ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1617.2005.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně C. I., a.s., zastoupené advokátem, proti žalované K. p., a.s., V. I. G. (dříve K., p., a.s.), o určení obsahu smlouvy a určení neplatnosti výpovědi smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 12 C 177/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 10. února 2005 č. j. 20 Co 512/2004-34, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro P. rozsudkem ze dne 6. září 2004 č. j. 12 C 177/2003-22 zamítl žalobu s návrhem, aby bylo určeno, že článek VIII. odstavec 1 pojistné smlouvy č. 599008181-0, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 28. 2. 2000, zní takto: „Pojistná smlouva se uzavírá na pojistné období v trvání 5 let a nabývá účinnosti dne 1. března 2000“, a dále zamítl žalobu s návrhem, aby bylo určeno, že právní úkon spočívající ve výpovědi pojistné smlouvy č. 599008181-0 ze dne 28. 2. 2000 učiněný žalovanou ve formě dopisu ze dne 13. 6. 2003 je neplatný, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání původní žalobkyně C. I., a.s., Městský soud v P. rozsudkem ze dne 10. února 2005 č. j. 20 Co 512/2004-34 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala původní žalobkyně včasné dovolání.
Po podání dovolání původní žalobkyně zanikla. Usnesením ze dne 16. ledna 2008 č. j. 32 Odo 1617/2005-76 rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) podle §107 odst. 1 a 3 o. s. ř., že v řízení bude jako s žalobkyní pokračováno se společností C. I., a. s., se sídlem v H..
Dovolání žalobkyně není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). Pokud žalobkyně odůvodňuje přípustnost dovolání ustanovením §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., resp. ustanovením §239 odst. 1 o. s. ř., je tato její argumentace nesprávná, neboť vychází z neplatného znění občanského soudního řádu.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená otázka má zásadní právní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž současně musí mít rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam i pro danou konkrétní věc.
V posuzovaném případě však není naplněna druhá podmínka existence zásadního právního významu rozhodnutí odvolacího soudu, neboť za situace, kdy pětiletá doba, na kterou byla předmětná pojistná smlouva sjednána, uplynula v době, kdy rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci, nemůže rozhodnutí soudu o určení počátku a konce trvání smlouvy řešit otázku zásadního právního významu pro účastníky řízení. I kdyby totiž případně při podání žaloby existoval naléhavý právní zájem na určení doby trvání pojistné smlouvy, pak tento nemohl trvat po jejím zániku uplynutím sjednané doby.
Naléhavý právní zájem na určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o plnění. V případě, kdy lze žalovat o splnění povinnosti, může být však být naléhavý právní zájem na určení dán tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám o plnění nebo jestliže žaloba o plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol., Občanský soudní řád, komentář, I. díl, 7. vydání, Praha: C.H.Beck, 2006, str. 356).
V daném případě by vydání určovacího rozhodnutí nezamezilo případným žalobám o plnění. Pokud by žalovaná odmítla poskytnout pojistné plnění, musela by dovolatelka i při existenci určovacího rozhodnutí podat žalobu na plnění.
Vadu řízení, kterou žalobkyně v dovolání namítala, by mohl dovolací soud posuzovat pouze v případě přípustného dovolání.
Podle právní úpravy dovolání v občanském soudním řádu není dovolání přípustné ani proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení, neboť podmínkou přípustnosti dovolání vyplývající z §237 o. s. ř. je, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž rozhodnutí o nákladech řízení není.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2008
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu