ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1675.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1675/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce P. R., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. H., zastoupenému advokátem, o zaplacení 74 942,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 383/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 17. srpna 2005, č.j. 12 C 383/2004-53, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. března 2006, č.j. 40 Co 1628/2005-82, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 17. srpna 2005, č.j. 12 C 383/2004-53, a řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. března 2006, č.j. 40 Co 1628/2005-82, se zastavují.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 17. srpna 2005, č.j. 12 C 383/2004-53, v napadených výrocích, jimiž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 74 942,30 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudky soudů obou stupňů napadl žalovaný dovoláním. Uvedl, že ho podává podle §241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a že pro odmítnutí právní pomoci v několika advokátních kancelářích žádá o ustanovení advokáta, bude-li soudem trváno na jeho povinném zastoupení v dovolacím řízení.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože dovolatel nebyl zastoupen advokátem, jeho žádosti o ustanovení advokáta nebylo soudem vyhověno (viz usnesení soudu prvního stupně na čl. 115 spisu) a z obsahu spisu nevyplývalo, že by sám měl právnické vzdělání, byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. října 2006, č.j. 12 C 383/2004-119, doručeným (srov. doručenku u č.l. 119 verte) dne 23. října 2006 vyzván, aby si pro podání dovolání v souzené věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání a to s upozorněním, že pokud do 7 dnů od doručení tohoto usnesení nebude soudu předložena plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, bude dovolací řízení zastaveno. Dovolatel na tuto výzvu reagoval tak, že předložil soudu dne 6. listopadu 2006 podání z téhož data a označené jako „dovolání“ (č.l. 122 spisu), v němž rozvedl jím dříve podané dovolání, v jehož záhlaví i závěru je žalovaný označen svým jménem, příjmením a bydlištěm, v jeho textu je jako příloha uvedena plná moc právního zástupce, přičemž v závěru podání je připojen podpis žalovaného. Na č.l. 121 spisu je založena procesní plná moc ze dne 24. října 2006, kterou žalovaný udělil advokátu J. M.
Je-li dovolatelem – jako v projednávané věci – fyzická osoba, musí být (nemá-li právnické vzdělání) zastoupena advokátem nebo notářem, jimiž musí být dovolání i sepsáno [srov. §241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 o. s. ř.].
Požadavek povinného zastoupení není naplněn jen tím, že si dovolatel zvolí zástupcem advokáta nebo notáře. Součástí povinného zastoupení je ve smyslu §241 odst. 2 o. s. ř. též to, že dovolání musí být tímto zástupcem (advokátem nebo notářem) sepsáno a dále též podepsáno (srov. §42 odst. 4 o. s. ř.). Zvolí-li si dovolatel advokáta (notáře) až poté, co sám podal dovolání, je nezbytné ke splnění požadavku nuceného zastoupení vyplývajícího z §241 odst. 1 o. s. ř., aby zmocněnec dovolatele (advokát nebo notář) již učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním nebo aby alespoň písemně nebo ústně do protokolu sdělil soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje; nestane-li se tak, nebylo požadavku povinného zastoupení vyhověno. A k této situaci došlo i v posuzované věci.
Z plné moci na čl. 121 spisu sice vyplývá, že si žalovaný zřejmě po podání dovolání zvolil zástupcem advokáta J. M., nicméně tento jeho zástupce již učiněné dovolání žalovaného (č.l. 89 spisu) nenahradil, ani nedoplnil vlastním podáním a ani případně soudu nesdělil, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje. Požadavek zákona na povinné zastoupení dovolatele nebyl naplněn tím, že žalovaný předložil soudu další jím sepsané a podepsané dovolání (č.l. 122 spisu), byť v něm uvedl a současně i připojil jako přílohu již uvedenou plnou moc. Ostatně i advokát J. M. žalovaného upozornil (viz jeho přípis ze dne 28. listopadu 2006 adresovaný žalovanému a v kopii doručený Nejvyššímu soudu dne 29. listopadu 2006) na jeho povinné zastoupení v dovolacím řízení a dále na tu skutečnost, že žalovaným podané a podepsané dovolání nesplňuje zákonem stanovené podmínky pro podání dovolání, a proto nedojde-li k nápravě, že dovolací soud řízení zastaví.
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit (srov. §104 odst. 2 o. s. ř.), avšak bez jejíhož splnění nelze vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje - rozhodnutí, kterým se řízení končí. Jelikož zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1, věty první, o. s. ř. ve spojení s ustanovením §241 odst. 4 o. s. ř. nebyla přes řádnou výzvu soudu prvního stupně splněna, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalovaného v rozsahu směřujícím proti rozsudku odvolacího soudu podle §104 odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř. zastavil. Na tomto závěru proto nemohlo nic změnit jak podání žalovaného ze dne 9. prosince 2006 (doručené Nejvyššímu soudu dne 11. prosince 2006), v němž se žalovaný ohrazuje proti vyjádření zástupce J. M. ze dne 28. listopadu 2006 a v němž mimo jiné tvrdí, že jmenovaný jím podané dovolání četl, schválil a poté ho vyzval, aby ho podal u soudu, tak ani další podání žalovaného ze dne 3. června 2007 (doručené Nejvyššímu soudu dne 8. června 2007).
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, žalobci však podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2008
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu