ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.2070.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2070/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně H. C. F. 1 B.V. soukromé společnosti s ručením omezeným, zastoupené JUDr. V. M., advokátem, proti žalované M. V., , zastoupené JUDr. H. K., advokátkou, o zaplacení 29.644,10 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 218/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočce v Táboře ze dne 15. ledna 2008, č. j. 25 Co 777/2007-54, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 15. ledna 2008, č. j. 25 Co 777/2007-54, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 18. října 2007, č. j. 7 C 218/2007 – 31, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29.644,10 Kč, splatný úrok ve výši 2.017,72 Kč a splatnou smluvní pokutu 450,24 Kč, se odmítá.
II. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 15. ledna 2008, č. j. 25 Co 777/2007-54, ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 18. října 2007, č. j. 7 C 218/2007 – 31, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,03 % denně z částky 29.644,10 Kč od 18. 5. 2005 do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích - pobočce v Táboře k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 29.644,10 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru, který byl podle smlouvy poskytnut manželu žalované, jenž 17. 5. 2005 zemřel. Dále požadovala zaplacení smluvní pokuty.
Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 18. října 2007, č. j. 7 C 218/2007 – 31, zamítl žalobu o zaplacení 29.644,10 Kč, úroku ve výši 2.017,72 Kč, smluvní pokuty 450,24 Kč a smluvní pokuty 0,03 % denně z částky 29.644,10 Kč od 18. 5. 2005 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 15. ledna 2008, č. j. 25 Co 777/2007-54, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 29.644,10 Kč, splatný úrok ve výši 2.017,72 Kč, splatnou smluvní pokutu 450,24 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,03% denně z částky 29.644,10 Kč od 15. 5. 2005 do zaplacení. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že dne 12. 2. 2002 uzavřel manžel žalované P. V.se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru do výše úvěrového rámce 30.000,- Kč s tím, že úvěr spolu s úrokem ve výši 26,64 % ročně bude splácen pravidelnými měsíčními splátkami po 1.200,- Kč. V případě porušení smluvních podmínek a prodlení dlužníka si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,08 % denně z dluhu za každý započatý den prodlení. P. V.čerpal úvěr 64.000,- Kč a na splátkách postupně uhradil 55.690,- Kč. Dne 17. 5. 2005 P. V. zemřel a dnem jeho úmrtí se podle smluvních podmínek staly nesplatné splátky splatnými a vznikla pohledávka ve výši 32,112,06 Kč sestávající z dlužné jistiny (29.563,10 Kč), dlužného úroku (2.017,72 Kč), dlužné smluvní pokuty (450,24 Kč) a dlužných poplatků (81,- Kč). Dědické řízení po zůstaviteli bylo usnesením Okresního soudu v Táboře, ze dne 1. 7. 2005, č. j. 24 D 326/2005-9, zastaveno a nepatrný majetek byl vydán manželce zůstavitele (tj. žalované); toto usnesení nabylo právní moci 15. 7. 2005. V dědickém řízení uplatnily své pohledávky za zůstavitelem další právnické osoby (B. F., a. s., G.M. .b, a. s., G.M. M., a. s., S. C., a. s. a Č. s. a. s.).
Jak soud prvního stupně, tak odvolací soud se při rozhodování zabývaly otázkou přiměřenosti závazku manžela žalované ve vztahu k majetkovým poměrům manželů. Odvolací soud narozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v okamžiku svého vzniku nebyl předmětný závazek nepřiměřený majetkovým poměrům žalované a jejího manžela, a proto je součástí jejich společného jmění.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že věc nesprávně právně posoudil, jestliže dovodil, že závazky, které její zemřelý manžel převzal v krátkém časovém období před svou smrtí, tvoří součást společného jmění manželů. Má za to, že předmětný závazek je nepřiměřený obvyklé správě společného jmění manželů a připomíná, že v řízení bylo prokázáno, že P. V. závazky přebíral bez jejího souhlasu. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Odo 677/2005, v němž byl vysloven právní názor, že splnění závazku, jenž byl smluvně přijat pouze jedním z manželů, nelze vymáhat po druhém z nich, přestože do společného jmění náleží. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované jako nepřípustné odmítl. Obšírně se vyjadřuje k jednotlivým dovolacím námitkách a polemizuje se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu, jehož se žalovaná dovolává.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátkou (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Každé podání účastníka řízení - tudíž i dovolání - je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). Vymezuje-li občanský soudní řád – při splnění zákonných podmínek – jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
V posuzovaném případě se jedná o závazek vzniklý z úvěrové smlouvy, tedy o obchodněprávní závazkový vztah podle §261 odst. 3 písm. d/ obchodního zákoníku (tzv. „nominální“ nebo také „typový“ obchod). Dovolání směřující proti výrokům rozsudku, jimiž odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, tzn. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanou zavázal k úhradě částek 29.644,10 Kč, 2.017,72 Kč a 450,24 Kč, není podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné. Dovolací soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,03 % denně z částky 29.644,10 Kč od 18. 5. 2005 do zaplacení, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede soud k závěru o právech a povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu nebo aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně ji vyložil, nebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení věci je rovněž nesprávné, není-li úplné, tzn. jestliže soud učinil právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Žalovaná spatřuje nesprávné právní posouzení věci v závěru, že ji podle §145 odst. 3 obč. zák. stíhá platební povinnost ve vztahu k žalobkyni, přestože smlouvu o úvěru (v níž je obsaženo i ujednání o smluvní pokutě) uzavřel s žalobkyní pouze její manžel, neboť závazek, který převzal, byl v době uzavření smlouvy přiměřený majetkovým poměrům manželů a jako takový tvořil jejich společné jmění.
V rozsudku sp. zn. 31 Odo 677/2005 ze dne 12. 9. 2007 řešil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu otázku, zda splnění závazku, který přijal za trvání manželství pouze jeden z manželů, lze v nalézacím řízení soudně vymáhat i po druhém z manželů. Dospěl k závěru, že úpravou obsaženou v §145 odst. 3 obč. zák. zákonodárce nezamýšlel prolomit princip autonomie smluvních stran v procesu vzniku závazků ze smluv a vnutit tak účastníkům smlouvy prostřednictvím institutu společného jmění manželů dalšího účastníka - druhého z manželů jedné ze smluvních stran. Takový výklad by směřoval k tomu, že by druhý manžel byl v režimu §145 odst. 3 obč. zák. vázán povinnostmi plynoucími ze smlouvy, jejíž obsah nezná, a byl by stíhán sankcemi v podobě smluvní pokuty, o kterých nevěděl, jelikož se na vzniku smlouvy nepodílel.
Protože odvolací soud při rozhodování dané věci vybočil z intencí shora uvedeného právního názoru Nejvyššího soudu, nezbylo než jeho rozsudek v části napadené přípustným dovoláním zrušit a v tomto rozsahu mu věc vrátit k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 2 věta první o. s. ř.).
V dalším řízení bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 o. s. ř.) a při svém rozhodování o nákladech řízení bude mít na zřeteli i náklady dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2008
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu