ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1215.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1215/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce S. f. F., s. r. o, zast. advokátem, proti žalovanému M. M., zast. advokátem, o zaplacení 374.821,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 99/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. března 2006, č. j. 22 Co 242/2006-203, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. března 2006, č. j. 22 Co 242/2006-203 a rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 31. října 2005, č. j. 7 C 99/2004-179, se v části týkající se povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 364.754,- Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 4. prosince 2002 do zaplacení, včetně souvisejících výroků o nákladech řízení, zrušují, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 31. řijna 2005, č. j. 7 C 99/2004-179 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 374.821,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení počínaje od 4. prosince 2002 do zaplacení (výrok I.), dále zamítl žalobu co do úroku z prodlení 0,1 % denně od 27. června 2000 do 3. prosince 2002 a co do 33 % úroku z prodlení ročně od 4. prosince 2002 do zaplacení (výrok II.), dále soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení (výrok III. a IV.).
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. března 2006, č. j. 22 Co 242/2006-203 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 364.754,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 4. prosince 2002 do zaplacení s tím, že tuto povinnost je žalovaný povinen splnit do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývající části výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, týkající se zaplacení 10.067,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 4. prosince 2002 do zaplacení, žalobu zamítl, dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů před soudu obou stupňů.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou správná a především z nich vyplývá, že mezi účastníky byla dne 30. března 1999 uzavřena písemná smlouva o dílo. Předmět díla byl vymezen obecně jako „oprava krovu, výměna krytiny a statické zajištění podkroví objektu v Č. K.“, bez odkazu na konkrétní projektovou dokumentaci.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že realizační projektová dokumentace není dostupná, byla zpracovávána průběžně Ing. B., Ing. Z. Č. P., s. r. o. a M.,
s. r. o. Dále byly předloženy 2 krycí listy rozpočtu z 28. dubna 1999 (po uzavření smlouvy), které se liší výslednými částkami ceny díla, přičemž záznamy ve stavebním deníku jsou neúplné a pro určení ceny díla nepoužitelné.
Podle odvolacího soudu, i s ohledem na to, že žalovaný odkazoval na cenu stanovenou podle rozpočtu, nikoliv pevnou cenu, nelze dovodit, že cena díla byla dohodnuta určitým způsobem. Totéž platí podle odvolacího soudu i o určitosti ujednání o předmětu díla, neboť předmět díla byl vymezen obecnou formulací bez vazby, např. na projektovou dokumentaci. Z toho odvolací soud dovodil, že smlouva o dílo ze dne 30. března 1999 je neplatná podle §39 a §37 obč. zák., a proto postupoval správně soud prvního stupně, když věc posoudil podle ust. §451 a násl. obč. zák. a při posouzení nároku žalobce vycházel ze znaleckého posudku, jenž stanovil obvyklou cenu prací a materiálů. Znalec určil tuto cenu částkou 1.199.354,- Kč a protože žalovaný uhradil celkem 834.600,- Kč, má žalovaný právo na vydání bezdůvodného obohacení v částce 364.754,- Kč.
S ohledem na uvedené proto odvolací soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 20. června 2006 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu s výjimkou té části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 10.067,- Kč s přísl. a části, v níž se žalobci stanovuje povinnost k náhradě nákladů řízení s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. a podává ho z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. c o. s. ř.), neboť je toho názoru, že odvolací soud věc řešil v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel v podrobnostech v dovolání uvedl, že se neztotožňuje s právními závěry, na nichž jsou rozhodnutí soudů obou stupňů založena. Dodavatele prací si vybíral podle cenových nabídek a nabídka žalobce s cenou díla ve výši 755.900,- Kč byla nejpříznivější a nelze si představit, že by žalobce tuto cenu určil jinak, než podle rozpočtu. Tuto cenu díla poté žalobce uvedl ve smlouvě o dílo ze dne 30. března 1999, jejíž návrh sám zpracovával, rozpočet ze dne 8. dubna 1999 pak obsahuje tutéž cenu za dílo. Dovolatel proto nevidí důvod proč by měly existovat pochybnosti o ujednání o ceně díla.
Dovolatel dále v dovolání uvedl, že cena díla byla ve smlouvě stanovena podle rozpočtu, jak to vyplývá ze smlouvy a taktéž pro poskytnutí státní podpory byl předložen dne 8. dubna 1999 položkový rozpočet zpracovaný žalobcem, v němž je cena díla ve výši 755.900,- Kč. Podle dovolatele nebyla cena určena podle ust. §547 odst. 1 obch. zák., protože rozpočet nebyl součástí smlouvy a nebyl žalovanému sdělen do uzavření smlouvy. Na daný případ proto dopadá ust. §547 odst. 2 a 3 obch. zák., neboť předmětný objekt byl památkově chráněn a proto se mohla objevit potřeba prací nezahrnutých do rozpočtu smlouvy. Poté mělo být aplikováno ust. §547 odst. 2 obch. zák. o nároku zhotovitele na zvýšení ceny díla a úprava §547 odst. 6 obch. zák. o zániku nároku zhotovitele díla na zvýšení ceny po včasném neoznámení nutnosti překročení rozpočtované částky. Z právní úpravy, která na daný případ dopadá, je podle dovolatele vyloučeno, aby bylo o povinnosti žalovaného rozhodnuto podle ust. §451a násl. obč. zák.
Dovolatel se dále neztotožňuje s názorem odvolacího soudu o neplatnosti ujednání o předmětu díla, neboť předmětem díla měla být oprava krovu, výměna krytiny a statické zajištění podkroví objektu v Č. K. Podle dovolatele jde o konkrétní a nezaměnitelné ujednání o předmětu díla. Vztah k předmětu díla má dle dovolatele i zápis ve stavebním deníku ze dne 7. listopadu 1999 a dále technická zpráva z listopadu 1999 k opravě krovu.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a zároveň navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovolání napadeného rozhodnutí.
V podání ze dne 1. srpna 2006 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že předmětná smlouva byla uzavřena podle §536 a násl. obch. zák., předmět díla vymezuje neurčitě, o opravě krovu se zmiňuje až technická zpráva z listopadu 1999. Rozsah sjednaných prací (výměna krovu) je doložena čl. II. smlouvy a obsahem krycího listu rozpočtu, v němž nejsou zahrnuty náklady na řezivo, další materiál a práce. S požadavky na změnu díla – opravu krovu místo zhotovení nového, zvýšení rozsahu prací - žalovaný souhlasil, některé požadavky vznesl sám, např. na dražší krytinu, opravu severního průčelí apod. Změny původního projektu dle požadavků orgánů státní památkové péče byly řešeny při kontrolních dnech, projekt zpracovával Ing. G. po odsouhlasení investorem a pracovníky státní památkové péče. Ve smlouvě o dílo nebylo přesné ujednání o rozsahu opravy krovů, a proto tvrzení žalovaného, že předmět díla byl dostatečně specifikován, neodpovídá skutečnosti. Dále jsou pomíjeny výsledky dokazování, zejména skutečnost, že původně bylo požadováno zhotovení nového krovu, a protože po zahájení prací bylo zjištěno, že se jedná o nejstarší krov v Č. K. ze XIV. století, byla prováděna jeho oprava, o čemž byl žalovaný průběžně informován s tím, že dojde k navýšení ceny díla na 1.200.000,-Kč až 1.300.000,- Kč a s tímto navýšením souhlasil. Žalovaný pak nebere v úvahu ust. §549 odst. 2 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen zaplatit zvýšenou cenu s přihlédnutím k rozsahu nutné činnosti a účelných nákladů spojených se změněným dílem.
Cena díla byla soudním znalcem stanovena částkou 1.199.354,- Kč, což odpovídá nákladům zhotovitele, proto soudy dospěly správně k závěru, že nárok žalobce je oprávněný a podřadily jej pod ust. §451 a násl. obč. zák.
Žalobce s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl a zamítl i návrh na odložení vykonatelnosti.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a dovolání jím bylo sepsáno (§241 odst. 1 a 4, §241a odst. 1 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Zbývá dodat, že vady podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a ani vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že smlouva o dílo ze dne 30. března 1999 je neplatná proto, že nebyla dohodnuta cena díla určitým způsobem, taktéž je podle odvolacího soudu neurčitě dohodnut předmět plnění dle této smlouvy, a proto byla věc posuzována podle ust. §451 a násl. obč. zák. o bezdůvodném obohacení a žalobci byla přiznána na základě znaleckého posudku „obvyklá cena prací a materiálů v komplexní podobě“. Dovolatel s těmito závěry odvolacího soudu nesouhlasí a v dovolání je napadá.
Ze skutkových zjištění, která nebyla v dovolání zpochybněna, vyplývá, že účastníci dne 30. března 1999 uzavřely smlouvu o dílo, jejímž předmětem plnění byla „Oprava krovu, výměna krytiny a statické zajištění podkroví objektu v Č. K.“ (čl. II. smlouvy). V čl. V. smlouvy bylo sjednáno, že „cena prací je stanovena na základě položkového rozpočtu a činí 755.900,- Kč včetně DPH“.
Návrh smlouvy vypracoval žalobce (zhotovitel), a to na základě jeho nabídky ze dne 15. března 1999 předané žalovanému, v němž byla uvedena cena díla ve výši 755.900,- Kč. Dále byl žalobcem dne 8. dubna 1999 vyhotoven rozpočet dle položek s cenou díla 755.900,- Kč, který byl přílohou, včetně smlouvy o dílo, žádosti o poskytnutí finančního příspěvku na obnovu kulturních památek. S tímtéž datem byl žalobcem vyhotoven další položkový rozpočet, v němž byla uvedena cena díla 916.159,70 Kč.
Podle §266 odst. 1 až 3 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Nelze-li projev vůle takto vyložit, vykládá se podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy použité v obchodním styku se vykládají podle významu , který se jim zpravidla v tomto styku přikládá.
Podle §35 odst. 2 obč. zák. se právní úkony vyjádřené slovy vykládají nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil,nemíní-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že právní posouzení platnosti smlouvy o dílo ze dne 30. března 1999, provedené odvolacím soudem a výklad tohoto právního úkonu není správný. S odvolacím soudem nelze souhlasit s tím, že ve smlouvě o dílo byla sjednána neurčitě cena díla a předmět díla. Z textu smlouvy, jejího jazykového vyjádření, přičemž návrh smlouvy vypracoval žalobce na základě své cenové nabídky předložené žalovanému, nepochybně vyplývá, že byla sjednána cena díla ve výši 755.900,- Kč „stanovená na základě položkového rozpočtu“. Stejné platí o předmětu plnění vymezeném v čl. II., neboť je z tohoto ujednání zřejmé, že předmětem díla byla oprava krovu (nikoliv výměna krovu, jak tvrdí žalobce), dále výměna krytiny a statické zajištění podkroví objektu v Č. K. a toto vymezení předmětu plnění lze pokládat za dostatečně určité.
Z toho poté vyplývá, že nárok uplatněný žalobcem nebylo možné posuzovat dle ust. §451 a násl. obč. zák. jako bezdůvodné obohacení, ale jde o plnění ze smlouvy.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že právní posouzení věci provedené odvolacím soudem je v rozporu s hmotným právem a tím je založena přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolání je tím též důvodné.
V posuzovaném případě je třeba postupovat podle ust. §547 obch. zák., popř. §549 odst. 2 obch. zák., došlo-li po uzavření smlouvy ke změně díla.
Podle §547 odst. 1 obch. zák. nemá na výši ceny vliv, že cena byla určena na základě rozpočtu, jenž je součástí smlouvy nebo byl objednateli sdělen zhotovitelem do uzavření smlouvy.
V dané věci ze skutkových zjištění vyplývá, že rozpočet nebyl součástí smlouvy viz. doložení rozpočtu datovaného 8. dubna 1999, tedy po uzavření smlouvy, avšak žalobce jako zhotovitel předložil žalovanému cenovou nabídku ze dne 15. března 1999, která byla podkladem pro uzavření smlouvy o dílo ze dne 30. března 1999 a odpovídala později doloženému položkovému rozpočtu. Vzhledem k tomu lze vycházet z toho, že rozpočet byl objednateli zhotovitelem sdělen do uzavření smlouvy prostřednictvím jeho cenové nabídky.
V dalším řízení bude nutné zjistit, zda ze smlouvy vyplývá, že se nezaručuje úplnost rozpočtu (§547 odst. 2 obch. zák.), popř. zda z ní vyplývá, že se rozpočet považuje za nezávazný (§547 odst. 3 obch. zák.) a podle výsledku zjištění event. aplikovat ust. §547 odst. 6 obch. zák.
Taktéž nelze přehlédnout, a je nutné zjistit, zda po uzavření smlouvy nedošlo ke změně díla na základě dohody stran s důsledky s tím spojenými pro cenu díla (§549 odst. 2 obch. zák), a to i s ohledem na ujednání obsažené v čl. V. bodě 4 smlouvy o dílo, v němž bylo sjednáno pro případ změny díla a víceprací jejich věcné, časové a cenové odsouhlasení.
Nejvyšší soud s ohledem na uvedené proto podle §243c odst. 2 a 3 o. s. ř. rozhodl tak, že v dovoláním napadené části včetně souvisejících rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, neboť shledal, že není správné. Protože důvod, pro nějž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud ve stejném rozsahu zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího bude podle ust. §243 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. srpna 2008
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu