ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.1642.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1642/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně V. R., s. r. o., zastoupené JUDr. P. V., advokátem, proti žalované PhDr. D. J., , zastoupené JUDr. P. Č., advokátem, o zaplacení částky 131.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 C 55/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2006, č. j. 16 Co 477/2006-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu v Praze 8 ze dne 22. října 2004, č. j. 15 C 55/2003-26, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 131.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 11. 12. 2003 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., žalovaná (dále též „dovolatelka“) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejenže uplatněný požadavek odporuje hmotnému právu, konkrétně §544 odst. 1 obč. zák., ale rovněž ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. dobrým mravům. Účastnice smlouvy se dohodly na dvou skutkových podstatách zakládajících oprávnění žalobkyně požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty. Podle jedné z nich se tak stane v situaci, kdy žalovaná odmítne nabyvatele vyhledaného zprostředkovatelkou, ačkoliv tento má zájem o nabytí členství a je připraven uhradit neprodleně požadovanou cenu. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně oznámila žalované, že našla konkrétní osobu, případně jí předložila návrh smlouvy, který by žalovaná odmítla podepsat. S tímto odůvodněním navrhla rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Dovolání v dané věci může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, otevírá se dovolací přezkum zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve skutkovém zjištění, je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zcela vyloučeno. Žalovaná sice v dovolání označila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., avšak po obsahové stránce jej vymezila pouze námitkou, že žalobkyně netvrdila a neprokázala, že jí oznámila zajištění konkrétní osoby, s níž by mohla uzavřít příslušnou smlouvu, případně že jí předložila návrh smlouvy, který odmítla akceptovat. Těmito výhradami ovšem ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je (jak bylo shora uvedeno) vyloučeno. Námitky směřující proti skutkovému stavu věci nemohou mít v posuzované věci žádnou právní relevanci a dovolacímu soudu nepřísluší z hlediska takovýchto výtek správnost rozhodnutí odvolacího soudu zkoumat.
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že v dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. srpna 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišla dovolatelka s (novým) tvrzením, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení odporuje dobrým mravům (§3 odst. 1 obč. zák.); do té doby jen tvrdila, že ujednání o smluvní pokutě je podle §39 obč. zák. neplatné pro rozpor s dobrými mravy. K tvrzení o důvodech odepření práva na soudní ochranu podle §3 odst. 1 obč. zák. tak dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť jak již bylo výše řečeno, nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohla žalovaná uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinila.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. srpna 2008
JUDr. Václav Duda předseda senátu