ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.542.2006.1
sp. zn. 32 Odo 542/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně M. E., s.r.o., zast. advokátkou, proti žalovanému: M. G., zast. advokátkou, o zaplacení částky 1.038.977,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 1.832.252,- Kč a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení smluvní pokuty ve výši 607.946,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 82/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2005, č. j. 15 Co 780/2003-201, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2005, 15 Co 780/2003-201, se ve výroku II., v části týkající se zamítnutí žaloby o zaplacení 1.038.977,- Kč s přísl., zrušuje, včetně souvisejících výroků o nákladech řízení, a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání směřující proti části výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2005, 15 Co 780/2003-201, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1.825.862,- Kč, se odmítá.
III. Dovolání směřující proti zbývajícím částem výroku I. a II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2005, 15 Co 780/2003-201, se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 23. 5. 2003, č. j. 10 C 82/99-142, zamítl návrh žalobkyně na zaplacení částky 1.038.977,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 18 % od 7. 6. 1996 do 26. 6. 1996 z částky 1.058.977,- Kč a s úrokem z prodlení z částky 1.038.977,- Kč ve výši 18 % od 27. 6. 1996 do zaplacení (odst. I. výroku), zamítl žalobu co do 18 % úroku z prodlení z částky 1.238.977,- Kč od 1. 6. 1996 do 6. 6. 1996 (odst. II. výroku), zavázal žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.825.862,- Kč (odst. III. výroku), zamítl žalobu žalobkyně co do smluvní pokuty v částce 6.390,- Kč (odst. IV. výroku), zavázal žalobkyni k zaplacení částky 231.009,- Kč ze vzájemného návrhu (odst. V. výroku), zamítl vzájemný návrh žalovaného co do částky 376.937,- Kč (odst. VI. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 17.232,- Kč (odst. VII. výroku) a žalobkyni k zaplacení žalovanému částku 90.291,- Kč (odst. VII. výroku), a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
Krajský soud jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně v odstavcích III. a V. a odstavcích o nákladech řízení VII. a VIII. tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 1.825.862,- Kč, zamítl vzájemný návrh žalovaného, aby žalobkyně byla zavázána zaplatit mu částku 231.009,- Kč, rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a ve zbývajících napadených odstavcích I., II., IV. a VI. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, přičemž o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se v souzené věci žalobkyně žalobou ze dne 30. 6. 1998, doplněnou a upřesněnou co do smluvní pokuty až v rámci odvolacího řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Co 13/2001, domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.038.977,- Kč jako doplatku ceny díla provedeného na základě smlouvy o dílo uzavřené účastníky dne 11. 5. 1995 (dále jen „smlouva o dílo“), jejíž předmětem byla stavba kogeneračního elektrocentra F. ve F. n. O. Dílo bylo dle tvrzení žalobkyně předáno žalovanému dne 7. 6. 1996. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 18 % z částky 1.238.977,- Kč od 1. 6. 1996 do 26. 6. 1996 a z částky 1.038.977,- Kč od 27. 6. 1996 do zaplacení. Jelikož žalovaný doplatek ceny díla nezaplatil, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.832.252,- Kč, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 1.038.977,- Kč od 1. 6. 1996 do 26. 6. 1996 a z částky 1.038.977,- Kč od 27. 6. 1996 do 31. 3. 2001.
Odvolací soud poté, co částečně zopakoval důkazy provedené před soudem prvního stupně, dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, že po zaplacení záloh a částečných platbách zůstala z ceny díla neuhrazena částka ve výši 1.038.977,- Kč, přičemž termín dokončení díla byl sjednán do 31. 10. 1995 a dílo bylo předáno ke dni 7. 6. 1996. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že cena díla byla dle ust. §548 odst. 1 obchod. zák. a dle čl. VI. smlouvy o dílo splatná do 30 dnů po převzetí zakázky, tj. dne 7. 7. 1996 a teprve od 8. 7. 1996 byl žalovaný v prodlení se zaplacením doplatku ceny díla ve výši 1.038.977,- Kč.
Odvolací soud se dále ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že ujednání o smluvní pokutě obsažené v bodě VII. smlouvy o dílo je platné a určité (§37 občan. zák.) a rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně shledal jako přiměřenou. Proto dospěl k závěru, že žalovaný má právo na zaplacení smluvní pokuty za 219 dnů prodlení, a to od 1. 11. 1995 do 6. 6. 1996 ve výši 1.269.986,- Kč. Od této částky odvolací soud odečetl žalobkyní požadovaný doplatek ceny díla ve výši 1.038.977,- Kč. Poněvadž tyto vzájemné pohledávky se plně nekryly, žalovanému po započtení zůstala pohledávka na zaplacení smluvní pokuty ve výši 231.009,- Kč.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku dále uvedl, že žalobkyně měla právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s placením doplatku ceny díla za období od 8. 7. 1996 do 21. 11. 1996 a vypočtená smluvní pokuta za 135 dnů prodlení činila částku 140.261,- Kč. Žalobkyně taktéž uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 18 % za stejné prodlení a úrok činil částku 69.170,- Kč, což se smluvní pokutou činí částku 209.431,- Kč. Rozdíl mezi přiznanou smluvní pokutou a úrokem z prodlení svědčící žalobkyni a smluvní pokutou uplatněnou žalovaným tak činí částku 21.578,- Kč ve prospěch žalovaného. Výkon práva žalovaného na uplatnění výše uvedené částky by podle odvolacího soudu byl v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, který dle ust. §265 obchod. zák. nepožívá právní ochrany, poněvadž se žalovaný podílel na vzniku prodlení žalobkyně, jež bylo příčinou vzniku tohoto soudního sporu, a to tím, že včas nezajistil připravenost stavby, neopatřil příslušná stavební povolení na přípojku plynu a v důsledku toho pak došlo k posunutí dokončování díla až do zimních měsíců roku 1995/1996, čímž „došlo k podstatnému ztížení provádění díla žalobkyní“, a proto ani tuto částka žalovanému nepřiznal. Odvolací soud v této souvislosti upozornil, že z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by byl žalovaný sám za pozdní předání celého díla konečnému investorovi zodpovědný.
Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozhodl ve věci samé tak, jak uvedeno shora.
Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně odvolací soud změnil a dle §150 o.s.ř. žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, a stejně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V průběhu odvolacího řízení Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 11. 2004, č. j. 15 Co 780/2003-187, vyhověl návrhu původní žalobkyně O., spol. s r.o., aby na její místo do řízení dle §107a o.s.ř. vstoupila obchodní společnost M. E. s.r.o., a proto bylo nadále jako se žalobkyní jednáno s uvedenou společností M. E. s.r.o.
Dovoláním ze dne 18. 11. 2005 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu s tím, že „dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu…“ a přípustnost dovolání dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a své námitky podřadila dovolacímu důvodu uvedenému v ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jelikož rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dále důvodu uvedenému v ust. §241a odst. 3 o.s.ř., poněvadž napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
V odůvodnění dovolání dovolatelka zejména uvedla, že naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ust. §241a odst. 3 o.s.ř. spatřuje v tom, že odvolací soud při hodnocení prodlení žalobkyně s plněním díla pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedeným dokazováním prokázány. Dovolatelka je přesvědčena, že plnění závazku z její strany bylo závislé na plnění závazků dodavatele stavební části, projektu a investora ohledně vyřizování správních povolení, revizí apod. Bylo dle jejího názoru povinností žalovaného jako generálního dodavatele zabezpečit vzájemná plnění jednotlivých dodavatelů zúčastněných na zhotovení celkového díla tak, aby tyto na sebe navazovaly a mohly být plněny ve vzájemné součinnosti a termínech sjednaných v jednotlivých smlouvách a potřebných pro řádné splnění celé investiční akce investorovi. Na plynové přípojce závisel zkušební provoz technologie energocentra. V řízení byly předloženy důkazy o tom, že žalovaný vyřídil stavební povolení pro plynovou přípojku až v listopadu 1995 a žalobkyně v návaznosti na to nemohla pokračovat v dokončení plynové přípojky v zimním období (leden až duben 1996) pro nepříznivé klimatické podmínky. Z výpovědi svědků R. a C. dle dovolatelky vyplývá, že v průběhu prací, jež sama vykonávala, docházelo ke změně projektové dokumentace, změně plynové přípojky a že část stavebních prací byla ukončena v říjnu 1995 a až poté byly odstraňovány další nedodělky a závady. Dovolatelka dále nesouhlasí s právním posouzením odvolacího soudu týkajícím se jejího prodlení, jež nebylo způsobeno nevhodností věcí převzatých od objednatele ve smyslu §551 odst. 1 obchod. zák., neboť žádné věci od objednatele nepřebírala. Dovolatelka je přesvědčena, že shora uvedené ustanovení není možné v posuzovaném případě aplikovat, protože může jít jen o pokyny, jež se týkají způsobu provedení díla, zatímco nevhodnost jiných pokynů zákon nijak neupravuje. Dovolatelka rovněž brojí proti aplikaci ust. §552 odst. 1 obchod. zák. odvolacím soudem, neboť toto ustanovení řeší skryté překážky místa, kde má být dílo provedeno, tedy překážky jiné, než o které jde v souzené věci. Dovolatelka zastává názor, že došlo k prodlení žalovaného (věřitele) ve smyslu §370 obchod. zák., a proto se žalobkyně jako dlužník nemohla dostat do prodlení. Žalobkyně upozornila, že odvolací soud nijak neodůvodnil, proč žalovanému přiznal smluvní pokutu, zvláště bylo-li odvolacím soudem ve zrušovacím usnesení ze dne 23. 8. 2002, č. j. 15 Co 13/2001-103, zdůrazněno, že smluvní pokuta plní funkci paušalizované náhrady škody a bylo-li v řízení před soudem prvního stupně po vrácení věci prokázáno, že žalovanému žádná škoda nevznikla. Smluvní pokuta byla žalovanému přiznána, přestože odvolací soud dovodil, že se žalovaný podílel na vzniku prodlení žalobce, neboť včas nezjistil připravenost stavby, neopatřil příslušná stavební povolení na přípojku plynu a v důsledku toho došlo k posunutí dokončování díla do zimních měsíců roku 1995/1996, čímž došlo k podstatnému ztížení provádění díla žalobkyní.
Dovolatelka považuje přiznání smluvní pokuty žalovanému za neodůvodněné, a proto závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dle ust. §243b odst. 3 o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na čl. II, bod 2 a 3 zák. č. 59/2005 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle procesních předpisů účinných do 31. 3. 2005 (dále též jen „o.s.ř.“) a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Dovolací soud se nejprve zabýval tím, v jakém rozsahu byl dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, neboť v dovolání rozsudek soudu prvního stupně bylo uvedeno, že směřuje proti rozsudku, jímž byl „změněn“ rozsudek soud prvního stupně, pak by se dovolání týkalo jen výroku I. rozsudku odvolacího soudu. V žalobním petitu pak dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S ohledem na to a obsah dovolání dovolací soud vychází z toho, že dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tj. v jeho výrocích I. a II.
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je v posuzovaném případě dovolání proti uvedeným výrokům přípustné, popř. zda je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., na něž dovolatelka v dovolání odkázala.
Ve výroku I. rozsudku odvolacího soudu tento soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. a V. tak, že žalobu o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.825.862,- Kč zamítl a dále zamítl vzájemný návrh žalovaného, aby bylo žalobkyni uloženo zaplatit mu 231.009,- Kč; dále odvolací soud ve výroku I. rozsudku změnil výroky VII. a VIII. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Z uvedeného je zřejmé, že v části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v němž bylo rozhodováno o věci samé, tj. o zamítnutí žaloby o zaplacení 1.825.862,- Kč, představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením doplatku ceny díla, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) os.ř.
Pokud jde o zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného, kterým se domáhal na dovolatelce zaplacení 231.009,- Kč je dovolání tzv. subjektivně nepřípustné, neboť v této části bylo odvolacím soudem rozhodnuto ve prospěch dovolatelky a z povahy dovolání plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.
Dovolání není též přípustné proti té části výroku I. a výroku III. rozsudku odvolacího soudu, v němž tento soud rozhodl o nákladech řízení (viz §238, §238a a §239 o.s.ř.).
Napadla-li dovolatelka i výrok II. rozsudku odvolacího soudu, v němž tento soud potvrdil výroky I., II., IV. a VI. rozsudku soudu prvního stupně, v nichž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 1.038.977,- Kč s přísl. (výrok I.), dále zamítl žalobu o zaplacení 18 % úroku z prodlení z částky 1.238.977,- Kč od 1. 6. 1996 do 6. 6. 1996 (výrok II.) a zamítl žalobu o zaplacení smluvní pokuty ve výši 6.390,- Kč (výrok IV.) a dále zamítl vzájemný návrh žalovaného o zaplacení částky 376.937,- Kč (výrok VI.), je zřejmé, že v části výroku II. rozsudku odvolacího soudu, v němž bylo potvrzeno zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného na zaplacení 376.937,- Kč, je dovolání tzv. subjektivně nepřípustné (viz uvedené shora).
Pokud jde o další části výroku II. rozsudku odvolacího soudu, tj. potvrzení zamítnutí žaloby o zaplacení částky 1.038.977,- Kč a 18 % úroku z prodlení z částky 1.238.977,- Kč a 18 % úroku z prodlení z částky 1.238.977,- Kč od 1. 6. 1996 do 6. 6. 1996 může být dovolání přípustné jen za podmínek uvedených v ust. §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř., přičemž dovolání směřující proti potvrzení zamítavého rozhodnutí o zaplacení smluvní pokuty ve výši 6.390,- Kč je nepřípustné podle ust. §237 odst. 2 písm. a) os.ř.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přichází v úvahu u těch potvrzujících částí výroku II. rozsudku odvolacího soudu, u nichž soud prvního stupně rozhodl jinak proto, že byl vázán právním názorem soudu vysloveným v usnesení ze dne 23. 8. 2002, č. j. 15 Co 13/2001-103, přičemž je třeba při posuzování přípustnosti vycházet z toho, že poté byly účastníky měněny uplatněné nároky.
Dovolatelka výslovně uplatnila dovolací důvod podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a dále důvod uvedený v §241a odst. 3 o.s.ř. (napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzovaném případě ze skutkových zjištění, která nebyla dovoláním zpochybněna, vyplývá, že dne 11. 5. 1995 byla uzavřena smlouva o dílo mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem. Předmětem smlouvy o dílo bylo zařízení kotelny, regulační stanice plynu, trafostanice, přípojky plynu, potrubních rozvodů a rozvodů N. v energocentru F. ve F. n. O. Termín plnění byl sjednán k datu 30. 9. 1995 s tím, že smluvní cena měla být dle čl. VI. smlouvy o dílo zaplacena v zálohách a konečná fakturace měla být provedena do třiceti dnů po převzetí zakázky. Převzetím zakázky se rozuměl podpis objednatele na předávacím protokolu. Objednatel se dále dle smlouvy zavázal uhradit za každý den prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % z ceny díla. Svědeckými výpověďmi účastníků a zápisem ze dne 3. 8. 1995 bylo prokázáno, že termín ukončení díla byl mezi stranami písemně změněn z 30. 9. 1995 na 31. 10. 1995, jelikož projekt plynu ani stavební práce firmy C. nebyly v původním termínu dokončeny. Mezi účastníky nespornou skutečností je rovněž termín předání díla, ke kterému došlo dne 7. 6. 1996. Sporná není ani výše neuhrazeného doplatku ceny díla, jež po zaplacení záloh a částečných platbách činí 1.038.977,- Kč. Dále bylo prokázáno, že objednatel nezajistil připravenost stavby, neopatřil příslušná stavební povolení na přípojku plynu, a v důsledku toho pak došlo k posunutí dokončování díla až do zimních měsíců roku 1995/1996.
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci vymezila v zásadě tak, že odvolací soud při posuzování jejího prodlení jako zhotovitele nesprávně aplikoval ust. §551 odst. 1 a §552 odst. 2 obchod. zák. Odvolací soud vycházel z toho, že pokud neoznámil žalovanému (objednateli) existenci překážek při provádění díla, platil termín dokončení díla sjednaný ke dni 31. 10. 1996. Dovolatelka je toho názoru, že mělo být aplikováno ust. §370 obchod. zák., poněvadž žalovaný neposkytl potřebné spolupůsobení (stavební nepřipravenost, stavební povolení pro vysokotlakou plynovodní přípojku v listopadu 1995, úplná projektová dokumentace) a tím bylo způsobeno prodlení žalobkyně s dokončením díla.
V usnesení ze dne 23. 8. 2002, č. j. 15 Co 13/2001-103, odvolací soud zaujal právní názor, z něhož poté soud prvního stupně vycházel, že pokud by se projevily překážky, které by objektivně bránily v provádění díla, měla žalobkyně (dovolatelka) možnost využít ust. §551 odst. 1 a §552 odst. 1 obchod. zák. a pokud tohoto práva nevyužila, byla vázána termínem dokončení díla ke dni 31. 10. 1995 (viz č. l. 107). V dovoláním napadeném rozhodnutí se odvolací soud, jak to vyplývá z odůvodnění, již touto otázkou nezabýval, přestože tato námitka byla v odvolání uplatněna.
Podle §365 věty druhé obchod. zák. dlužník není v prodlení, jestliže nemohl plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.
Věřitel je podle §370 obchod. zák. v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek.
Podle §551 odst. 1 obchod. zák. je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Nelze-li z těchto důvodů pokračovat v řádném provádění díla, je zhotovitel oprávněn přerušit provádění díla do doby výměny věcí či změny pokynů, popř. písemného sdělení objednatele, že trvá na provádění díla s použitím předaných věcí či daných pokynů. O dobu přerušení díla se prodlužuje doba dokončení díla (§551 odst. 1 věta druhá a třetí obchod. zák.).
Podle §552 odst. 1 obchod. zák. zjistí-li zhotovitel při provádění díla skryté překážky, týkající se věci, na níž má být provedena oprava nebo úprava, nebo místa, kde má být dílo provedeno, a tyto překážky znemožňují provedení díla dohodnutým způsobem, je zhotovitel povinen to oznámit bez zbytečného odkladu objednateli a navrhnout mu změnu díla. Do dosažení dohody o změně díla je zhotovitel oprávněn provádění díla přerušit. Nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě na změně smlouvy, může kterákoli ze stran od smlouvy odstoupit.
V posuzovaném případě, mj. i z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že žalovaný neopatřil včas stavební povolení na přípojku plynu, nezajistil stavební připravenost a tím došlo k posunutí dokončování díla do zimních měsíců roku 1995/1996, tedy jako objednatel neposkytl potřebné spolupůsobení nutné k tomu, aby žalobkyně mohla splnit svůj závazek, tj. dokončit dílo řádně a včas.
Z toho je zřejmé, že odvolací soud nesprávně aplikoval ust. §551 odst. 1, popř. §552 odst. 1 obchod. zák. na daný případ a uplatněná námitka nesprávného právního posouzení věci je důvodná.
Prodlení žalobkyně se zhotovením díla je nutné posoudit dle §365 věty druhé a ust. §370 obchod. zák., neboť ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaným jako věřitelem nebylo dlužníkovi (žalobkyni) poskytnuto potřebné spolupůsobení nezbytné k provedení díla. Teprve po tomto posouzení, včetně eventuálního doplnění potřebných skutkových zjištění, lze vyslovit závěr o délce prodlení žalobkyně a tím i o právu žalovaného na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla a její výší a možnosti jejího započtení na doplatek ceny díla ve výši 1.038.977,- Kč (rozhodnutí o zamítnutí vzájemného návrhu o zaplacení částky 231.009,- Kč není dovoláním dotčeno pro subjektivní nepřípustnost dovolání).
