pomocí jiné žaloby. Podle názoru odvolacího soudu žádná zjištění nemohou nic změnit na správnosti závěrů soudu prvního stupně, který dovodil, že nejsou splněny všechny předpoklady nekalé soutěže podle ustanovení §44 odst. 1 obch. zák. Za situace, kdy žalobkyně ani v době podání žaloby nebyla (a nadále není) oprávněna užívat označení M.-1, které je nyní chráněno jako zapsaná ochranná známka pro společnost A. M. T., Inc. se sídlem v USA, a kdy se již v době zahájení řízení na trhu nestřetávaly výrobky žalobkyně a žalované (žalobkyně ukončila distribuci přípravku s označením M.-1 ještě před zahájením řízení ve věci), nelze v jednání žalované dovodit, jak správně konstatoval soud prvního stupně, rozpor s dobrými mravy, neboť žalovaná distribuovala a distribuuje přípravek M.-1 na tuzemský trh se souhlasem výrobce a vlastníka ochranné známky. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že není splněna ani další podmínka nekalé soutěže, kterou je způsobilost přivodit újmu jinému soutěžiteli nebo spotřebitelům. Žalobkyně výrobek M.-1 již od června 2001 na tuzemský trh nedodává, a pokud žalobkyně tvrdí, že spotřebitelé mohou být klamáni jednáním žalované, pak tento argument neobstojí s ohledem na skutečnost, že jak původně žalobkyně, tak i posléze žalovaná dodávaly na trh jeden a tentýž výrobek od stejného výrobce a v důsledku ukončení jeho distribuce žalobkyní došlo pouze ke změně subjektu, který tento výrobek na trh dodává, což ovšem z hlediska spotřebitele není nijak podstatné. Pokud by žalobkyni vznikla nějaká újma jednáním žalované, jednalo by se o újmu materiální, především v rozsahu toho, co uhradila za grafické zpracování a dopracování krabičky, náhrada takovéto majetkové újmy však nebyla žalobkyní uplatněna. Odvolací soud tedy rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, podle ust. §219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil, ve výroku o nákladech řízení pak jen s tím, že správná výše těchto nákladů činí méně, než bylo soudem prvního stupně stanoveno (viz výše). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Žalobkyně uvádí jako dovolací důvody, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci - podle ust. §241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o.s.ř. Nesprávné právní posouzení věci oběma soudy spatřuje dovolatelka v hodnocení jednání žalované jako jednání, které nesplňuje podmínky nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák. Dovolatelka je přesvědčena, že jednání žalované je nutno posuzovat jako jednání v hospodářské soutěži - žalovaná strana je subjektem v hospodářské soutěži a tím, že začala prodávat také výrobek M.-1, stala se konkurentem ve vztahu k žalobkyni a jejím obchodním partnerům. Podle názoru dovolatelky je jednání žalované nepochybně v rozporu s dobrými mravy soutěže - žalovaná od samého počátku jeho prodeje uváděla na trh výrobek M.-1 v prodejním obalu, tvořeném papírovou krabičkou, který okopírovala od žalobkyně. Dovolatelka tvrdí ve svém dovolání, že jednání žalované ve svém souhrnu přivodilo újmu i jiným soutěžitelům a spotřebitelům - po určitou dobu byl produkt M.-1 prodáván oběma subjekty - žalobkyně jej prodávala ve vlastním papírovém balení a žalovaná jej prodávala v balení žalobkyně, čímž zneužila tohoto prodejního obalu, výrazným způsobem si usnadnila pozici na trhu, protože soutěžitelům a spotřebitelům nemusela tento výrobek představovat; tímto postupem i v souvislosti s pomlouvačnou kampaní nebyla dotčena jen žalobkyně, ale i její obchodní partneři - podnikatelé, ale i drobní spotřebitelé. Podle názoru dovolatelky takovéto jednání žalované, které trvá dlouhou dobu až dosud, naplňuje řadu skutkových podstat nekalé soutěže, včetně toho, že žalovaná od počátku kořistí z cizí pověsti a takovéto jednání je evidentně jednáním úmyslným a sleduje získání vlastního prospěchu. S ohledem na skutečnosti uvedené v dovolání dovolatelka navrhuje, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl v dotčené části zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání v této věci není přípustné. Podle ustanovení §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o.s.ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je. V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když se spokojil s nesprávně zjištěným skutkovým stavem ze strany soudu prvního stupně, a proto dospěl k nesprávnému závěru, že jednání žalované není jednáním nekalosoutěžním. Dovolatelka směřovala na dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací soud se ztotožňuje s rozhodnutím obou soudů ohledně věcného posouzení uplatněného nároku žalobkyně. Dovolací soud, stejně jako oba nižší soudy, shledal, že jednáním žalované nebyly kumulativně splněny všechny tři základní podmínky nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák. (generální klauzule). Dovolací soud konstatuje, že není nutné řešit další otázky, jako např. komu svědčí autorská práva k předmětnému obalu produktu, neboť jde o žalobu na ochranu proti nekalé soutěži podle obchodního zákoníku a nikoliv o žalobu na ochranu autorských práv podle autorského zákona. Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; také k ní je však možné přihlížet jen v případě přípustného dovolání (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.), nikoli však u dovolání, jehož přípustnost je zvažována dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Lze tak uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením o d m í t l (ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 19. května 2008 JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/19/2008
Spisová značka:32 Odo 1073/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1073.2006.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§44 odst. 1 písm. c) předpisu č. 513/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02