ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.917.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce R., a. s., , zast. JUDr. M. F., advokátkou, , proti žalovanému S., spol. s r. o., , zast. JUDr. J.N., advokátem, o určení vlastnictví ke stavbě, vedené u Okresního sudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 342/99-449, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 2. 2006, č. j. 35 Co 257/2005-481, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.064,- Kč vč. DPH do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce JUDr. J. N..
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 11. 2004, č. j. 13 C 342/99-449 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem stavby obchodního domu K., stojícího, soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítajícím výroku a výroku o nákladech řízení státu potvrdil, dále změnil výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně jež měl žalobce hradit žalovanému a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ze dne 25. 3. 1998, podle níž měl žalobce zhotovit pro žalovaného jako objednatele stavbu obchodního domu K.. Smlouva o dílo byla uzavřena dle ust. §536 a násl. obch. zák. a podle názoru odvolacího soudu je platná.
V podrobnostech pak odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí k námitkám žalobce uvedl, že ujednání účastníků ve smlouvě o dílo o „stavbě na klíč“ není ujednáním ve smyslu ust. §542 odst. 1, posl. věty obch. zák., o tom, že vlastníkem zhotovované stavby bude zhotovitel, jak tvrdil žalobce, ale jde o ujednání „o rozsahu kvality a kvantity díla“. Stejně tak odvolací soud neshledal důvodnou, z hlediska ust. §542 odst. 1 obch. zák., námitku žalobce, že stavba měla být postavena na jiném pozemku, než na parcele č. 658/29, na němž stojí, která je ve vlastnictví žalovaného.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že smlouva o dílo z 25. 3. 1998 má nejasnosti týkající se označení objednatele a toho, za který subjekt H. B. podepsal smlouvu o dílo. Ve smlouvě o dílo je nesprávně označen objednatel, a to S., spol. s r. o., namísto správného označení S., spol, s r. o., náleží společnosti S. výstavba, spol. s r. o., která je jediným společníkem společnosti S., spol. s r. o., sídlo objednatele uvedené ve smlouvě bylo sídlem společnosti S., spol.. s r. o. a v razítku u podpisu H. B. na smlouvě je uvedena S. výstavba, spol. s r. o., avšak v něm uvedené sídlo je sídlem společnosti S., spol. s r. o. a H. B. byl v době podpisu smlouvy o dílo jednatelem obou společností a s ohledem na způsob jednání společnosti i jejich statutárním orgánem. Uvedené nejasnosti smlouvy odvolací sud posoudil podle ust. §266 odst. 1 až 3 obch. zák. tak, že z výpovědí H. . učinil závěr, že jmenovaný byl při podpisu smlouvy o dílo přesvědčen, že objednatelem stavby je společnost S. a že za ni jedná a o tomto jeho úmyslu, jak to vyplývá z výpovědi R. O., předsedy představenstva žalobce, žalobce při podpisu smlouvy o dílo věděl, že objednatelem je žalovaný. Toto zjištění je ve smyslu §266 odst. 3 obch. zák. potvrzeno podle odvolacího soudu i následným chováním stran, např. návrhem dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo, kde žalobce označil za objednatele společnost S., spol. s r. o., zápisem z jednání ze dne 22. 3. 1999 o přerušení stavby, v němž je mj. uvedeno, že žalovaný do 26. 3. 1999 podá event. návrh nové smlouvy o dokončení díla. Podle odvolacího soudu tyto závěry nevyvrací žalobcem předložená korespondence se společností S. v., protože svědek M. H. (jednatel žalovaného) a R. O. uvedli, že žalovaný neměl zaměstnance a proto byla tato společnost podporována společností S. v., která byla zároveň společníkem žalovaného.
Odvolací soud proto dospěl k závěru, že H. B. jednal za objednatele, jímž byl žalovaný (společnost S.) a tento úmysl byl žalobci při podpisu smlouvy znám a tím byly zhojeny nejasnosti v označení objednatele ve smlouvě, včetně nejasností s připojeným razítkem u podpisu smlouvy za objednatele. S ohledem na tento závěr nepokládal již odvolací soud za potřebné zabývat se tím, zda plná moc ze dne 16. 2. 1998 vystavená žalovaným pro S. výstavbu, spol. s r. o. je platná.
Protože obchodní dům K. byl stavěn na pozemku žalovaného a ve smlouvě o dílo nebylo ujednáno nic o vlastnictví stavby, odvolací soud vycházel z ust. §542 odst. 1 obch. zák. a dovodil, že vlastníkem zbudované stavby je žalovaný, tj. společnost S., spol. s r. o., a proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné.
Dovoláním ze dne 5. 5. 2006 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
V obsáhlém odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že souhlasí s tím, že dne 25. 3. 1998 byla účastníky uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení obchodního centra K. a že označení objednatele a jeho IČ ve smlouvě neodpovídalo údaji v obchodním rejstříku. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že smlouva o dílo je platná. Při posledním jednání o smlouvě se jednatel žalobce R. O. dozvěděl, že smlouvu o dílo podepíše společnost žalované a smlouvu podepsal H. B.. Z výpovědi těchto osob nevyplývá, kdo byl zmocnitelem a kdo zmocněncem, tedy kdo byl objednatelem díla. Z toho dovolatel, s odkazem na rozhodnutí vrchního sudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 245/1997, dovozuje, že proto je smlouva o dílo neplatná.
Dovolatel dále v dovolání uvedl, že objednatelem díla byla společnost S., s. r. o. (žalovaný), za níž jednala společnost S. výstavba, která u podpisu smlouvy otiskla své razítko. Plná moc k zastupování žalovaného nebyla žalobci předložena a svědek H. B. uvedl, že při přípravě smlouvy o dílo se žalobcem nikdo nediskutoval o zastoupení žalovaného společností S. výstavba.
V další části dovolání dovolatel uvedl výpovědi svědků M. H., Ing. J. P. a Ing. R. O. týkající se přípravy stavby, stavebního povolení, jednáními spojenými s přípravou smlouvy o dílo, kdy dovolatel zejména zopakoval, že při posledním jednání se dozvěděl, že smlouvu o dílo podepíše společnost S. (jako objednatel) a Ing. R. O. podepsal smlouvu za zhotovitele, v té době E. C. a. s. Dále dovolatel odkázal na to, že většina korespondence týkající se díla byla adresována společnosti S. výstavba, společnost žalovaného neměla žádné zaměstnance.
Dovolatel dále zdůraznil, že objednatel je uveden odlišně v úvodu smlouvy o dílo a na konci smlouvy je uvedena jiná právnická osoba, když není zřejmé, že tato právnická osoba (S. výstavba) jedná za jiného, přičemž výpověď smlouvy o dílo byla dána společností S. výstavba. Podle dovolatele není rozhodné, že žalovaný a společnost S. výstavba jsou majetkově a personálně propojeny. I s ohledem na předloženou plnou moc ze dne 16. 2. 1998 je neurčité, kdo smlouvu o dílo podepsal a za koho jednal. V plné moci chybí přijetí plné moci zmocněncem, předložení plné moci je účelové, ke dni vystavení plné moci nebylo sídlo společnosti (žalovaného) na v ní uvedené adrese, změna adresy byla provedena až k 31. 3. 1998, v plné moci je obsaženo zmocnění k uzavření a podepsání smlouvy o dílo a dovolatel z toho dovozuje, že plná moc byla vystavena dodatečně. Ze smlouvy o dílo není zřejmé, že smlouvu podepisoval zástupce a protože tento požadavek nebyl splněn, je smlouva o dílo neplatná (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, SR 3/1998). Dovolatel dále podrobně rozvedl obsah plné moci, poukázal, že není zřejmé, který statutární orgán zmocnil společnost S. výstavba a dále uvedl, že H. B. byl jednatelem jak společnosti žalovaného tak společnosti S. výstavba a bylo proto zbytečné, aby při podpisu smlouvy o dílo jednal na základě zmocnění.
Dovolatel dále podobně popsal pro koho bylo vydáno stavební povolení stavby (A. c.., spol. s r. o.), dále popsal postup při získání pozemků, na nichž stavba stojí a dále polemizoval s aplikací ust. §266 obch. zák. provedenou odvolacím soudem.
Závěrem dovolatel shrnul, že nelze zjistit, kdo smlouvu o dílo uzavíral, rozporuplné údaje v označení objednatele ve smlouvě a u podpisu smlouvy způsobují neurčitost projevu vůle na straně objednatele a proto i neplatnost této smlouvy podle §37 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k tomu, je dovolatel toho názoru, že vlastníkem zhotovovaného díla je zhotovitel dle ust. §542 odst. 2 obch. zák., neboť nelze určit, kdo byl objednatelem díla.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud podle ust. §243b odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 23. 11. 2006 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména popsal závěry, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, a to, že byla uzavřena smlouva o dílo dle ust. §536 a násl. obch. zák., neurčitosti smlouvy byly odstraněny postupem dle §266 odst. 1 až 3 obch. zák., včetně toho, že nebylo třeba se zabývat plnou mocí ze dne 16. 2. 1998 a s těmito závěry se plně ztotožnil. Dále zdůraznil, že žalobce věděl, že žalovaný je objednatelem díla, jak to vyplývá z výpovědi jednatele společnosti dovolatele, což potvrdily další osoby, a to M. H. a H. B.. Dále o této skutečnosti svědčí i faktury dovolatele vystavené na žalovaného a dále o tom svědčí i listiny z období, kdy smluvní vztah mezi účastníky zanikl, např. zápis z jednání ze dne 22. 3. 1999 a i vlastní žaloba.
Žalovaný je proto přesvědčen, že byl objednatelem díla a proto podle ust. §542 odst. 1 obch. zák. je vlastníkem stavby a s ohledem nato navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II. bodu 2 a 3 zák. č. 59/2005 Sb. a proto, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno pro nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. po 1. 4. 2005, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, projednal a rozhodl o dovolání podle hák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném před novelou provedenou zák. č. 59/2005 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dále shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), obsahuje stanovené náležitosti (§241a odst. 1 o. s. ř.) a dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání. V posuzované věci, kdy odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé může být dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné mj. proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V daném případě není dovolání přípustné podle tohoto ustanovení, neboť soud prvního stupně, po zrušení jeho rozhodnutí ze dne 29. 1. 2003, č.j. 13 C 342/99-262 odvolacím soudem rozhodl v dalším rozhodnutí ze dne 26. 11. 2004, č.j. 13 C 342/99-449 stejně, tj. zamítl žalobu o určení, že vlastníkem stavby obchodního domu K. je žalobce.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázky v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Z obsahu dovolání především vyplývá, že dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že smlouva o dílo ze dne 25. 3. 1998 je platná.
Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybňovaných vyplývá, že ve smlouvě o dílo ze dne 25. 3. 1998 byl objednatel označen jako společnost S., spol. s r. o., , ačkoli správné označení společnosti je S., spol. s r. o., dále ve smlouvě společnosti S. v., spol. s r. o., která je jediným společníkem společnosti S., s. r. o., smlouvu za objednatele podepsal H. B., který byl v době podpisu smlouvy jednatelem obou uvedených společností, u podpisu objednatele bylo otištěno razítko S. vý., s. r. o., , ačkoliv v době podpisu smlouvy sídlem této společnosti byl
Ze skutkových zjištění, z nichž dovolací soud je nucen vycházet (§241a odst. 4 o. s. ř.) dále vyplývá, že H. B. byl přesvědčen, že při podpisu smlouvy o dílo jedná za společnost S., s. r. o., a zhotovitel o tomto úmyslu H. B. při podpisu věděl, což vyplývá zejména z výpovědi R. O., předsedy představenstva žalobce (zhotovitele) a jeho následného chování (např. v dodatku č. 1 ze 17. 6. 1998 ke smlouvě o dílo ze dne 25. 3. 1998 označil jako objednatele společnosti S., s. r. o., a z dalšího jednání.
Podle §266 odst. 1 až 3 obch. zák. se projev vůle v obchodních vztazích vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže byl tento úmysl straně, které byl projev vůle určen znám nebo jí musel výt znám. Při výkladu je dále třeba vzít náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věci.
Odvolací soud předmětnou smlouvu o dílo posoudil s ohledem na její nepřesnosti a nesprávnosti podle ust. §266 odst. 1 až 3 obch. zák. a zejména s ohledem na to, že zjistil, že H. B. jednal při uzavírání smlouvy o dílo za společnost S., s. r. o., nikoliv za společnost S. v., s. r. o., a žalobce (zhotovitel) před podpisem a při podpisu smlouvy věděl, že objednatelem stavby obchodního domu K. bude společnost S., s. r. o., dospěl k závěru, že nepřesnosti v označení objednatele (S., s. r. o., namísto S., s. r. o., nesprávné IČ, razítko společnosti S. v., s. r. o., u podpisu objednatele), nečiní předmětnou smlouvu o dílo neplatnou, neboť osobám jednajícím za smluvní strany bylo zřejmé, za které společnosti smlouvu uzavírají.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil smlouvu o dílo, její nesprávnosti v označení objednatele v souladu s hmotným právem a judikaturou dovolacího soudu a vzhledem k tomu neshledal, že by tato dovolatelova námitka mohla založit přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud pokládá v této souvislosti dále za vhodné poznamenat, že další námitky, zejména týkající se plné moci ze dne 16. 2. 1998 k zastupování žalovaného společností S. v., s. r. o., popř. toho, pro koho bylo vydáno stavební povolení stavby obchodního domu, nejsou s ohledem na shora uvedené pro posouzení platnosti smlouvy právně významné. Stejně tak nemůže na právním posouzení věci nic změnit ani další námitka dovolatele, že určitá korespondence byla po uzavření smlouvy o dílo realizována společností S. v., s. r. o., neboť ze svědeckých výpovědí účastníků (jednatele společnosti S., s. r. o. M. H. a předsedy představenstva žalobce R. O.) bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádné technické zaměstnance a proto byla podporována společností S. v.s. r. o., která byla též jediným společníkem žalovaného.
Dovolatel dále v dovolání namítal, že je jako zhotovitel díla jeho vlastníkem dle ust. §542 odst. 2 obch. zák., neboť smlouva o dílo ze dne 25. 3. 1998 je neplatná a v tomto případě je třeba aplikovat toto ustanovení.
Podle §542 odst. 1 obch. zák. jestliže zhotovitel zhotovuje věc u objednatel, na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil, objednatel nese nebezpečí škody na zhotovované věci a je jejím vlastníkem, jestliže smlouva nestanoví jinak.
V případech, na něž se neuplatní §542 odst. 1 obch. zák. nese zhotovitel nebezpečí škody na zhotovované věci a je jejím vlastníkem (§542 odst. 2 obch. zák.).
V posuzovaném případě je především ze shora uvedeného zřejmé, že předmětná smlouva o dílo je platná a jenom za tohoto předpokladu lze aplikovat ust. §242 odst. 1 a 2 obch. zák.
Ze skutkových zjištění vyplývá, že stavba obchodního domu K. byla postavena na pozemku společnosti S., s. r. o. a ve smlouvě o dílo nebylo ohledně vlastnictví zhotovované stavby dohodnuto něco jiného. V takovém případě se uplatní pravidlo o vlastnictví stavby obsažené v ust. §542 odst. 1 obch. zák. Žalobce jako zhotovitel tak nemůže být vlastníkem předmětné stavby a §542 odst. 2 obch. zák. nelze za daného skutkového stavu věci aplikovat.
Dovolací soud s ohledem na uvedené konstatoval, že ani tato námitka dovolatele nemůže založit přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud posoudil tuto právní otázku v souladu s hmotným právem.
Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené proto podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě těchto nákladů 3.064,- Kč (§5 písm. b), §10 odst. 3, §14, 15, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2005 Sb., §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., §137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. června 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu