ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.748.2006.1
sp. zn. 32 Odo 748/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně B. Š., správkyně konkurzní podstaty úpadkyně P., s.r.o., proti žalovanému P. B., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 750 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 180/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2006 č. j. 12 Cmo 306/2005-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 014,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. května 2005 č. j. 38 Cm 180/2004-53, zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 750 000 Kč s 2 % úrokem z prodlení p.a. od 1. 1. 2004 do zaplacení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů (výrok pod bodem II).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. února 2006 č. j. 12 Cmo 306/2005-84 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I v částce 213 505,24 Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2004 do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok pod bodem I), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I v částce 536 494,76 Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2004 do zaplacení potvrdil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).
Proti rozsudku odvolacího soudu ve výrocích pod body II a III podala žalobkyně dovolání, přičemž uvedla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm a) o. s. ř.], že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.]. Za vážné pochybení soudu prvního stupně označila žalobkyně skutečnost, že soud rozhodl při prvním jednání bez přítomnosti žalobkyně a odňal jí tak veškeré možnosti hájit její práva a právem chráněné zájmy. Postupoval tak přesto, že žalobkyně dne 30. 5. 2005 před zahájením jednání omluvila telefonicky, faxem a následně i písemně svoji nepřítomnost u jednání způsobenou její náhlou zdravotní indispozicí. Žalobkyně nedisponuje v rámci konkurzního řízení žádnými finančními prostředky, a proto nebylo možné zajistit její zastoupení při jednání soudu. Taktéž odvolací soud podle názoru žalobkyně pochybil, když vycházel pouze ze závěrů soudu prvního stupně a s odkazem na §119a o. s. ř. odmítl důkazy navržené žalobkyní v odvolání s tím, že v rámci odvolacího řízení nelze provádět důkazy, které měly být provedeny před soudem prvního stupně. Žalobkyně přitom nebyla upozorněna na ukončení důkazního řízení, a proto fikce upozornění podle §119a odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně provedl všechny navržené důkazy., ze kterých žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně však již ve svém žalobním návrhu navrhovala provedení důkazu účastnickými výpověďmi.Takový důkaz však proveden nebyl, a ani o něm nebylo rozhodnuto, že by byl zamítnut. Žalobkyně v dovolání také upozornila na ustanovení §6 odst. 7 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, podle něhož daňový poradce (v daném případě žalovaný) odpovídá klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla; v posuzované věci tato škoda společnosti 1. s.r.o. prokazatelně vznikla.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí, či zamítnutí, neboť považuje napadený rozsudek i postup soudů obou stupňů za správný.
Dovolání žalobkyně není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu však nemůže v dané věci založit pouhý odkaz dovolatelky na ustanovení §6 odst. 7 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky (podle něhož daňový poradce odpovídá klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla, pokud ji způsobil daňový poradce, jeho zástupce nebo pracovník), neboť pouhá citace zákona nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to tím spíš, že klientem žalovaného ve smyslu uvedeného ustanovení nebyla žalobkyně, resp. úpadkyně, ale jiná společnost.
Ve zbývajícím rozsahu svého dovolání namítá dovolatelka pouze vady řízení, uplatňuje tedy dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., když nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně jednal přes její omluvu učiněnou v den konání nařízeného jednání v její nepřítomnosti a odňal jí tak její právo hájit svá práva a zájmy v soudním řízení, a že odvolací soud nepřipustil provedení důkazů navržených v jejím odvolání, přestože nebyla řádně poučena podle §119a o. s. ř. Dovolací soud však není při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. oprávněn zabývat se jinými než právními otázkami. Výjimečně může být v dané souvislosti releventní i dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. O takový případ se však v dané věci nejedná.
Protože nejde ani o právní otázky, které v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo které jsou odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešeny rozdílně, a protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dána přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Namítanými vadami řízení se dovolací soud zabývat nemohl, neboť podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. by tak mohl učinit pouze v případě přípustného dovolání.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 8. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), s připočtením 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 439,50 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. května 2004).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 28. srpna 2008
JUDr. Zdeněk D e s , v. r.
předseda senátu