Z uvedeného je zřejmé, že pro nesprávné právní posouzení věci je třeba zrušit ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu tu část výroku, jíž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně (tj. zamítnutí žaloby o zaplacení 1.038.977,- Kč s přísl.). Přípustnost dovolání u tohoto výroku (části) se opírá o ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť věc byla posouzena v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelka taktéž napadla výrok I. odvolacího soudu v části, v níž byl změněn výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.825.862,- Kč za prodlení se zaplacením doplatku ceny díla ve výši 1.038.977,- Kč v období od 1. 6. 1996 do 31. 3. 2001, byla zamítnuta.
Odvolací soud vycházel z toho, že žalobkyně měla právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zaplacením doplatku ceny díla za období od 8. 7. 1996 do 21. 11. 1996, kdy došlo k zápočtu (viz dále), což představovalo 135 dnů prodlení a částku 140.261,- Kč (nikoliv částku 1.825.862,- Kč představující smluvní pokutu za prodlení v období 1. 6. 1996 do 31. 3. 2001), a z toho, že žalovaný měl právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se splněním díla ve výši 1.269.986,- Kč, kterou započetl na doplatek ceny díla ve výši 1.038.977,- Kč, k zápočtu došlo ke dni 21. 11. 1996 a po zápočtu zbývala k úhradě částka 231.009,- Kč.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka nikterak nekonkretizovala, v čem je právní posouzení, popř. skutková zjištění provedená odvolacím soudem ohledně požadované smluvní pokuty ve výši 1.825.862,- Kč nesprávné.
Dovolací soud je podle ust. §242 odst. 3 o.s.ř. oprávněn přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání, a to s výjimkou určitých vad řízení, které však dovolacím soudem nebyly shledány, a proto nemůže tento výrok odvolacího soudu přezkoumávat.
Jestliže dovolatelka napadla též potvrzující výrok odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o zaplacení 18 % úroku z prodlení z částky 1.238.977,- Kč od 1. 6. 1996 do 6. 6. 1996 je dovolání proti tomuto výroku nepřípustné (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), protože právní posouzení věci není v rozporu s hmotným právem, jelikož v tomto období nebyl žalovaný v prodlení se zaplacením doplatku ceny díla, protože splatnost doplatku nastala 7. 7. 1996.
Dovolací soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že dovolání proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1.825.862,- Kč je třeba odmítnout pro jeho neodůvodněnost, a v části o zamítnutí vzájemného návrhu na zaplacení 231.009,- Kč je nutné dovolání odmítnout pro tzv. subjektivní nepřípustnost (výrok III. a V. rozsudku soudu prvního stupně).
Dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu je nutné v části potvrzující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o zaplacení 1.038.977,- Kč s přísl. zrušit, v části týkající se úroku z prodlení ve výši 18 % z částky 1.238.977,- Kč od 1. 6. 1996 do 6. 6. 1996 odmítnout pro nepřípustnost (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně), dále je nezbytné dovolání směřující proti části výroku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok IV. soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o zaplacení smluvní pokuty ve výši 6.390,- Kč odmítnout pro nepřípustnost (§237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a nakonec je třeba odmítnout dovolání směřující proti části výroku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok VI. rozsudku soudu prvního stupně, v němž byl zamítnut vzájemný návrh na zaplacení částky 376.937,- Kč pro tzv. subjektivní nepřípustnost dovolání.
Dovolací soud s ohledem na částečné zrušení rozsudku odvolacího soudu zrušil i související výroky o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), napadený rozsudek zrušil ve shora uvedené části, a to včetně souvisejících výroků o nákladech řízení, a věc vrátil odvolacímu soud k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o.s.ř.) a zbývající části dovolání zamítl pro neodůvodněnost, popř. odmítl pro jejich nepřípustnost.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. srpna 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k, v. r.
předseda senátu