ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1561.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1561/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně M.-B. F. S. Č. r. s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalovanému D. P., o zaplacení 99.383,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 281/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2006, č.j. 10 Co 121/2005-108, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2006, č.j. 10 Co 121/2005-108, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala podanou žalobou po žalovaném zaplacení žalované částky jako tzv. zúčtovací hodnoty v důsledku předčasného ukončení kupní smlouvy – smlouvy o finančním pronájmu (dále též jen leasingová smlouva) uzavřené se žalovaným, k němuž došlo v důsledku odcizení osobního automobilu, jehož byl žalovaný držitelem.
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 8. listopadu 2004, č.j. 9 C 281/2002-44, žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 99.383,48 Kč s příslušenstvím a náklady řízení.
Mezi účastníky nebylo pochyb o uzavření smlouvy, kterou soud kvalifikoval jako smlouvu podle §663 a násl. občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), stejně jako o tom, že žalovaný neuhradil jednu z dohodnutých leasingových splátek a že došlo k předčasnému ukončení smlouvy. Sporným mezi nimi byla výše tzv. zúčtovací hodnoty, kterou žalobkyně požaduje po žalovaném, který namítal nesprávnost ceny vozidla uvedené pro potřeby pojistné smlouvy a nesprávnost výpočtu zúčtovaných splátek. Soud prvního stupně na základě výsledku provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při předčasném ukončení leasingové smlouvy postupovala zcela v souladu se Všeobecnými podmínkami finančního leasingu, které jsou součástí uzavřené smlouvy. Podle nich má pronajímatel (žalobkyně) při předčasném ukončení leasingu právo na úplné zaplacení do té doby splatných, ale nájemcem (žalovaným) neuhrazených leasingových splátek, jakož i tzv. zúčtovací hodnoty. Tato zúčtovací hodnota byla podle názoru soudu žalobkyní stanovena v souladu se Všeobecnými podmínkami finančního leasingu ve výši 99.383,48 Kč tak, že byla vypočtena suma zbývajících 46 neuhrazených leasingových splátek za dobu od předčasného ukončení leasingové smlouvy do konce její platnosti, k níž byla připočtena dlužná částka v celkové výši 30.196,46 Kč a odečtena vrácená nespotřebovaná záloha ve výši 210.833,33 Kč a pojistné plnění ve výši 876.060,- Kč poskytnuté v souvislosti s odcizením předmětného vozidla. Za této situace shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. března 2006, č.j. 10 Co 121/2005-108, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud zopakoval dokazování leasingovou smlouvou včetně splátkového kalendáře a Všeobecných podmínek finančního leasingu, které doplnil znaleckým posudkem z oboru ekonomie, neboť podle jeho názoru soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav a dovodil skutkové a právní závěry, s nimiž se neztotožnil. Odvolací soud soudu prvního stupně především vytkl, že vyšel z tvrzení žalobkyně o výši zúčtovací hodnoty, aniž by se sám její výší zabýval a aniž ustanovil znalce k jejímu posouzení, ačkoli šlo o otázku vyžadující odborných znalostí a žalovaný důkaz znaleckým posudkem ke zjištění výše zúčtovací hodnoty navrhoval. Proto toto pochybení soudu prvního stupně napravil a znalce ke zjištění výše zúčtovací hodnoty ustanovil. Ze závěru znaleckého posudku má odvolací soud podle odůvodnění napadeného rozhodnutí za zcela zřejmé, že zúčtovací hodnota, na níž vznikl žalobkyni v důsledku předčasného ukončení leasingové smlouvy nárok, byla zcela zaplacena a nezbývá žádný její nedoplatek, naopak na zúčtovací hodnotě vznikl přeplatek žalovaného ve výši 2.423,15 Kč. Za tohoto stavu nelze podle odvolacího soudu na žalovaném požadovat, aby uhradil žalobkyní požadovanou částku ve výši 99.383,48 Kč. Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním, v němž snesla ze svého pohledu argumenty včetně propočtů, jimiž zdůvodňuje svůj nárok na zaplacení zúčtovací hodnoty v požadované výši. Dovolatelka zastává názor, že v daném případě šlo o leasingovou smlouvu mezi podnikateli, kterou je třeba posuzovat podle §269 odst. 2 obchodního zákoníku jako nepojmenovanou smlouvu. Z toho dovozuje, že práva a povinnosti jejich účastníků se řídí zejména ustanoveními smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné podmínky finančního leasingu. Dovolatelka zdůrazňuje, že v daném případě šlo o finanční leasing, jehož charakteru odpovídají i ujednání v článcích XIII. a XII. Všeobecných podmínek finančního leasingu. Podle článku XIII. nájemce (žalovaný) nese bez ohledu na své zavinění riziko poškození, zničení, ztráty, odcizení či předčasného opotřebení předmětu leasingu, přičemž v článku XII. jsou stanoveny mimo jiné podmínky pro předčasné ukončení leasingové smlouvy včetně oprávnění pronajímatele odstoupit od leasingové smlouvy v případě odcizení předmětu leasingu. Nese-li žalovaný riziko z užívání předmětu nájmu, nelze situaci, kdy mu byl předmětný automobil odcizen, proto podle dovolatelky považovat za nenaplnění kupní smlouvy a smlouvy o finančním pronájmu, jak v odůvodnění napadeného rozsudku dovodil odvolací soud. Žalobkyně svou povinnost podle smlouvy splnila, nastalý stav je smlouvou předvídán a upraven tak, že nájemce je i za této situace povinen platit nájem za celou dobu leasingu a zúčtovací hodnotu, přičemž pronajímatel je oprávněn leasingovou smlouvu předčasně ukončit a po nájemci zúčtovací hodnotu požadovat.
Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že zatížil řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když nevyhověl jejímu návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku, který by vycházel ze Všeobecných podmínek finančního leasingu. Rovněž tak setrvala na výhradách ke zpracovanému znaleckému posudku, když v podrobnostech odkázala na své vyjádření založené ve spisu.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném do 31. března 2005 (srov. bod 3. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je, s ohledem na přípustnost podaného dovolání, povinen přihlížet z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.).
Podle zjištění soudu prvního stupně stanoví Všeobecné podmínky finančního leasingu, které jsou součástí leasingové smlouvy, nároky pronajímatele při předčasném ukončení leasingové smlouvy. Konkrétně jde o nárok na zaplacení tzv. zúčtovací hodnoty, která se stanoví tak, že je vypočtena suma zbývajících neuhrazených splátek za dobu od předčasného ukončení do konce platnosti leasingové smlouvy, přičemž úroky z těchto splátek budou přitom připočteny jako splatné ke dni ukončení leasingové smlouvy a tak bude upravena suma zbývajících splátek; odpočteny budou platby pojistných plnění od pojišťovny. Z napadeného rozsudku však není zřejmé, zda odvolací soud z tohoto smluvního ujednání při posuzování žalobního nároku vycházel a jak je vyložil.
Podle odůvodnění napadeného rozsudku založil odvolací soud své rozhodnutí na závěru, že podle znaleckého posudku byla žalovaným tzv. zúčtovací hodnota zcela zaplacena a nezbývá žádný její nedoplatek (naopak na zúčtovací hodnotě vznikl přeplatek žalovaného ve výši 2.423,15 Kč). Odvolací soud však nijak nevysvětlil, na základě jakých zjištění k tomuto závěru dospěl, zejména neuvedl postup, na základě něhož zjistil (byť za pomocí důkazu znaleckým posudkem) rozsah a výši tzv. zúčtovací hodnoty. Tím nedostál své povinnosti dle §157 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud uvede v odůvodnění rozsudku podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil (k tomu srov. dále ustanovení §132 o. s. ř. ukládající soudu hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přitom přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci). Jednotlivé prokázané skutečnosti (skutková zjištění) je tedy třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci, který stručně a výstižně vyjadřuje zjištěný skutkový stav věci (§153 odst. 1 o. s. ř.), který je rozhodný pro právní posouzení věci.
Povinnost soudů rozsudky odůvodnit (§157 odst. 1 o. s. ř.) a to způsobem, zakotveným v §157 odst. 2 o. s. ř., je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a z článku 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v §157 odst. 2 o. s. ř., ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným. Tato situace nastala i v souzené věci, jelikož v napadeném rozhodnutí, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, chybí odůvodnění, na základě jakých zjištění, byť za pomocí znaleckého posudku, odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný zúčtovací hodnotu zcela zaplatil. Za tohoto stavu je závěr odvolacího soudu, že přeplatek žalovaného na zúčtovací hodnotě představuje částku 2.423,15 Kč, nezdůvodněný a nepřezkoumatelný.
Lze tak uzavřít, že odvolací soud uvedeným nesprávným postupem zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což má za následek naplnění dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a aniž se musel zabývat dalšími dovolacími námitkami, napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.). V něm bude mít dovolatelka možnost uplatnit námitky, jimiž v rámci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zdůvodňovala svůj nárok na zaplacení tzv. zúčtovací hodnoty v požadované výši a jejichž oprávněnost nemohl dovolací soud přezkoumat pro shora popsanou vadu, kterou odvolací soud řízení zatížil.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. června 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu