ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1275.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1275/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce V. Š. – K., zast. JUDr. J. L., advokátem, proti žalovanému K. u., a. s., o zaplacení 134.257,70 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25/6 Cm 424/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 1. 2006, č. j. 5 Cmo 307/2004-123, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 1. 2006, č. j. 5 Cmo 307/2004-123 se v části týkající se zaplacení 50.165,50 Kč, včetně souvisejících výroků o nákladech řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; ve zbývající části uplatněného nároku se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 1. 2004, č. j. 25/6 Cm 424/99-102 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 134.257,70 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a dále rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 1. 2006, č. j. 5 Cmo 307/2004-123 změnil rozsudek soudu prvního stupně ta, že žalobu o zaplacení 134.257,70 Kč zamítl a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že na základě ústních dohod odebral žalovaný od žalobce jateční skot. Dodávka byla vyfakturována 13 fakturami, které byly žalovaným uhrazeny po datu splatnosti. Žalobce proto vyúčtoval žalovanému úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně fakturou ze dne 17. 4. 1998, č. 0580054 celkem ve výši 170.095,- Kč, po přepočtu žalobce požadoval zaplacení 134.257,70 Kč a tato částka je předmětem sporu a ve zbytku bylo řízení zastaveno.
Po zrušení prvního rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem usnesením ze dne 26. 2. 2003, č. j. 3 Cmo 484/2000-74 z důvodů nedostatečných skutkových zjištění, zejména ohledně doručení faktur soud prvního stupně doplnil dokazování a žalovanému uložil zaplatit žalovaný poplatek z prodlení.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že poučil žalobce podle §118a odst. 1 o. s. ř., aby zejména tvrdil skutečnosti týkající se data, od něhož byl žalovaný v prodlení s placením faktur a dokazování doplnil provedením důkazů lístky o převzetí jatečních zvířat, nákupními lístky a příslušnými fakturami a konstatoval, že účastníky bylo ústně uzavřeno celkem 13 kupních smluv na dodávku jatečních zvířat a dohodnutá nákupní cena byla žalobcem žalovanému fakturována. Podle odvolacího soudu žalobce v řízení neprokázal, že předmětné faktury byly žalovanému doručeny v dostatečným předstihu. Z toho, že jednotlivé faktury byly v knize pošty zapsány jako obyčejné zásilky a ani z výpovědi svědkyně Z. V. nelze podle odvolacího soudu postavit najisto, kdy „skutečně, a pokud se tak vůbec stalo, byly jednotlivé faktury předány poště k doručení žalovaném a kdy byly doručeny“.
Odvolací soud proto uzavřel, že žalobci vzniklo právo na zaplacení kupní ceny až po výzvě žalobce k jejímu zaplacení, a pokud není zaplaceno „bezprostředně“ p výzvě nebo ve lhůtě v ní stanovené, dostává se žalobce do prodlení (§450 obch. zák.). V daném případě nebylo postaveno najisto, kdy byly faktury žalovanému doručeny a zda byly doručeny v přiměřené lhůtě před splatností stanovené ve fakturách a proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 134.257,70 Kč zamítl.
Dovoláním ze dne 14. 4. 2006 napadl žalobce shora uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že věc měla být správně podle §450 obch. zák. posouzena tak, že výzvou k zaplacení předmětných dodávek byly faktury, které žalobce včas, řádně a v dostatečném předstihu žalovanému doručil. Svědkyně paní V. potvrdila, že jako účetní žalobce podle dodacích listů faktury vystavovala, zapisovala do knihy pošty, zásilky na poště předávala paní Š., a paní V. poté kontrolovala, zda některá ze zásilek se nevrátila jako nedoručená. Žalovaný poštou netvrdí, kdy skutečně a jakou fakturu obdržel a s jakým zpožděním. Soudní judikatura se podle dovolatele při výkladu ust. §450 obch. zák. kloní jinak, např. že právo na zaplacení ceny a povinnost ji zaplatit vzniká doručením faktury je kupující povinen zaplatit kupní cenu jakmile kupujícímu umožní nakládat se zbožím. Protože rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci dovolatel navrhuje jeho zrušení.
V podání ze dne 27. 6. 2006 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že považuje dovolání za nedůvodná. Podle žalovaného opírá žalobce svůj výklad §450 odst. 1 obch. zák. a rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 16. 3. 1995, sp. zn. 9 Cm 287/93, v němž bylo uvedeno, že kupující je povinen zaplatit kupní cenu jakmile prodávající umožní kupujícímu nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími kupujícímu nakládat se zbožím, což platí, nedohodli-li se kupující s prodávajícím ve smlouvě jinak. Aktuální judikatura Nejvyššího soudu – rozsudek ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 1183/2003 – však neuvádí, že ust. §450 odst. 1, 1. věty obch. zák. upravuje vznik povinnosti kupujícího zaplatit kupní cenu a nikoliv splatnost kupní ceny. V posuzované věci tak mohla být kupní cena splatná až tehdy, kdy jednotlivé faktury byly žalovanému doručeny, tedy v okamžiku, kdy byl žalovaný k úhradě kupní ceny vyzván. Teprve poté, kdy by žalovaný faktury po jejich doručení neuhradil, by mohl žalobce požadovat úroky z prodlení. Protože žalobce neprokázal, kdy byly jednotlivé faktury žalovanému doručeny, nemohl vzniknout žalobci nárok na úroky z prodlení a proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto jako bezdůvodné či zamítnuto, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Nejvyšší soud s ohledem a čl. II. bod 2 a 3 zák. č. 59/2005 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle procesních předpisů – zák. č. 99/1963 Sb., ve znění novel – účinných do 31. 3. 2005 (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) poté konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je v posuzovaném případě dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je dovolání přípustné mj. proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání však v tomto případě není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě ze skutkových zjištění vyplývá, že účastníci ústně uzavírali kupní smlouvy na dodávku jatečního skotu. Při přejímce jatečního skotu byl pověřeným pracovníkem žalovaného vyplňován přejímací list, který za žalované dále potvrzoval vedoucí nákupu a kopie tohoto listu sloužila k následné fakturaci. Takto bylo vystaveno žalobcem 13 faktur, a to č. 650 118, 140, 158, 160 a 219, dále č. 570 041, 068, 070, 075, 078, 080, 081 a 149. V těchto fakturách byly uvedeny lhůty splatnosti, v nichž je žalovaný neuhradil. Žalobce proto žalovanému vyúčtoval den 17. 4. 1998 úrok z prodlení s úhradou všech uvedených faktur v celkové výši 170.095,10 Kč, poté výši dlužné částky po přepočtu upravil na částku 167.822,20 Kč (viz čl. 4), a následně při jednání soudu prvního stupně žalobce k námitce žalovaného snížil sazbu úroku z prodlení na 0,04 % za každý den prodlení (ze sazby 0,05 %) a po přepočtu požadoval zaplacení částky 134.257,70 Kč.
Z uvedeného je zřejmé, že částka 134.257,70 Kč se skládá ze 13 samostatných nároků které mají odlišný skutkový základ (kupní smlouvy, dodání zboží, dobu prodlení). Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž tento soud jedním výrokem rozhodl o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně, bez ohledu na to, že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem.
Ze specifikace dlužné částky na č.l. 4 spisu je zřejmé, že v případě 12 nároků na úrok z prodlení není dovolání přípustné, neboť tyto jednotlivé nároky nepřesahují 50.000,- Kč (v daném případě se jedná o vztah obchodní) a v této části je nutné dovolání odmítnout.
Pouze v případě prodlení se zaplacením faktury č. 570 080, znějící na částku 716.648,90 Kč, jejíž splatnost byla dne 4. 8. 1997 a byla uhrazena 26. 1. 1998, činí úrok (po přepočtu sazbou úroku ve výši 0,04 %) částku 50.165,50 Kč a tedy v tomto rozsahu je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
V dovolání byl uplatněn dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, tj. přiznání úroku z prodlení.
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel tento dovolací důvod vymezil tak, že předmětné faktury žalovaném včas, řádně a v dostatečném předstihu doručil, aby mohlo dojít ve lhůtě jejich splatnosti k zaplacení. Dovolatel se přitom odvolával na svědkyni Vlčkovou, jeho účetní, která vystavovala a zapisovala faktury do knihy pošty, zásilky faktur na poště předávala paní Š., žádná zásilka se nevrátila jako nedoručená, což opět konstatovala paní V.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel tím především zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu o doručení předmětné faktury žalovaném, který její doručení popírá a následně právní posouzení zjištěného skutkového stavu. Fakticky tím napadá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování; tím uplatňuje dovolací důvod dle ust. §241a odst. 3 o. s. ř.
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotné (popřípadě i procesního) práva.
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Z provedeného dokazování vyplývá, že fakturou ze dne 16. 7. 1997, č. 570 080, žalobce vyúčtoval žalovanému cenu dodaného jatečního skotu ve výši 716.648,90 Kč, v níž byla uvedena splatnost ke dni 4. 8. 1997. Z výpisu z účtu žalobce ze dne 26. 1. 1998 bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil na jeho účet předmětnou částku a platba byla provedena k faktuře č. 570 080.
Pokud odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění, že předmětná faktura nebyla žalovanému doručena, popř. doručena po lhůtě splatnosti, je tento závěr v logickém rozporu s výpovědí svědkyně V., která mj. uvedla, že faktury musely být žalovanému doručeny, neboť na základě nich prováděl platby a variabilním symbolem byla čísla faktur a pokud by faktury neměl k dispozici neznal by tento symbol popř. by po telefonických urgencích platby požadoval zaslání faktury a tato skutečnost vyplývá i z dalších důkazů, zejména z výpisu účtu žalobce o zaplacení částky 716.648,90 Kč ze dne 26. 1. 1998.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud nevzal dodatečně v úvahu skutečnosti, které z provedeného dokazování vyplynuly a v jejich hodnocení je logický rozpor a vzhledem k tomu byl nucen konstatovat, že skutkový závěr odvolacího soudu ohledně nedoručení předmětné faktury není správný. S ohledem na uvedené okolnosti lze mít za to, nebudou-li v dalším řízení zjištěny další rozhodné okolnosti, že předmětná faktura byla doručena v dostatečném předstihu před lhůtou splatnosti a obrana žalovaného je nevěrohodná a účelová. Vzhledem k tomu je poté i nesprávné právní posouzení nároku na vyúčtovaný úrok z prodlení.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 a 5 o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř. s ohledem na shora uvedené rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu v části týkající se zaplacení 50.165,50 Kč včetně souvisejících výroků o nákladech řízení zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení a ve zbývající části (zaplacení 84.092,20 Kč) dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost.
O nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude podle §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu