ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.642.2006.1
sp. zn. 32 Odo 642/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně T. Č.R., zastoupené advokátkou, proti žalovanému P. N., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 224 627 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 162/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2005 č. j. 12 Cmo 254/2005-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. února 2005 č. j. 47 Cm 162/2004-22 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 224 627 Kč s 2,7% úrokem z prodlení od 1. 8. 2001 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2005 č. j. 12 Cmo 254/2005-42 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud potvrdil správnost postupu soudu prvního stupně, který rozhodl rozsudkem pro zmeškání na základě zjištění, že předpoklady pro jeho vydání stanovené v ustanovení §153b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) byly v dané věci naplněny – žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba (dne 9. července 2004) a poté i předvolání k jednání více než 10 dnů přede dnem konání jednání (náhradním způsobem dne 4. 10. 2004 uložením na poště v souladu s §46 odst. 4 o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2004), se k jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostavil a žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání.
Dovolání žalovaného není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolatel spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda žalovanému bylo řádně doručeno předvolání k prvnímu jednání soudu prvního stupně na den 1. února 2005. Uvedl, že předvolání k jednání mu nebylo doručeno, ani mu nebylo oznámeno jeho uložení na poště v D. B., jehož vedoucí mu sdělila, že v době od 15. 9. 2004 do 15. 10. 2004 mu nebyla na jeho adresu L. doručena žádná doporučená zásilka. Pro právní posouzení, zda došlo k řádnému doručení zásilky ve smyslu §46 o. s. ř., nebyl v řízení dosud proveden důkaz, a proto měl podle názoru dovolatele učinit soud dotaz u České pošty v D. B. za účelem zjištění, zda byla žalovanému doručena v rozhodném období doporučená zásilka od soudu. Žalovaný také nevyloučil možnost doručení zásilky jiné osobě stejného jména v obci L., kde žije několik osob s příjmením N.. Pokud žalovanému nebylo doručeno předvolání k jednání ve věci, nebyla tím naplněna podmínka pro vydání rozsudku pro zmeškání.
Uvedená tvrzení dovolatele však neodůvodňují zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu; dovolatel ve svém dovolání pouze vytváří jiný skutkový stav, než ze kterého vycházel odvolací soud, a na základě takto změněného skutkového stavu pak jinak posuzuje předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Odvolací soud svůj závěr o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání učinil na základě skutkového zjištění, že předvolání k jednání bylo doručováno na adresu žalovaného L., okres P.-z., přičemž poté, kdy nebyl žalovaný na této adrese zastižen, byla zásilka uložena dne 22. 9. 2004 na poště a žalovaný byl o tom poštou vyrozuměn. Svou námitkou tudíž žalovaný zpochybňuje toto skutkové zjištění odvolacího soudu.
Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
V dané věci tedy nejde o právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která by byla odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, a protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dána přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. srpna 2008
JUDr. Zdeněk D e s , v. r.
předseda senátu