ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.1756.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 1756/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. r. – M. f. ČR se sídlem v , proti žalovaným 1) Ing. K. F., bytem v , 2) J. F., bytem v, 3) B. F., bytem v , a 4) K. F., bytem v, o zaplacení 207,716.296,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 135/2004, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2007, č. j. 29 Co 236/2007-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 10. října 2006, č. j. 7 C 135/2004-65, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 207,716.296,54 Kč s 2% úrokem z prodlení z této částky ročně od 11. 4. 2004 do zaplacení, žalobu zamítl v části, jíž bylo požadováno zaplacení 2% úroku z prodlení ročně z této částky za období od 26. 3. 2004 do 10. 4. 2004, a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolání prvního žalovaného proti tomuto rozsudku Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 9. února 2007 č. j. 7 C 135/2004-73, odmítl pro opožděnost.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. dubna 2007, č. j. 29 Co 236/2007-85, usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání. Je přesvědčen, že postupem soudů byl „zbaven práva na obhajobu v neoprávněném útoku českého státu vůči svým občanům“. Obšírně popisuje vlastní verzi skutku a namítá, že v odvolacím řízení chtěl prokázat, že pohledávka České konsolidační agentury, která ji převzala od České spořitelny a Všeobecné zdravotní pojišťovny je od samého počátku neoprávněná. Zdůrazňuje, že lhůtu k podání odvolání zmeškal neúmyslně a nyní chce ve smyslu §415 obč. zák. zabránit, aby nadále nedocházelo ke škodám na zdraví žalovaných v důsledku pokračující stresové vypjaté situace.
Dovolání směřující proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo sice podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), směřuje však proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovoláním napadené usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. Protože §237 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání výlučně proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé, mohla by být přípustnost dovolání v posuzované věci založena jen v rámci §238, §238a a §239 o. s. ř.
Ustanovení §238 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení.
Podle §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2 o. s. ř.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Žádným ze shora citovaných ustanovení není připuštěno dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým tento soud odmítl odvolání proti svému rozsudku, neboť bylo podáno opožděně.
Protože přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyššímu soud České republiky nezbylo, než je bez jednání odmítnout (§243b odst. 5 věta prvá, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na náhradu těchto nákladů, v souvislosti s dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2008
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu