ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.2009.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2009/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně O.H., zastoupené advokátkou , proti žalované I. H., zastoupené advokátem , o zaplacení 45.925,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 9 C 270/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2008, č. j. 28 Co 831/2007-124, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 952,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta .
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 29. listopadu 2006, č. j. 9 C 270/2005-55, uložil žalované a žalovanému A. H. povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 83.499,- Kč; ve zbytku, tedy co do částky 45.925,- Kč žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníku nemá právo na jejich náhradu.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 17. ledna 2008, č. j. 28 Co 831/2007-124, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku, jímž byla žaloba zamítnuta, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 45.925,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou rozsudek v zamítavém výroku ve věci samé potvrdil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na nákladech řízení před soudem prvního stupně 29.450,- Kč, z čehož 8.835,- Kč je spolu s ním společně a nerozdílně povinna zaplatit žalovaná a na nákladech odvolacího řízení částku 17.550,- Kč. Žalobkyni uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení k rukám jejího zástupce 20.104,- Kč.
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud přiznal žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, podala žalobkyně dovolání. Je přesvědčena, že odvolací soud při rozhodování o nákladech odvolacího řízení nepřihlédl ke všem okolnostem případu a nepostupoval správně a spravedlivě. Nevzal v úvahu, že díky její finanční výpomoci žalovaná získala byt a svým jednáním zapříčinila podání žaloby. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném nákladovém výroku změnil tak, že žalované se náklady odvolacího řízení nepřiznávají.
Žalovaná odkazujíc na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003 navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Protože dovoláním je napadán výslovně pouze výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo (ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou) rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, je namístě jeho přípustnost zvažovat z hlediska ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení. Rozhodnutí o nákladech řízení totiž má, jde-li o jeho formu, vždy povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.), byť je začleněno do rozsudku a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř. není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť nákladové výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil nahradit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 500,- Kč (§15 v návaznosti na §14 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) s připočtením částky 152,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř. Prvnímu žalovanému náklady v souvislosti s dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 27. srpna 2008
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu