ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.416.2006.1
sp. zn. 32 Odo 416/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně O. Č. r., s.r.o., proti žalované N. b. spol. s r.o., zastoupené Mgr. A. Ch., advokátkou, o zaplacení částky 507 129,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 14/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. října 2005 č. j. 12 Cmo 220/2005-58, takto:
I.Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. března 2005 č. j. 49 Cm 14/2005-25 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 507 129,80 Kč s 2,5% úrokem z prodlení z částky 255 731,76 Kč od 23. 6. 2004 do zaplacení a z částky 251 398,04 Kč od 30. 6. 2004 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. října 2005 č. j. 12 Cmo 220/2005-58 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání.
Dovolání žalované není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda povaha věci a okolnosti případu vyžadovaly, aby soud žalované usnesením podle §114b odst. 1 o. s. ř. uložil, aby se ve věci vyjádřila. Vydání takového usnesení je podle názoru dovolatelky potřebné pouze v situacích, kdy např. žalovaný jinak nereaguje na předchozí výzvy, nedostavuje se k jednání apod. V dané věci se však jednalo o neodůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu, což podle jejího názoru není možné považovat za nesplnění povinností stanovených občanským soudním řádem. Soud měl podle názoru dovolatelky nejprve vydat usnesení podle §114a odst. 2 o. s. ř. a pokud by dovolatelka nereagovala, měl ji vyzvat opětovně k podání vyjádření a navržení důkazů. Teprve pokud by nereagovala na předchozí výzvy a nedostavovala se k jednání, byl podle jejího názoru soud oprávněn k vydání výzvy podle §114b odst. 1 o. s. ř. Tak tomu v dané věci nebylo, a proto nebylo možné vydat poté ani rozsudek pro uznání, který má povahu zcela výjimečnou. Dovolatelka také namítla, že odvolací soud se nevypořádal se všemi jejími námitkami v odvolání. Řízení podle jejího názoru trpí vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně.
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 507 129,80 Kč s příslušenstvím, když ve skutkových tvrzeních uvedla, že žalovaná u žalobkyně dvakrát objednala motorovou naftu, kterou poté od žalobkyně převzala, což zaměstnanec žalované vždy písemně potvrdil na dodacím listu. Dále uvedla, že cenu převzaté nafty žalované vyúčtovala dvěma fakturami v celkové hodnotě odpovídající žalované částce, tyto však zůstaly neuhrazeny. Žaloba obsahuje náležitosti podle §79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a je tudíž projednatelná.
Soud prvního stupně ve věci rozhodl platebním rozkazem, který byl zrušen včas podaným odporem, v němž si žalovaná pouze vyhradila právo vyjádřit se k důvodům podání odporu dodatečně. Usnesením ze dne 21. ledna 2005 č. j. Ro 749/2004-20, doručeným žalované dne 24. 1. 2005, vyzval soud prvního stupně žalovanou, aby se ve lhůtě 20 dnů ve věci písemně vyjádřila a odůvodnila podaný odpor. Na toto usnesení žalovaná nereagovala. Usnesením ze dne 16. února 2005 č. j. 49 Cm 14/2005-22 vydaným podle §114b odst. 1 o. s. ř., doručeným žalované 18. 2. 2005, pak vyzval soud prvního stupně žalovanou, aby se ve lhůtě do 35 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k žalobnímu návrhu, a v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, připojila listinné důkazy, kterých se dovolává, popř. označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovanou současně poučil o následcích pro případ, že se bez vážného důvodu včas nevyjádří, ani nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala.
Usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. je institutem přípravy prvního jednání ve sporném řízení, který soud provádí se záměrem (srov. §114a odst. 1 o. s. ř.), aby bylo možno rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti mají podle §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. všichni účastníci řízení, tedy nejen žalobce v žalobě, ale rovněž žalovaný. Jednání soudu, u něhož má být prováděno dokazování, předpokládá jistotu ve stanovení okruhu sporných a nesporných skutečností, což je vyloučeno bez součinnosti žalovaného, který musí být zavázán, a to právě ve stadiu přípravy jednání, vyjádřit se ve věci.
Závěr odvolacího soudu, že povaha věci a okolnosti případu vyžadovaly, aby soud žalované usnesením podle §114b odst. 1 o. s. ř. uložil, aby se ve věci písemně vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy k prokázání svých tvrzení, není v rozporu s konstantní judikaturou. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, které bylo uveřejněno pod číslem 173 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, vyžaduje povaha věci vydání usnesení podle §114b o. s. ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Okolnosti případu odůvodňují vydání usnesení podle §114b odst. 1 o. s. ř. zejména v takovém sporu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že – ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou – tu jsou takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto.
V dané věci tedy nejde o právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která by byla odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, a protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dána přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rovněž případné vady řízení je dovolací soud oprávněn zkoumat pouze v případě, že dovolání je přípustné.
Podle právní úpravy dovolání v občanském soudním řádu není dovolání přípustné ani proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení, neboť podmínkou přípustnosti dovolání vyplývající z §237 o. s. ř. je, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž rozhodnutí o nákladech řízení není.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. za použití §224 odst. 1 o. s. ř., a §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2008
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu